Dobře míněná rada ministrovi financí

Ministr financí chce ušetřit na školství 15 miliard a to znamená propuštění 17 000 učitelů. Před několika dny nás také seznámil s návrhem zmrazit důchody. V kontextu s volebními programy koaličních stran je to velmi dojemné prohlášení, signalizující neschopnost řešit racionálně problémy. Téměř všechny volební strany se zaklínaly sloganem: „Děti jsou budoucností národa“ a slibovaly maximální podporu rozvoje školství. Konzervativní strany, zvláště pak ty, které zdůrazňují křesťanský základ evropské kultury, se často ohánějí i úctou ke stáří.

A tak, v souladu s úctou ke stáří a péčí o rozvoj vzdělanosti našich dětí, se ministr Kalousek rozhodl, že důsledky diletantského plýtvání státními prostředky, hospodářské kriminality a lajdáctví úřadů, ponesou i ti, kteří se mohou nejméně hájit. Tedy děti a staří občané.

Nechci být označen jako nekonstruktivní kritik (pojem oblíbený v době rozvinutého socialismu, ale bohužel některé metody vlády se tomuto pojetí velmi blíží) a proto si dovolím dát panu ministrovi pár návrhů jak ušetřit státní peníze.

1. Každý by měl začít u sebe. Proto bych doporučil metodu řeckého premiéra, který se vzdal svého platu. Občané by jistě ocenili, kdyby se pan ministr svého platu vzdal a ostatní členové vlády by si aspoň mohli snížit platy. Svým podřízeným nemusí dávat stotisícové odměny, ale jen desetitisícové. Také členové parlamentu by se jako spoluviníci této tísnivé situace mohli aspoň trochu uskromnit. Argument: „my jsme opozice a nemůžeme za to, co činí vláda, neplatí. V době vlády nynější opozice se utrácelo jak o život a plýtvalo se ještě více.
2. Druhým krokem by mělo být srovnání počtu zaměstnanců jednotlivých ministerstev v době první republiky, v osmdesátých letech a nyní. Nárůst zaměstnanců ministerstev  je enormní a nezvratně dokazuje platnost Parkinsonových zákonů. Zářivým příkladem je ministerstvo zemědělství. Oproti roku 1988 se snížil počet zaměstnanců v zemědělství několikanásobně. Počet zaměstnanců ministerstva naopak výrazně vzrostl. Na základě tohoto srovnání by se měly snížit počty úředníků na všech ministerstvech. Tím bychom dosáhli i snížení nákladů na provoz státní správy, snížilo by se i byrokratické zatížení lékařů, ředitelů škol, obecních úřadů a dalších institucí, kteřé jsou zaplavovány agendou ministerstev.
   V roce 1997 jsem si při návštěvě ministerstva zemědělství všiml, že na orientační tabuli byly uvedeny čtyři kanceláře „oddělení medu a včel“. Nedovedu si představit co tito lidé po celou pracovní dobu dělají. Že by med? Doufám, že dnes již toto oddělení neexistuje.
3. Ministerstvo dopravy by mělo pozvat ke stavbě dálnic německé firmy a platit jim ceny, které jsou běžné v Německu, nebo vypsat výběrové řízení s určenou maximální cenou, která by byla dána cenami v sousedních státech. Úspora za jeden rok pokryje výše uvedenou částku.
4. Zavést hmotnou odpovědnost všech pracovníků ministerstva. Jako příklad může posloužit ministerstvo obrany. Nákupy nevhodných padáků, výměna relativně moderních bojových letounů za zastaralé helikoptéry – kus za kus, prodej modernizovaných tanků za cenu nižší, než je cena modernizace atd.  Každému je jasné, že ekonomický náměstek ministra, který nepostřehl jasné signály (byly jich v té době plné noviny) „plýtvání státními prostředky“, je buď neschopný, nebo o tom dobře věděl. Každopádně by již neměl mít právo rozhodovat o státních financích.
5. Ministerstvo vnitra by se zase mělo zamyslet nad způsobem kontroly využívání prostředků přidělených krajům a okresům. Žádný smrtelník nepochopí, jak je možné, že si krajský úřad kupuje nábytek za ceny, které desetinásobně přesahují běžné ceny. Podvod tohoto typu odhalí i hospodyňka bez ekonomického vzdělání.
6. Vysoké finanční částky se také vyplýtvají na realizaci zcela bezvýznamných nebo i zbytečných projektů v rámci projektů Evropské unie. Lze je snadno poznat podle toho, že jediným jejich výsledkem je zisk lektorů a pořadatelů. Tyto prostředky by měly být primárně využity na rozvoj infrastruktury a zaměstnanosti. Stavba cyklostezky, v šířce jen o něco málo větší než metr, nebo vedoucí odnikud nikam, nemá smysl. Takových se však bohužel postavilo dost.
   Na druhé straně obec s tisícovkou obyvatel nemá šanci získat dotaci na kanalizaci, protože nemá možnost ze svého rozpočtu uhradit podíl, stanovený vládou (nebo snad i toto diktuje EU???). Díky tomu bude obec za několik let ze svého rozpočtu platit pokuty, jako znečišťovatel životního prostředí, a na kanalizaci nikdy nenašetří.
7. Zvláštním případem plýtvání státními prostředky je zřizování úřadů pro jinak neumístitelné, ale potřebné spojence. Ti, aby zdůvodnili význam svého úřadu, zahájí činnost, která je sice zajištěna jinými institucemi, ale na rozdíl od činností těchto institucí, je zcela nesmyslná. Příkladem může být zmocněnkyně pro lidská práva, která prosazuje zákaz trestů dětí do čtyř let. Její aktivitu lze hodnotit jako zásah do práv rodičů, jako diskriminaci dětí starších čtyř let, jako nepochopení právního řádu atd. Bylo by zajímavé znát názor paní K. Peak, zda vytváření takových úřadů a ministerstev, není skrytou korupcí?

V úvodu se zmiňuji o racionálním řešení. Jinými slovy: ztráty by měl hradit ten, kdo je způsobil ať již neschopností, lajdáctvím nebo dokonce rozkrádáním. Obecně pak platí zásada, že když do lodi teče voda, je lepší opravit díry, než stále vylévat vodu a riskovat potopení. V případě Českého státu jde sice o opačný proces, mizí peníze státu, ale stát obírá občany o peníze, aby tento proces mohl dál pokračovat. Proto žádám ministra financí, aby místo vysávání občanů začal ucpávat díry, kterými mizí peníze daňových poplatníků. Svých patnáct miliard tímto způsobem ušetří do roku 2014 zcela jistě.

K racionalitě politika také patří promýšlení dopadu rozhodnutí, které chce učinit. Prostě úvaha typu: „co se stane když….. Zde by bylo namístě připomenout všem politikům, že lékaři, učitelé, herci, obchodníci atd. svými postoji a názory významně ovlivňují veřejné mínění. Také důchodců je v tomto státě čím dál více a k volbám chodí poctivě.  Být politikem, před volbami bych je příliš nedráždil.