Kdo škodí studentům práv v Plzni?

Dnes proběhne v Praze demonstrace studentů Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Jejím cílem je zpochybnit rozhodnutí akreditační komise a donutit ministra školství, aby vydal rozhodnutí, které by popřelo práci akreditační komise. Zkusme se zamyslet nad třemi základními otázkami: Kdo za to může? Kdo vyhraje, když ministr couvne? Jaké řešení je prospěšné pro studenty?

1. Kdo zavinil tuto situaci?

Ten kdo od počátku sleduje případ právnické fakulty v Plzni, ví, že vše začalo sporem o oprávněnost vydání desítek diplomů. Jedinci z řad mafiánů a jejich rodin, ale i z řad poslanců, státních zaměstnanců a potomků dobře situovaných rodičů, získávali diplomy, poskytující jim právnickou kvalifikaci, aniž by řádně splnili studijní povinnosti (docházka, řádné složení zkoušek, kvalita diplomových prací). Pověst fakulty klesala a právnický titul z plzeňských práv dnes vyvolá chápavý úsměv.

Situaci řešil nový děkan Pospíšil. Po jeho odchodu se vše začalo vracet do starých kolejí. Podezřelé diplomy a tituly nebylo možné odebrat, vše se vleklo a vše pomalu směřovalo k tichému vyznění do ztracena. Nyní akreditační komise zjišťuje nedostatky, které jsou natolik závažné, že je nelze řešit jinak, než odebráním akreditace. Především jde o nedostatek kvalitních profesorů a docentů, kteří by byli zárukou kvality vyučování.

Vedení fakulty dlouhodobě řeší nedostatek kvalitních pedagogů modifikovanou metodou „černých duší“. Podstatou této metody, je stejně jako u jiných kouzelnických triků tohoto typu, zisk. Fakulta získá profesora, který je zapotřebí pro akreditaci. Profesor má pracovní povinnost rozčleněnu do dvou částí - povinnost vyučovat 6 – 8 hodin týdně, zbytek pracovní doby má využívat k vědecko - výzkumné práci (po dohodě se zaměstnavatelem může tuto činnost konat i doma). Jeho plat by se odhadem mohl pohybovat na hranici 40 000Kč.

Jestliže jsem schopen, o víkendech, prázdninách apod., vytvořit jakési minimum, které bych mohl vydávat za vědeckou práci, mohu ji vykázat i na dvou nebo třech fakultách a je mi započítána do pracovní doby. Takto pak teoreticky mohu vykonávat práci profesora i na pěti fakultách a mám, oproti troubovi, který je věrný jedné fakultě, pětinásobný plat. Samozřejmě tím trpí kvalita i kvantita vědecké práce.

Jestli jsem dobře pochopil zprávu akreditační komise, pak právě toto je hlavní námitka zpochybňující kvalitu Právnické fakulty v Plzni. Je smutné, že takovéto, minimálně neetické, řešení nedostatku pedagogů, použila fakulta, která by měla, už ze samé podstaty svého poslání, vést své absolventy k dodržování práva i etických principů. Když si však uvědomíme, že se zde i čile předávaly diplomy a tituly studentům, kteří de fakto nestudovali, pak lze oprávněně pochybovat o tom, zda se v tomto prostředí student naučí prosazovat právo v souladu se zákonem a obecnou morálkou.

2. Kdo bude mít prospěch ze zachování právnické fakulty a kdo ponese ztrátu?

Zachování fakulty ve stávající podobě přinese prospěch především těm, kterým jej přinášela doposud. Všichni dosavadní profesoři, docenti a asistenti si zachovají svou docela slušně placenou práci (ve srovnání s příjmem běžného zaměstnance). Ti z nich, kteří působí na několika fakultách, si uchovají i velmi nadstandardní platy. O nic jiného než o osobní prospěch zde nejde. Pro tyto lidi není problém obratně manipulovat názory a postoje studentů, kteří jim zřejmě zcela bezelstně důvěřují. Ztrátu ponesou plně studenti, kteří budou na pracovním trhu v nevýhodě při soutěži  s absolventy jiných fakult.

3. Jaký výsledek by byl nejvýhodnější pro studenty?

Pro studenty by bylo ideální řešení, které zaznělo při zvažování alternativ ze strany ministerstva školství i předsedkyně akreditační komise. Zástupce Univerzity Karlovy toto řešení upřesnil v tom smyslu, že kdyby fakultu převzala pod svá křídla Právnická fakulta Univerzity Karlovy, ponechala by výuku v Plzni. Delegovala by zde své profesory a docenty a zabezpečila kvalitní výuku. To by, podle mého názoru, umožnilo upravit studijní programy tak, aby studenti nemuseli přestupovat do nižších ročníků atd.

Na tomto řešení je však nejelegantnější to, že ti, kteří dokončí svá studia, by neměli pochybnou nálepku právnické fakulty v Plzni, ale prestižní nálepku Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Studenti nižších ročníků, by tak vedle cenné značky, získali i opravdu kvalitní vzdělání.

Kdyby rektor Západočeské univerzity byl diplomat, snažil by se prostřednictvím Ministerstva školství uzavřít dohodu s Karlovou univerzitou. Obsahem dohody by bylo přechodné předání právnické fakulty do správy Karlovy univerzity. Ta by v průběhu 5 až 10 let mohla udělovat více profesur a docentur, a tím vytvořit personální podmínky pro následnou samostatnou existenci právnické fakulty pod hlavičkou Západočeské univerzity v Plzni. Takové řešení by bylo prospěšné univerzitě i poctivé vůči studentům.