Hra s ohněm aneb odbory a sociální smír

Včera jsem se díval na televizní pořad Reportéři, kde mne zaujal rozhovor s řeckými občany, kteří se znovu vracejí do Krnova. Jde o potomky řeckých emigrantů z padesátých let, kteří se narodili v Československu a po uvolnění situace v Řecku se vrátili vlasti svých předků. Nyní se opět stěhují zpět do České republiky. Příběh jednoho z nich by mohl být poučný pro nás všechny.

Byl zaměstnán v Athénách jako vedoucí stavební údržby v místní nemocnici. Kromě platu dostával, stejně jako jeho podřízení, i snídani a oběd zdarma. Nyní je důchodce a obavy, že nevyjde s důchodem a důchodovým připojištěním, jej vedly k rozhodnutí, vrátit se do České republiky. V současnosti žije v obavách, že řecká vláda sníží státní důchody. Jeho příjem tvořený důchodem a výplatou důchodového připojištění (zmenšeného díky krachu řecké ekonomiky bankou o 40%) se pohybuje kolem 1000 Eur (asi 25 000Kč). Z jeho vyprávění bylo možno logicky odvodit, že jedním z důvodů krachu řecké ekonomiky byla soustavná snaha o prosazení vyšších platů a dalších benefitů pro zaměstnance.

Po skončení tohoto pořadu jsem přepnul na Události a komentáře a stal jsem se znechuceným divákem podivné diskuse. Pan poslanec Laudát nebyl schopen kvalifikovaně diskutovat s místopředsedou ČMKOS Piclem. A to měl usnadněnou roli tím, že pan místopředseda nedokázal skrývat, že mu nejde o blaho odborářů, ale jen a jen o pád vlády. Proč je ochoten se spojit i s ďáblem jen aby dosáhl tohoto cíle?

Odpověď je prostá. Byla zahájena volební kampaň a ČSSD dala jasně najevo, že pro odborářské předáky má místa na svých kandidátkách. A to je silná motivace, která vždy hnala odborářské vůdce vpřed.

Současní odboroví funkcionáři však míří výše. Táta Falbr se propracoval do Evropského parlamentu, kde za slušný peníz sní sladké sny. Jeho nástupci ve funkci předsedy ČMKOS na tom také nejsou špatně. Pan Štěch je předsedou senátu, pan Škromach senátorem. Všichni pochopitelně s dobrými platy a zajištěnou budoucností, pod vlajkou mateřské ČSSD.

Z televizní diskuse vyplynulo, že odboráři nesouhlasí se zvýšením DPH, zmražením důchodů ani propouštěním státních zaměstnanců. Nevím, jak by chtěli dosáhnout zvýšení příjmu do státního rozpočtu bez zvýšení daní.

Progresivní daně fyzických osob jsou sice lákavé, ale málokdo si uvědomí, že i jednotná daň je progresivní. Deset procent z 10 000Kč je 1000Kč zatímco z příjmu 100 000Kč je to 10 000Kč. Tento příklad dokazuje, že ten, kdo má desetinásobný plat, platí také desetinásobnou daň. Na druhé straně však progresivní daň nesejme z málo placeného zaměstnance daňovou povinnost. Dál bude odvádět dál svých 15 – 20 procent, zatímco ten lépe placený 30 – 40 procent platu, a bude uvažovat, jestli se mu vyplatí obětovat čas a často i zdraví.

Zmražení důchodů je také dobrý argument pro demagogy a voliči na něj slyší. Myslíte si, že mne jako důchodce s důchodem kolem 10 000Kč, těch 170 korun valorizace zachrání? Za to si tak mohu koupit u vietnamců papuče.

Třetím závažným argumentem odborářů je snaha zabránit propouštění státních zaměstnanců. Zde by se již možná dalo uvažovat o oprávněnosti tohoto požadavku. Policii, hasiče, lékaře v nemocnicích i učitele všichni potřebujeme. Jenže v jejich řadách již bylo dosaženo výrazného snížení početního stavu, mnohde až na kritickou hranici (policie, hasiči).

Nyní, by tedy měla být na řadě poslední garnitura státních zaměstnanců, garnitura, které se zatím žádné propouštění, restrukturalizace či optimalizace ve větší míře nedotkly. Jde o ministerstva a na ně navazující instituce. Ty jsou předimenzovány zaměstnanci a výsledkem je obludná byrokracie ztěžující život každého z nás.

V listopadu 1989 jsme chtěli zeštíhlit státní aparát a razili jsme heslo „úřad je zde pro občana“. Skutečnost je přesně opačná. Ministerstva a státní úřady několikanásobně zvýšily počty svých zaměstnanců. Státní správa je tak předražená a jsou zde možné rezervy k úsporám. Proč tomu naši odboráři chtějí zabránit, to nechápu.

Stejně tak, jako nechápu jejich snahu spojit se s podivnými spolky v tažení za svržení vlády. Blábolení pana Picla, naznačuje, že jsou odboroví předáci ochotni spolupracovat i s podivnou Holešovickou výzvou a dalšími spolky tohoto rázu. Možná i s extrémisty, což zmíněný pán zcela přesvědčivě nevyloučil. Nepolitické odbory tak přijímají politickou roli vůdce nespokojených proti vládě, která se snaží o záchranu oslabené ekonomiky.

Žádný z odborářských šéfů si asi neuvědomuje, že situace je velmi vážná. Jednak proto, že jsou ohroženy ekonomiky dalších zemí Evropského společenství a každý problém v další zemi (Portugalsko, Španělsko, Itálie,…), by znamenal vážné ohrožení i naší republiky, která díky nezodpovědnosti vlád, jež v době hospodářského růstu netvořily rezervu, ale rozhazovaly peníze za tužkovné a podobné nesmysly.

Pánové odboráři si také neuvědomují, že tlak na zvyšování platů státních zaměstnanců, odmítání zvyšování daňové zátěže a podobné naschvály vládě, v době kdy stát nemá zabezpečen dostatečný příjem, může vést jen ke krachu ekonomiky a všeobecné bídě. Viz řecký příběh.

Podněcovat nespokojenost občanů demagogickými prostředky je nebezpečná hra s ohněm. Výsledkem mohou být zranění a mrtví lidé, vydrancované obchody, rozbitá auta i zapálené domy. Cítí odbory svou odpovědnost a budou ochotny se podílet na náhradě škod, nebo ji ponechá nám, občanům platícím daně a pojistky, z nichž se škody hradí?