Posílil Švejnar důvěryhodnost politiky?

Pan Švejnar se vydal do zaostalé země, učit nás důvěře k politikům a ukázat nám jak bourat bariéry mezi lidmi i mezi politiky. Zatím dosáhl pravého opaku. V parlamentu vládne nevraživost a vzájemné podezírání. Podivná individua inspirována hysterickou atmosférou parlamentu a posílena alkoholem se vyžívají v psaní sprostých a výhružných dopisů a sms. Objevují se i náznaky mafiánského chování v podobě zásilek kulek, střelného prachu a úplatků.

Na popud pana Paroubka jsem znovu prolistoval knihu Miloše Zemana „Jak jsem se mýlil v politice“a objevil jsem zajímavý údaj. Těsně před volbami v roce 1990 byl předseda ČSL, Bartončík, označen jako spolupracovník StB. Vzhledem k tomu, že útok byl dobře načasován, nemohl se již bránit a stal se obětí této intriky. Autor také jasně ukazuje, kdo tyto metody použil.
Tento taktický trik je sice mimořádně nečestný, ale v naší politice se pravidelně opakuje. Naposledy je to schůzka prezidentova kancléře a pana Šloufa. Ani zde není naděje, že se podaří do pátku objasnit únik této informace, ani obsah rozhovoru. Únik informací tajně služby do médií je signálem její neschopnosti. Zcela jistě nebyla zřízena proto, aby dodávala obrázky do televize. Nesignalizuje tento případ jasně, že plukovník Kubice měl pravdu, když hovořil o provázanosti mafie s politikou a policií?
Další oblíbený taktický prvek je úplatek ve výši dvou milionů. Všichni si pamatujeme na poslance Ploce, kterému jej nabídla ODS. Jenže pak se ukázalo, že v pozadí není ODS, ale řidič jednoho z nejznámějších mafiánů. Doufám, že i nyní zjistí v obou případech policie viníka, a že bude po zásluze potrestán. Jen se divím, že pan Hašek nemá odvahu podat trestní oznámení osobně.
Zajímavá je situace kolem poslance ČSSD Snítilého, který byl podle pana Paroubka a poslance Sobotky podroben tvrdému nátlaku ministra Langra. Nakonec jsme se na tiskové konferenci dověděli od pana Ratha, co bylo skutečným nástrojem nátlaku i to, kdo a jak ho použil. Šibalové využili údajně citát ze Zemanovy knihy a odhalili temnou minulost pana poslance. Smutné je to, že kniha vyšla v roce 2005 a je-li přečin pana poslance tak závažný, neměl dostat lustrační osvědčení ani kandidovat do parlamentu. Strana, která jej přesto dala na svou kandidátku, mohla mít jen jeden důvod – mít jistotu, že nebude dělat problémy.
Z pohledu kandidáta, který chce odstraňovat bariéry, nebyla šťastná ani nátlaková, nedemokratická forma hlasování o způsobu volby (tajná nebo veřejná). Zde mají dle denního tisku pochybnosti i ústavní právníci, kteří vyslovili pochybnost, zda byl postup zvolený předsedou parlamentu v duchu ústavy. Proč své partnery nevedl ke smířlivějšímu a demokratičtějšímu přístupu? Musel si být vědom toho, že takový způsob jednání vyvolá dlouhodobě napjaté vztahy mezi zúčastněnými stranami.
Bylo mi trapné slyšet výroky premiéra a ministra vnitra okořeněné vulgárními výrazy. To odsoudil na své tiskové konferenci i pan Švejnar. Jenže projevy pana Mejstříka, paní Jacques a pana Bursíka, které demagogickým způsobem útočily na kandidáta, který se nemůže bránit, mi připadají mnohem nechutnější. V tom byla ODS korektnější.
Stále jsem čekal, že se pan Švejnar od těchto metod distancuje a ukáže nám, jak odstraňuje bariéry mezi politiky, jak vnáší slušnost do ubohé české politiky a vrací ji důvěryhodnost. O tom se však ani nezmínil. Znamená to tedy, že s těmito metodami plně souhlasí, nebo jsou snad dokonce součástí jeho volební kampaně?.
Korunu tomu všemu nasadil, když všem občanům oznámil zcela jednoznačně, že otázka umístění radaru v České republice není jeho problém. Měl jsem pocit, že si z nás snad dělá legraci. V situaci, kdy kandiduje na funkci prezidenta a Putin vyhrožuje, že na nás namíří své rakety, je to zcela jistě i jeho problém. Vždyť se jedná o bezpečnost země a prezident je vrchní velitel armády. Zde končí legrace a měl by si uvědomit, že není možné donekonečna hrát dětskou hru: „já nic, to oni“.