Jak dál, aneb konec dinosaurů v Čechách

Současná politická situace vyvolává u většiny národa pocit znechucení a z politiků činí zvlášť odpornou sociální skupinu. Jejich prestiž se nyní dostala až na úroveň prestiže sňatkových podvodníků. Nechutnost situace vyvolává v lidech pocit, že by se vlády měl ujmout osvícený a spravedlivý diktátor, který by podvodníky a zloděje vypráskal bičem. Pokud chtějí páni poslanci a senátoři pomoci zachovat demokracii, měli by pochopit, že nastal čas přestat se starat o vlastní, firemní a stranický prospěch, a začít odvádět poctivou práci pro stát.

Pokud by politické strany skutečně chtěly získat zpět důvěryhodnost, mají jen tři možnosti:

1. Vyhovět přání většiny občanů a odstoupit z vlády. Zbylo již jen pár optimistů, kteří věří, že tato vláda je schopna řešit něco jiného než vnitřní spory. Vládu by po předčasných volbách získala ČSSD. Tuto výhodu by ovšem zaplatila nutností provést reformy zdravotnictví, důchodového zabezpečení a snížit rozpočtový deficit státu. Občan si bude muset utáhnout opasek a takovou vládu si neoblíbí. Opozice získá do dalších voleb výhodu.  ODS a TOP by získaly čas na nápravu pošramocené pověsti. Pro Věci veřejné je tato situace nebezpečná. Naplnila by se částečně jejich vize o konci dinosaurů v Čechách.
2. Vytvořit menšinovou vládu TOP a ODS. Vládnutí by bylo náročné a vláda by musela respektovat požadavky opozice, tj. především ČSSD. Nevýhodou je to, že vláda by měla VV v zádech a ty by byly stále připraveny ji jakýmkoliv způsobem poškodit. Výhodou by byla trvalost provedených reforem a klid pro ně. TOP a ODS by vydělaly, ale ČSSD by prokázala státnickou velkorysost a mohla by i nadále tvrdit: „My bychom to udělali lépe“. Pro ČSSD ideální varianta, neboť s KSČM a VV mohou vládu kdykoliv sesadit. To je pro vyjednávání o reformách se členy koalice výhodná pozice. Souhlas s čímkoliv lze podmínit úpravami nebo schválením vlastních návrhů atd. Pro ostatní strany je tato varianta také relativně výhodná. TOP a ODS mohou aspoň částečně dokázat, co umí. VV se mohou v klidu naučit žít v míru s ostatními členy parlamentu a osvojit si podstatu parlamentní práce.
3. Vytvořit velkou koalici ODS, ČSSD a TOP. Takzvaná velká koalice se zpravidla sestavuje, když má země vážné problémy, k jejichž řešení je nutná shoda všech hlavních hráčů na politickém kolbišti. Velký státní dluh, nedostačující důchodové zabezpečení a zdravotní pojištění, miliardy peněz, které mizí díky „neschopnosti“ úředníků atd., to jsou dost závažné důvody ve prospěch velké koalice. Každý člen koalice má stejná práva a platí zde zásada moderního vyjednávání „vyhráli všichni zúčastněni“. Všechny strany získají uznání, že dokázaly najít optimální řešení.
4. Pro úplnost i možnost čtvrtá, která však nevede k obnově důvěryhodnosti. TOP, ODS a VV se dohodnou na nutnosti prosadit reformy. Ukřivděné strany (minimálně ODS a VV) budou mít pocit, že je zbylé dvě strany podvedly. To povede k dalším faulům. Bude se číhat na chyby a slabé stránky druhé strany. Jednotlivé strany budou zdůrazňovat: „my jsme ti čistí – oni dělají chyby a kradou“. Nepravdivé výroky typu „my nic, to oni“ budou dále zhoršovat vztahy a pro budoucnost znamenají vážné překážky ve spolupráci. Uslyšíme další odposlechy, další obvinění. Autoři nebudou mít zdánlivě nic společného se stranami koalice, ale informace doputují od jejich příznivců přes prostředníky až do redakcí. Ve vládě se bude prohlubovat nedůvěra, podezírání a skryté nepřátelství. Pan Bárta bude dál skrytým ministrem čtyř ministerstev, ale bude dělat, že není. Proto již porady vedení ministerstva nebudou v jeho bytě. V této variantě vydělává KSČM, ČSSD a ultrapravicoví radikálové. Dinosauři přežijí a navíc se rozšíří o nové členy.

Velmi brzy je třeba řešit i závažné problémy, které byly příčinou vládní krize nebo jejími doprovodnými jevy:

Prvním problémem je zjištění, nakolik jsou obvinění firmy ABL a pana Bárty pravdivá a závažná. Obsazení míst na ministerstvu obrany, dopravy (2 lidé), místního rozvoje (2 lidé), vnitra (5 lidé), školství (2 lidé) svědčí o tom, že 12 lidí úzce spojených s firmou ABL působí na vrcholu státní správy. Je to důkaz uskutečňování pětiletého plánu o rozšíření ekonomického vlivu prostřednictvím politiky, nebo malého počtu členů Věcí veřejných, nebo snad jejich neschopnosti působit v tak vysokých a dobře placených funkcích?

Druhým vážným problémem je jasná formulace zákonů, upravujících chování volených zástupců i občanů.

• Měla by být určena hmotná odpovědnost pro zaměstnance ministerstev i ministry a jejich náměstky a další státní úředníky za způsobené škody. (Předražené zakázky, prodej se ztrátou, manipulace s veřejnými zakázkami atd.)
• Jasně formulovat zákony proti průmyslové a obchodní špionáži. Jak bude stíhána a potrestána firma ABL za odposlech manažera ČEZ!! Nerozumím stavu, kdy policie nesmí bez souhlasu soudu provádět odposlech, ale detektivní agentury bez souhlasu soudu nahrávají, co chtějí a jak se zdá zcela beztrestně!
• Ochrana soukromí občana před tajným nahráváním soukromých, firemních nebo stranických rozhovorů. Domnívám se, že nahrávání rozhovoru bez souhlasu všech účastníků, je stejný přečin jako odposlech. Ten, kdo bez souhlasu nahrává druhého je v podstatě šmírák a jako takový by měl být potrestán.

Volba jednoho ze čtyř výše nastíněných řešení ukáže, nakolik to myslí naši politikové s touto zemí vážně. Pak, podle postoje k podnikové špionáži, korupci a rozkrádání majetku státu a ochraně svobody občanů uvidíme, zda to myslí vážně s demokracií.