Zaveďme proti politikům a státním úředníkům možnost žaloby na „lež“

V případě rozhodnutí soudu, že výrok pronesený žalovanou fyzickou osobou je nepravdivý, tak u státem placených osob by došlo k ukončení pracovního vztahu, politici by lehce získali glejt, že jsou soudem uznaní lháři.

Denně se setkáváme se lhaním politiků, státních úředníků a zaměstnanců státu. Dva příklady. Na začátku roku 2021, v době covidové, celým Českem hýbal případ zajistit převozu nemocných z Česka do Německa (celá kauza zde). Při té příležitosti tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý tvrdil, že kapacita nemocnice v Chebu je blokována německými občany. Doslovně: "V chebské nemocnici leží relativně velký počet německých občanů, kteří by měli být odesláni do Německa, a to se neděje.“.

Náměstek ministra zdravotnictví lže. V Chebu není ani jeden německý pacient - Chebské info (chebskeinfo.cz)

Dopustil se i dalších lží, když řekl: "Německo je navíc schopno přijmout pouze deset pacientů. Němci navíc nechtějí přijmout pacienty s tzv. „britskou mutací“ viru (7.2.2021 v České televizi)". Po potazu u vlád Saska a Bavorska se potvrdilo, že si žádnou podmínku nedaly. Ani uváděných 10 pacientů není pravda. I tehdejší předseda vlády Andrej Babiš řekl: "Pan náměstek Černý nemluví pravdu."? Hospodářské noviny 19.2.2021 "V Německu nechtějí Čechy s britskou mutací, tvrdil náměstek Černý. Není to pravda, ohradili se Němci i Babiš" (autor Ondřej Houska).

Nedávno Andrej Babiš, předseda hnutí ANO ve videu na svém Facebooku řekl: „….jsme se dozvěděli, že vlastně všechny zbraně, které naše armáda měla, jsme už poslali na Ukrajinu. No tak teďka by bylo dobré, abychom měli i nějaké vlastní vybavení.“. Babiš tedy tvrdil, že Česko už nemá žádné zbraně na svoji obranu. Pokud Babiš nebude stíhán přímo za šíření poplašné zprávy, tak jednoznačně jde o lež.

Známé jsou lži Miloše Zemana o Peroutkově článku „vlevo dole“ nebo o tom, že svého poradce Zdeňka Šarapatku vyhodil pro neschopnost, i když k rozvázání pracovního poměru došlo po oboustranné dohodě s Úřadem vlády. Hlavně tyto dva případy vázly a váznou nikoliv na prokazování nepravdy, ale na procesních problémech, kdo má být vlastně žalován. Zda Prezidentská kancelář, ministerstvo financí odpovědné za pochybení úředníků nebo přímo Zeman jako fyzická osoba.  

V zájmu zvýšení politické kultury proto navrhuji do českého právního řádu zavést institut žaloby „na lež“. Tedy aby kdokoliv byl legitimován k podání žaloby proti politikovi, státnímu zaměstnanci nebo úředníkovi, o kterém by se domníval, že pronesl lež. A je jedno, jestli patří k vládě nebo k opozici. Žalovatelné by byly pouze jednoznačné, prokazatelné lži, nikoliv okolnostmi podmíněné a ještě neurčitá tvrzení jako jsou volební sliby.

V případě pravomocného rozhodnutí soudu, že výrok pronesený žalovanou fyzickou osobou je nepravdivý, tak u státních úředníků by tím došlo k ukončení služebního poměru, v případě jiných osob navázaných na stát, ke skončení pracovního poměru. Což by bylo klíčové třeba ve sporu s učitelkou Martinou Bednářovou, která lhala svým žákům. K tomu podotýkám, že lež (v zaměstnání) není názor.

U politika nelze samozřejmě požadovat zánik funkce (poslance, senátor, ministra), ale existoval by snadno dosažitelný a jasný rozsudek, na který by se mohli všichni podívat a odvolávat, že je soudem uznaný lhář.

Projednávání u soudu je zárukou, že věci by byly posuzovány přiměřeně mezi výrokem a následky a prkotiny by byly odmítnuty.