Západ nahnal ukrajinskou armádu na jatka

Ukrajinská ofenzíva v roce 2023, vstoupí do dějin vojenství jako vrchol hlupství. Nikoliv však Ukrajiny, ta za ni platí mrtvými, ale jen a pouze Západu. Ten požaduje, aby jím dodané zbraně nebyly používány na teritoriu Ruska. 

Vedle proruských i seriózní média informují o neúspěších ukrajinské ofenzívy. Hledají se nejrůznější důvody, ale tím hlavním viníkem je jednoznačně Západ. Dodávané zbraně, až na naprosté výjimky, jsou zastaralé, nedostatečně účinné, krátkého dosahu, je jich málo a mnoha různých typů, což představuje pro logistickou podporu noční můru. Mám dojem, že v tomto ohledu Ukrajina slouží pro NATO jako jakási laboratoř, kde se zkouší, jak by vypadaly společné vojenské operace 31 členských států vyzbrojených nekompatibilními zbraněmi. Jenže, tyto pokusy na lidech stojí krev a životy.

Doktrína NATO k zadržování Ruska byla v době studené války založena na převaze kvality nad kvantitou. Když ale Ukrajina nedostala kvalitní zbraně, jak má Rusko porazit? Vždyť to odporuje všemu, na čem v minulosti stála obrana Evropy. O vyzbrojování Ukrajiny máme představu jako by se jednalo o partyzánské oddíly. Něco se ukořistí nepříteli, pár starých věcí po dědečkovi vytáhnou ze skříně, lahve na Molotovovy koktejly najdou za samoobsluhou, občas na padáku shodíme kontejner s rezatými mysliveckými kulovnicemi…, ale všichni se bijí v prsa a obdivují sami sebe, jak pomáhají. Lze chápat politiky a vojenské plánovače, kteří při předávání zbraní a zpravodajských informací musí myslet i na ty nejméně pravděpodobné varianty politického a vojenského vývoje na Ukrajině. Třeba smrt prezidenta, změnu spojenectví atd. Jenže to jsou technikálie. My nemáme ani ujasněno, co je cílem podpory Západu. Proto probíhá jen tak „langsam“. Snad s výjimkou Polska a Pobaltí se nikdo necítí odpovědný za osud Ukrajiny.

Ukrajinská ofenzíva v roce 2023, vstoupí do dějin vojenství jako vrchol hlupství. Nikoliv však Ukrajiny, ta za ni zaplatila mrtvými, raněnými a vyčerpání, ale jen a pouze Západu. Ten požaduje, aby jím dodané zbraně nebyly používány na teritoriu Ruska. Přitom útok protiputinovských Rusů na oblast Belgorodu i vzpoura wagnerovců ukázaly zranitelnost ruského území. Kromě lokální převahy je k ofenzívě zapotřebí operační překvapení, které bitvu samo o sobě nevyhraje, ale je podmínkou úspěchu i v době výzvědných dronů a špionážních družic. Slabší strana musí nahrazovat svoji nedostatečnou sílu úskočností a to Západ překazil.

Stojí za připomenutí manévr generála Normana Schwarzkopfa při první válce v Iráku v (1990-1991). Místo tupého čelního útoku na síly Saddáma Husajna v Kuvajtu, došlo ke klamné operaci u Kuwait City a hlavní ofenzíva se odehrála obchvatem přes iráckém území do týlu. Stejně měla probíhat ukrajinská ofenzíva, tedy přes ruské území do zad ruských hord. Místo toho farizejské zákazy Západu vedly k opakování bitvy u Kurska z roku 1943. Tedy k útokům v předem známém čase do předem známých směrů, kde Rusové měli dostatek času k zaminování a opevnění.

Putinovi stačí vyčkat, až na Západě ochabne podpora Ukrajiny, převáží sobectví, nejednotnost a počítání peněz. Spojené státy se změnily v Afriku, kde po prohře ve volbách vůdce poraženého klanu začne vyvolávat nepokoje. Maďarsko již není demokracií a nakročilo k polototalitnímu státu, který chce revidovat výsledky 1. světové války. Německo vedeno ideologií páchá hospodářskou sebevraždu a je rozložené stejně jako Francie před 2. světovou válkou. Jestliže Rusko bylo označeno za benzínovou pumpu vydávající se za stát, tak Německo, také není státem, ale sdružením průmyslových svazů, které jsou dnes v problémech, a těší se na obnovení dodávek plynu z Ruska. Případné vítězství Ruska nás ale bude v delším časovém horizontu stát řádově  více, a to nejen finančně, morálně, ale i na lidských životech.

Podle vývoje války na Ukrajině si Západ nezaslouží přežít a pravdu má Putin v tom, že je degenerovaný, slabý, nejednotný (což je příznak degenerace). Putinovi stačí mu vytrvat a podpora Ukrajiny zmizí. 

Barbarští nájezdníci, i když byli daleko primitivnější, dokázali vyvrátit civilizace, jejichž obyvatelé budovali úžasné stavby a psali krásné básně. Stačilo být brutální, vytrvalý, spokojit se při válečném tažení s málem, proto byli úspěšní. Že Rusáci lezou přes své mrtvé na frontě a dál útočí? Ano, to je za situace, kdy nechceme Ukrajině pomoci vojensky, ani dodat dostatek opravdu smrtících zbraní, znakem jejich nadřazenosti. Kdyby tomu bylo jinak, byli by všichni Rusáci mrtví a nikam by už nelezli.

Jenže toto není fotbalový zápas, kdy mohu fandit těm nebo těm, ale ve výsledku je jedno, jak to dopadne.

Obsazení i části (sic!) Ukrajiny nebo jakákoliv vynucená „dohoda“ Ukrajiny s Ruskem, povede k rozpadu současného mezinárodního řádu. Vznikne nová normalita, precedens, ve které se hranice mění silou a agresor diktuje oběti svoji vůli. Znamená to i začátek plošného šíření jaderných zbraní, jako nejlepšího prostředku odstrašení a obrany. Kdyby se jich Ukrajina v 90. letech nevzdala, mohla žít v „klidu“. Snad si je pořídí i východní Evropa.

Svobodný svět dosud dokázal v ukrajinské válce zadržovat Rusko s vynaložením zlomku skutečných válečných výdajů (v případě Spojených států jde 5,6 % z celkového armádního rozpočtu). Přitom Rusko bylo 40 let studené války hlavní soupeř a postrach Západu. Dnes jediné, co je potřeba, tak poskytnout Ukrajině pomoc a zbrojní dodávky v rozsahu, v jakém ji dokáží absorbovat z hlediska ovládání a výcviku.

Úspěch Putina na Ukrajině povede k tomu, že soupeřem Ameriky bude nejen Čína, ale nadále i Rusko. Současně tzv. rozvojový svět bude Západem ještě více opovrhovat kvůli projevené slabosti.

Vítězství Ruska povede k nadopování jeho agresivity. Počítá se pouze výsledek, takže trapné výkony ruských vojsk budou zapomenuty a najednou se stanou pravdivými všechny řeči kremelských propagandistů o slabosti Západu, nadřazenosti Rusů, Ruska i jeho armády. Další válka na sebe nenechá dlouho čekat. Pokud ovšem po vyklizení Ukrajiny nebude ústup Západu pokračovat a Rusko nezíská „po dobrém“ i Pobaltí a další části východní Evropy.

Ponecháním Ukrajiny napospas ruské genocidě a vyšuměním slibů pomoci bude mít zničující dopad na reputací NATO, Evropské unie, prostě celého Západu. Každý z nás by se stal spoluviníkem genocidy. V podstatě se zopakuje situace z roku 1936, kdy císař Habeše marně prosil světové společenství o pomoc proti agresi Itálie.

Současně to bude znamenat konec demokracie a svobody. Dezoláti budou na koni a demokratický systém se začne rozpadat.