Ve válce mlčí Múzy i stadiony

Letos v únoru Jihomoravský kraj rozeslal školám pozvánku na 57. ročník regionálního kola soutěže v recitaci a zpěvu děl ruských autorů ARS POETICA - Puškinův památník. Bude se konat v Brně na konci dubna.

Jak se k recitaci a zpěvu děl ruských autorů postavit? Ruské hordy na Ukrajině nerespektují konvence vedení války, vraždí, ničí, rabují, mučí, znásilňují, deportují, kradou děti rodičům, zavírají lidi do novodobých koncentráků nebo je nechávají prostě zmizet. Na okupovaných územích provádí předem naplánovanou genocidu, potírají ukrajinské politické a sociální instituce, kulturu, školství, jazyk, národní cítění, náboženství, likvidují elity. Kremelští pohůnci v ruských médiích bezostyšně vyzývají k topení ukrajinských dětí, vymazání Ukrajiny spolu s jejími obyvateli z mapy světa, k nasazení jaderných zbraní jak ve válečném tažení, tak proti státům Západu. Na základě toho poslanecké sbory mnoha zemí, včetně Česka a Evropského parlamentu označily Rusko za teroristický stát. Na ruského prezident Vladimír Putin vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač. Za této situace se má pořádat oslava ruské kultury?

Zajisté lze snést plno námitek, že kultura není totéž co stát, nelze ji míchat s politikou a podobně. Ruská kultůra….. Tisíce stran ruských literárních děl pojednávají pouze o jedno, jak je Rusko k ničemu a nedá se tam žít.

M. A. Bulgakov: "Rusové nejsou národ, ale dobytek, hulváti, divoká horda, vrahouni a zloději."

M. A. Gorkij: "Charakteristickým rysem Rusů, je jejich sadistická krutost."

S. T. Aksakov: Jak těžké těžké žít v Rusku, ve smradlavém centru fyzického a morálního rozkladu, podlosti, lži a zlodějství.

I. S. Turgeněv: "Rus je největší a nejdrzejší lhář na celém světě."

I. S. Šmelev: "Rusko je národ, který nenávidí svobodu, zbožňuje otroctví, má rád okovy na svých rukou a nohou, je špinavý fyzicky a morálně, kdykoliv připraven kohokoli utlačovat."

F. M. Dostojevský: "Rusové jsou národ, který kočuje po Evropě a hledá, co je možné zdemolovat, zničit a to jen pro zábavu."

 A. I. Solženicyn: “My víme, že lžou, oni vědí, že lžou, oni ví, že my víme, že lžou, my víme, že oni ví, že my víme, že lžou, ale stejně lžou.”

V roce 1844 Karel Havlíček Borovský prohlásil "Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu". Byl to velice bystrý muž.

Ostatně, ruská literatura představovala pouze náhražku za svobodnou politickou činnost, která v carském a bolševickém Rusku nebyla přípustná.   

Stejné argumenty jako ohledně kultury používá v oblasti sportu předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, když prosazuje účast Rusů a Bělorusů na olympiádě. Člověk si říká, jestli on se spíše nejmenuje Wagner. Určitě ale bude za zásluhy o maření izolace Ruska pohřben na Rudém náměstí u kremelské zdi.

Nejsem rusofob, s našimi hosty z Ukrajiny se bavím rusky. Kdyby situace nebyla tak tragická, bylo by následující historka humorná. Holky si telefonovali s manželem (otcem), který je na frontě. On se jich ptal, jak s námi mluví. Že rusky. Tak se naštval, ať se s námi baví ukrajinsky. Chvíli se o „problému“ na dálku přeli, aby po deseti minutách zjistili, že se všichni hádají...rusky. Jsou totiž z Dnipra na východě Ukrajiny.

Dnes a recitace děl ruských autorů? Se stejnou logikou bychom 9. května mohli opět jako v mnohokrát minulosti vítat pod tankovým monstrem u Staroviček (u D2) ruský motorkářský gang tzv. Nočních vlků. Vždyť by šlo jenom o připomenutí „osvobození“ v roce 1945. A potom vám paní napíše, že jí Noční vlci ani Alexandrovci nic neudělali. "Vo co go", že?

Ano, světe div se, od roku 1975 dodnes, jako někde v ruské střední Asii, stojí na pylonu tank, který si hýčká obecní zastupitelstvo Staroviček. A všude okolo něj jsou symboly, pod kterými dnes Rusko vraždí na Ukrajině. Přitom jde o prázdnou normalizační lež. Tank byl vyroben až po válce a nepřipomíná nějakou reálnou bitvu, ale podrobení Československa ruskou okupací. 

Jak zpíval Karel Kryl, Inter arma silent Musae. Ve válce mlčí Múzy a já dodávám, i stadiony. Akce Puškinův památník, i při nejlepší víře pořadatelů, poslouží pouze k dezolátské proruské propagandě. Daleko více než recitace děl ruských autorů kultuře prospěje, když zmíněný tank u Staroviček i dalších devět jeho bratříčků rozlezlých po celém Česku půjde do šrotu. A nejlépe, když tisíce místních pomníků, ve skutečnosti ruských teritoriálních značek „zde je naše“, zamíří z veřejného prostoru do muzeí a na vojenské hřbitovy.

Rusové zakryli ruiny vybombardovaného divadla v Mariupolu, kde zahynuly stovky lidí, plachtami s portréty Puškina, Tolstého, Gogola. Také v dříve obsazeném Chersonu byly billboardy s Puškinem znamením, že jim město patří. Není přípustné, aby se dávná ruská kultura, sport nebo připomínání konce 2. světové války staly fíkovým listem přikrývajícím ruské vraždění na Ukrajině.