Pořád se bojíme Ruska

Podvědomě stále odmítáme právo Ukrajiny na reciprocitu způsobu vedení vojenských operací a na používání stejně účinných zbraní. A všechna čest výjimkám, kdo se nedá ovlivnit. Nelze ale boxovat s jednou rukou za zády.

Na současné válce je smutné, samozřejmě vedle ruského teroru a ničení, že i velká část podporovatelů Ukrajiny je myšlenkově manipulována propagandou Kremlu. I autor se přiznává, že s tím má potíže. A co potom chtít po politicích, kteří většinou pouze reflektují nálady veřejnosti. Co mám na mysli? Jde o naše podvědomé odmítání práva na reciprocitu způsobu vedení vojenských operací a na používání stejně účinných zbraní Ukrajinou. A všechna čest výjimkám, kdo se nedá ovlivnit.

Jako kdybychom se pořád smiřovali s ruskými argumenty, kdy detonace raket, střel s plochou dráhou letu a dronů v civilní zástavbě Kyjeva nebo Oděsy jsou speciální vojenskou operací a výbuchy v ruských rafinériích a vojenských základnách ukrajinským teroristickým činem. Nežádám odvetné bombardování civilních cílů v Rusku, ale o možnost ničení vojenských cílů na okupovaných oblastech i přímo na jeho území. Ukrajina má dostat stejně dlouhé a účinné klacky, jakými disponuje Rusko. Nejhorší na tom je, že Ukrajinci si musí v této válce ničit vlastní zemi.

Politici Západu vůbec neuvažují, že by ukrajinské armádě poskytli zbraně dosahu alespoň 2500 kilometrů, kterými by dokázala zasáhnout letecké základny, odkud startují strategické bombardéry s nákladem střel s plochou dráhou letu a také jakékoliv místo na Ruskem okupovaných území. Ještě více zničující, s minimálním rizikem nechtěného zásahu civilistů, by byly dodávky protilodních střel schopných vylikvidovat ruské loďstvo z Černého a Azovského moře.

Kolik Západ již překročil linií svých vlastních mentálních omezení a kolikrát se v této souvislosti stal terčem velkohubých ruských výhrůžek. Dodávky stíhaček Mig-29, Patriotů, moderních tanků s municí z ochuzeného uranu, letadel F-16……. Pamatujete, jaká to byla dříve kontraverzní témata?  A co? A nic.  

U některých zbraní museli Ukrajinci slíbit, že je nepoužijí proti ruskému území. Co je to za nesmysl? Nedávný nájezd ruských bojovníků proti Putinovi do Belgorodské oblasti ukázal jedno. Vojenská logika velí vést ofenzívu přes nebráněné ruské území do týlu ruských hord na Ukrajině. Jenže Západ říká, to se přece „tytyty“, „fujky fujky“, ve válce nedělá, útočit na území nepřítele. Jako kdybychom po boxerovi chtěli, aby nastoupil s jednou rukou uvázanou za zády. Co by na to řekl třeba Vitalij Kličko?   

Rusko nedávno zveřejnilo podmínky pro dosažení míru na Ukrajině. Jako kdybychom již byli otupělí, nikde žádný výsměch, řehot, odmítnutí…. Rusové po Ukrajině požadují:

1. nevstoupení do NATO,
2. nevstoupení do Evropské unie,
3. neutrální status,
4. ukončení dodávek zbraní ze Západu,
5. ukončení bojových akcí ze strany ukrajinské armády,
6. akceptace ruských územních zisků,
7. uznání ruštiny jako státního jazyka,
8. ochrana práv ruskojazyčných občanů a národnostních menšin,
9. dodržovat základní lidská práva, včetně svobody náboženského vyznání.

Před 24. únorem 2022 by vyslovení podobných požadavků bylo úplně nepředstavitelné, za hranicí zdravého rozumu. Dnes je to jakoby normální.

Snad jenom poznámka. Používaný jazyk není určující, zda se dotyčný cítí Ukrajincem nebo Rusem. Ukrajinští hosté v Česku se běžně mezi sebou baví rusky nebo používají ruské výrazy. Ze strany Ruska se jedná pouze o získání záminky pro neustálé zasahování do vnitřních záležitostí Ukrajiny. A apel Ruska, jehož hordy v cizí zemi vraždí, ničí, znásilňují, deportují, aby Ukrajina dodržovala základní lidská práva? To je opravdu neskutečně drzé chucpe.    

Představme si, kdyby podobně absurdní požadavky vzneslo Česko vůči Slovensku. Bratia Slováci prominou, mohlo by to být samozřejmě i naopak. Zabrali bychom jejich území přes Levice po Zvolen, nadiktovali, s kým se mohou kamarádit a s kým ne, a potom požadovali výše uvedené (s modifikací) uznání češtiny jako státního jazyka, zvláštní ochranu lidí s českým občanstvím a v každé dědině kostel Církve československé bratrské.   

Ještě jedna věc mě zaujala. Na demonstracích na Václaváku, které lze nazvat „za obsazení Česka Ruskem“, vlají české vlajky. Pravda, šídlo v pytli neutajíš, již se objevují i fangle Moskovie. Když se podíváte do diskusí pod články, kde generál Řehka mluví o přípravě na vojenské ohrožení ze strany Ruska nebo o nácviku odvodů, jsou plné jednoznačných prohlášení, že za tuto zemi, vládu, prezidenta by dotyční určitě nebojovali. Přitom tito lidé sami sebe považují za největší „flastence“. V profilu mají české vlajky, spílají kdekomu za setkávání se sudetskými Němci, schvalují masakry Němců po 8. květnu 1945 i jejich vyhnání a okradení, Edvard Miloševič Beneš je pro ně modla. Současně jako občané státu, který za posledních 100 let neuměl nic jiného než kapitulovat (na rozdíl od Ukrajiny bojující s Ruskem, před kterým se od roku 1945 až dodnes třepe celý Západ), kádrují Ukrajince v Česku, proč nebojují.  A kdo se zastane Ukrajiny, tak jej posílají do zákopů k Bachmutu.

To ale přece nejde, aby normální lidé odjeli na Ukrajinu. Kdo by ale tuto zemi bránil, když dezoláti sami přiznávají, že zbaběle utečou?