Pane prezidente, slezte z toho Hradu

Jestliže se nastupující prezident Petr Pavel nechá napasovat do role Otce vlasti, tak vzhledem k jeho přirozené vizáži stačí sáčko, vojenská čepice, rajtky a hupsnout na koně. Obsah a forma se sjednotí a budeme mít nového TGM. 

Zvolení generála Petra Pavla prezidentem a jeho dnešní inaugurace se může stát zlomovou událostí, která většinou nastává pouze v revolučních časech. Jestli šanci ke změně nevyužijeme, vše pojede, jako už 105 let, ve stejných kolejích prezidenta-mocnáře, tatíčka, slunce našeho života …a tak vůbec. Což je v dnešní době veskrze trapné.

Pokud si opravdu přejeme vladaře, nedělejme věci napolovic. Zapátrejme mezi vhodnými šlechtickými rody a změňme charakter státu na dědičnou monarchii. Ušetříme si nervy i peníze za spektákl prezidentských voleb a výsledek bude stejný.   

Začněme nevydáním poštovních známek s podobiznou Petra Pavla. V Evropě na dopisech putují zpravidla monarchové. Prezidenty, či spíše diktátory, dávají do poštovního oběhu hlavně v Africe. Samozřejmě to stejné odmítnutí platí pro portréty nového prezidenta ve školách, úřadech a dalších veřejných prostorách. V zájmu zcivilnění své ústavní funkce by měl Petr Pavel také opustit paláce Hradu a usídlit se třeba v jeho zahradách nebo nějaké pěkné vile v Praze. Hrad ať se stane místem občasných ceremonií, turistickým skanzenem a pomůckou pro výuku historie.

Svévolné počínání Miloše Zemana ukázalo na palčivou nutnost zpřesnění pravomocí i povinností prezidenta a usnadnění jeho žalovatelnosti. Stejně jako na potřebnost doplnění souhlasu premiéra u některých jeho aktů. Tato změna Ústavy je jakž tak průchodná pouze v případě, že půjde přímo o návrh nového prezidenta Petra Pavla, který si osvojí vláda, Senát nebo skupina poslanců. Ano, omezení vlastní moci představuje zkoušku charakteru, ale je to nezbytné pro budoucnost. Do funkce prezidenta se může dostat ještě horší ústavní kutil než Miloš Zeman.

Většinou jsou lidé odvolávání za neloajalitu. V rámci nové epochy je zde první adept na odvolání z funkce, tentokrát ovšem za přílišnou loajalitu. Jedná se o Pavla Rusa, ředitele Lesní správy Lány, který nastoupil do funkce po nechvalně proslulém Miloši Balákovi. Rozhovor, který poskytl jednomu s českých deníků (Hospodářské noviny 16.2.2023) je učebnicí devótnosti, návodem, jak se nechovat k osobě prezidenta. Obsahuje perly jako: “Co může být víc než služba pro prezidenta? Tím, že to pan prezident řekl, tak to bereme jak uložený úkol“. Z jeho vyjádření také plyne, že budoucí rozsah zpřístupnění Lánské obory závisí „na představě nového pana prezidenta“. Přesně jak se zpívá v písničce Jaromíra Nohavici, „pane prezidente, vy všechno víte, vy to vyřešíte“. Že se dění v Česku řídí zákony, nikoliv představami prezidenta, panu Rusovi na mysl nepřišlo. Úvahy o převodu jím řízeného podniku pod Lesy České republiky rozhodně odmítl s tím, že vznik Lán byl jedním z „aktů naší státnosti“. Tak to už je úplný bizár. (Poznamenávám, že z rozhovoru není patrné, zda se pan Rus po položení této svatokrádežné otázky třikrát nepokřižoval, ale nic bych za to nedal, že ano).

Jestliže se neutne hned na začátku podobné řiťolezectví, navzdory tomu, že jsem volbu Petra Pavla mysleli dobře, dopadne to špatně. Ostatně, co je to za móresy, aby prezident, jako nějaký král disponoval loveckým revírem, kam poddaní nesmí ani na klestí? To tam budou středoasijští a afričtí diktátoři při mezistátních návštěvách střílet jeleny uvázané ke stromu? Snad je jiná doba.  

Jestliže se nastupující prezident Petr Pavel nechá napasovat do role nového Otce vlasti, tak vzhledem k jeho přirozené vizáži stačí sáčko, vojenská čepice, rajtky a hupsnout na koně. Obsah a forma se sjednotí. Dočkáme se dokonalé reinkarnace Tomáše Garrigua Masaryka. Česko však potřebuje úřad prezidenta naopak civilizovat, „odtatíčkovat“ a modernizovat.