Na stožár dáme ukrajinskou vlajku, ale jinak nebudeme dělat nic

Pomoc ženám a dětem odsunutým z dosahu rusáckých vrahů a znásilňovačů považuji za alternativu k odjezdu přímo na Ukrajinu. Nestěžujeme si, děláme to rádi. Teď mě ale dostala neochota škol přijmout děti k základnímu vzdělávání.

Starám se o skupinu 14 hostů z Ukrajiny, pět matek s dětmi. Tři již pracují, další mají několikaměsíční děti a hlídají potomky ostatním, když jsou v práci. Prožil jsem s nimi hodně, nic mě zatím nezlomilo, ale teď se potýkám s odmítnutím přijmout jejich tři děti do základní školy. Dvě do 4. ročníku, jedno do 8. ročníku od 1. září 2022. To bylo na začátku března řečí, že se upraví normativy pro počet žáků ve třídách (hygienické a všechny možné…) škol a školek. Vždyť jsme ve speciální vojenské operaci s Rusáckem, tak nemůže všechno zůstat stejné. A kdo si myslí že nejsme ve střetu, ať si počká na rusácké rabovače, až mu budou trhat WC mísu z koupelny. No prostě, měsíc se s měsícem sešel a ředitelé vás i s ukrajinskými dětmi ženou svinským krokem pryč ze škol.

Vedení jedné ze škol mi napsalo: „Pane Baráku, upozorňuji Vás předem na skutečnost, že v ročnících, kam by měli žáci nastoupit od 9/2022, nebudeme mít volné místo. Pokud tedy rodiče i přesto správné dokumenty pro přijetí do naší ZŠ dodají, v následném správním řízení jim nebude vyhověno – přijetí bude zamítnuto, a to z důvodu naplněné kapacity a nespádovosti předmětných dětí. Mohu-li Vám doporučit řešení, obraťte se na školy v okolí……….“.

A následovalo, kam všude se mám obrátit. Podotýkám, že „doporučené školy“ jsou několikanásobně menší (škola o kapacitě 800 žáků má větší možnost se nafouknout než škola o kapacitě 80 žáků) a jak vyplynulo z korespondence, stejně tam není místo. (Ona je spádovost a spádovost. První je místo, kam logicky dojíždíte do škol, k lékaři atd… a druhá je terminus technicus, kam děti mohou chodit dle bydliště nebo smlouvy o spádovosti uzavřené mezi obcemi). Navštěvovat jednu z těchto doporučených škol by znamenalo jít pěšky mezi poli na běžně nepoužívanou zastávku autobusu vzdálenou 1,1 km. Vím, někomu se vybaví idylické obrázky dětí šlapající ve vánici s uzlíčkem v ruce do školy. Možná hlavně těm, kteří dělají mamataxi či tatataxi, vjíždí přes chodník do zákazu vjezdu a nejraději by dojeli s autem po schodech až do třídy. Vzdělávací ústavy jsem tedy oslovil a z odpovědi vybírám:

„U nás už děti z Ukrajiny jsou a máme je i bydlištěm jinde než u nás. Jsme úplně na hranici kapacity a navíc prostorově už úplně nezvládáme.  Jednu ze tříd máme v herně školní družiny. Kapacitu máme 85 a 80 dětí ve škole nyní je. Minimální rezervu tu máme, ale více méně jen „papírovou“.   

Přitom město, kam by školní docházka měla logicky směřovat a kam 55 let chodily generace žáků z naší rodiny je vzdálené 3 kilometry. Jde o přirozeně spádové místo, jezdí tam školní autobus v 7:35 ze zastávky ve středu obce vzdálené 100 metrů od domu (a další spoje minimálně každou hodinu).

V nejmenovaném městě, kam jsem děti přihlásil, jsou dvě školy. A teď se světe div. Rejstříková kapacita 594, resp. 810 žáků, naplněnost v minulém školním roce dle výroční zprávy 370, resp. 594 žáků (sic!).  Jen pro zajímavost, moje dcera byla před 6 lety ve třídě s 32 dětmi, moje další dcera v osmé třídě dnes chodí do třídy pouze s 22 spolužáky. Prostě po změně normativů financování z „počtu dětí“ na „počet hodin“ došlo k rapidnímu snížení počtu žáků ve třídách. Takže máme zde uprchlickou krizi, cca 350 000 válečných běženců, 150 000 dětí a někteří nechtějí nic měnit, jedou v zaběhaných kolejích. Na stožár si ale dáme ukrajinskou vlajku a budeme se bít v prsa, jak pomáháme.  

Nějaký hejtman Červíček řekl: „Za mě stojí například za zvážení přehodnocení současné povinné školní docházky pro děti uprchlíků, kteří nebudou usilovat o dlouhodobé začlenění do běžného života v Česku.“ (zde)

Nic než hloupé řeči a ano, tuto otázku jsem také dostal: „Budou se vracet nebo zde chtějí zůstat“. Dobře, mohl jsem lhát a říct, co protistrana chtěla slyšet. Jenže mě to uráží za ně. Uprchlice se mohou z hodiny na hodinu dozvědět, že jejich muž padl, dům rozstřílel rusácký tank a další příbuzné, prarodiče mají třeba v Rusku a Bělorusku. V tu chvíli se rozhodnout, že na Ukrajině už nikoho a nic nemají, a proto zůstanou zde. Jistě to ale není jejich svobodné rozhodnutí jen tak z plezíru, které vychrlíte při pohovoru. Nejsou zde na dovolené. Doufám, že nic takového nenastane. Trnu, když se jejich manželé neohlásí v předem domluvený čas (třeba jednou za týden). Nerad bych, aby vedle narození a vítání občánka byl u nás ještě pohřeb.

Pomoc ženám a dětem odsunutým z dosahu rusáckých vrahů a znásilňovačů považuji za alternativu k odjezdu na Ukrajinu, kde bych vzhledem ke svému věku nebyl moc platný. Od března jsme s manželkou zažili s ukrajinskými hosty hodně. Nestěžujeme si, děláme to rádi.

Při cestě 40 kilometrů na konzulát do Brna jsem vydržel třikrát zvracení v autě. Doslova jsem prosil na České stomatologické komoře a Všeobecné zdravotní pojišťovně o tip zubaře, který by provedl následné ošetření zub po nezbytném zákroku na pohotovosti. (A uspěl jsem, dobří lidé existují. Jenom malá poznámka. Jak se zdá, Ukrajina před válkou neznala nedostatek zubařů jako Česko. Podle svědectví hostů jsou zubaři na Ukrajině na "každém" rohu). Vezli jsme ukrajinskou rodičku do porodnice, připravovali vlastníma rukama ubytování, sehnal zaměstnání, zařídil bankovní účet, aktivaci bankovních karet, humanitární dávky, obstarával oblečení, obutí, domluvil dětskou lékařku, ortopeda, očkování TBC, dělám opraváře v objektu kde bydlí…... Zkousnul jsem, když 6.5. dám informaci o nově ubytovaných na naší faře a kraj je schopen zpracovat podklady proplacení až k 13.5., takže za 7 dní nedostanete nic (a to chtěl udělat až k 17.5.). Ne, ty peníze nejdou do luftu, ale na vybavování ubytování a úhradu energií. Toleruji, že když dám žádost o solidární příspěvek (bydlí i u nás doma), tak zadané osoby nejsou „ztotožněny“, protože stát má ve svých pěti nespolupracujících databázích chyby a to „neztotožnění“ není doplněno informací, co nesedí. Když vyplňujete podklady podle víz, tak samozřejmě jsou chyby v evidenci státu.

Co ale nesnesu, je upření školní docházky dětem. Co mají dělat? Potloukat se po ulici, ležet na kavalci, matlat na mobilu, čučet do stropu? Uvažuje někdo na tím, že škola a setkávání s vrstevníky plní i socializační funkci?

PS: Vše dobře dopadlo. Dnes 30.5.2022 byly všechny tři děti přijati do základní školy od 1. září 2022.

Další texty k válce na Ukrajině:

Buďme vůči Rusku důslední

Naši liknavost si Rusové vykládají jako slabost a bázeň před odplatou cara Putina. Kvůli tomu se nám smějí a pohrdají. Sice ne tak veřejně jako v Německu při autodemonstracích, ale (zatím) skrytě a stejně intenzivně.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786778

Ať Putin konečně zastaví dodávky plynu

Německo, Francie jsou ochotné hodit východní Evropu přes palubu. To, co pro ně znamená chodit po bytě v tričku nebo nebo ve svetru, je pro Ukrajince otázkou života nebo smrti a pro nás být další na řadě.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786532

My neposkytujeme milosti Ukrajincům, ale oni poskytují milost nám

Putin vznesl ultimáta nejen vůči Ukrajině, ale i Česku a dalším zemím východní Evropy. A jeho kašpárci totéž opakují stále dokola. Kdo si myslí, pod dojmem dnešní reality, že se jedná o pouhé velkohubé kecy? Já tedy ne.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786286

Proč by měl Západ bojovat na Ukrajině

Válka na Ukrajině připomíná situaci, kdy přesila útočníků mlátí muže bránícího vchod do domu a další podřezávají jeho ženu a děti. Třicet partají se na to z bytů dívá a agresory ujišťuje, že mohou být v klidu, napadeným nepomohou, protože tato rodina nepatří do jejich společenství. (Ano, americký prezident Joe Biden, generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, německý kancléř Olaf Scholz s úplnou nediplomatickou idiocií dávají Rusákům jistotu klidného vraždění na Ukrajině. Proč alespoň nemlčí?)

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=785167

Já jsem to v roce 2014 říkal

Po napadení Ukrajiny jsem v v roce 2014 a 2015 v Lidových novinách publikoval články "Spusťme novou železnou oponu", "Obětujeme trochu svého sádla?" a "Anexí Krymu skončila epocha lásky". To co vidíme, jsme si mohli ušetřit.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=785145

Dnes se Západu láme hřbet

NATO prý rozhoduje kolektivně. I trpaslíci jako Česko mohou Spojeným státům připomenout historická poučení. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen řekla, že je ohrožená celá Evropa. Tak kruci podle toho jednejme.

https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=784955

Pomozme Ukrajině vojensky

Pomozme Ukrajině vojensky, a to i za cenu vyhrocení situace na pokraj jaderné války. Americký prezident John F. Kennedy se v době kubánské krize, v daleko horší situaci, nebál jít na hranu. Raději mrtvý než ruský.

https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=784176

Proč (ne)mít Evropskou armádu

21. 02. 2022 19:00:31

Ať ukrajinská krize dopadne jakkoliv, svět již nesmí být jako dříve. Od roku 2014, kdy došlo k anexi Krymu a útoku na Donbas, jsme ztratili osm let. Je třeba najít model samostatného fungování evropské obrany.

Zdroj: https://vilembarak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=783747