Bytová krize neexistuje

Hned na úvod si dovolím konstatovat, že „bytová krize“ neexistuje. Navzdory stále omílaným tvrzením v bezpočtu článků a názorům publikovaným v tisku, na zpravodajských serverech i asociálních sítích. Ty naopak „bytovou“ psychózu vyvolávají, udržují a prohlubují. Problém je na straně poptávky, nikoliv nabídky, jedná se o „tulipánovou“ horečku. V době jejího vrcholu, stála jedna cibulka tulipánu stejně jako dům na náměstí. A vypovídalo to snad o nedostatku tulipánových cibulek, přesněji o fatálnosti takového „nedostatku“?

Pokud chce někdo tvrdit opak, očekávám řádnou analýzu dokazující opak. Neexistence se nedokazuje, takže vážení, dokažte existenci bytové krize. A pozor, důkazem nejsou internetová tvrzení jednotlivců, že „chtějí byt“, ale sociologická studie obsahující tvrdá statistická data. Na úvod dávám návodné otázky: „Odkud se lidé do nových hypodomů (hypobytů) stěhují? Bydleli snad na ulici pod igelitem, ve sklepech nebo přespávali pod mostem? To jsou kupci nemovitostí za 5-10 milionů korun bývalí bezdomovci, kteří se jenom umyli, učesali a převlékli?“. V televizi jsem slyšel jednoho strarostu tvrdit: „ V našem městě ubylo za deset let 10 procent obyvatel. Trpíme obrovským nedostatkem bytů“. A odkud ti lidé odešli, kde bydleli? Lidí ubývá, byty se staví a přitom je bytová krize? Kdy konečně pochopíme, že toto nejde dohromady.

Tzv. bytová krize není nic jiného než výplodem stavu mysli. Vyvěrá z touhy bydlet ve vlastní nemovitosti, pánovitě v ní rozhodovat hrajíc si na šlechtu ve stylu „můj dům, můj hrad“. Možná zde hraje roli vzrůstající nedůvěra a nesnášenlivost ve společnosti, kdy se lidé stále více straní druhých, izolují, zde zelenou plachtou a nejlépe vysokým betonovým plotem. Myslíte, že úbytek lidí v hospodách je způsoben covidem, nedostatkem peněz atd.? Ne, důvodem je, že lidé nejsou zvědaví na jiné lidi. Uvaříte svařák a spolu s cukrovím jej nabídnete po půlnoční mši. Všichni prchají, nikdo se nezastaví.  Ve společnosti panuje netolerantnost, neochota se přizpůsobit, nepředstavitelnost bydlení v jednom domě (zdůrazňuji, v domě) s rodiči, prarodiči ( už slyším, to v žádném případě, nemožné....), ale někdy ani s partnery. Ano, snad jediný objektivní důvod růstu poptávky po bytech je móda žití „sigle“, kdy pud žít v páru je překonán nesnášenlivostí.

K tomuto problému vyšel v Hospodářských novinách 10.6.2024 výborný článek demografa Martina Červinky, Singles dusí Prahu! Potřebují tisíce nových bytů ročně. Kromě toho je zde klíčový údaj. Mezi roky 2011-2020 bylo v Praze postaveno cca 60 000 bytů, ale přibylo 33 000 obyvatel. Mezitím došlo k absolutnímu nárustu 82 000 jednočlenných domácností (přibylo 7 000 dvoučlenných domácností a ubylo 11 000 tříčlenných domácností). V Praze je podle sčítání lidu 2021 celkem 47 procent domácností jednočlenných. Z toho jasně plyne, že volání o bytové krizi je pouze kňučením ve snaze získat něco, po čem toužím a nemá reálný základ.

Hlavní důvod nemovitostní mánie Čechů je snaha posílit svůj sociální status, a to i nevědomky, snaha vyrovnat se jiným nebo se nad jiné vyvýšit. Prostě kdo nemá vlastní dům, bazén a dvoreček obehnaný plotem se zelenou sítí, je v očích hypolidí podřadný, neschopný, méněcenný...... I kdyby to měla být předražená „kuťa“ na poli, bazének nafukovací a dvoreček o trapné rozloze 100 metrů čtverečních, kde by se trápil i pes. Z toho plyne i odpověď na otázku, proč developeři prodávají domy a byty tak draho. No, protože mohou. Prostě lidi to kupují. Kolotoč roztáčí hlavně ČNB uvolněnou měnovou politikou vůči hypopůjčkám, což má zase původ v tom, že ceny nemovitostí nevstupují do výpočtu (spíše věštění) inflace. Bublina se zde nafukuje a ČSÚ vykazuje uklidňující míru inflace (vše co je nad 0 procent je špatně i v systému takto ohýbaných statistik). Málo restriktivní pravidla pro poskytování hypoték dovolují vysokou poptávku, což žene do výše ceny nemovitostí a táhne sebou i ceny nájmů. Takže jsou poškozováni i lidé, kteří se nechtějí (nemohou) účastnit hypošílenství, státní rozpočet je více a více zatěžován sociálními dávkami (doplatky na bydlení). Rešením je, omezit přístup k hypotékám.

Vlastnictví nemovitosti je pro hypolidi věc statusu, sebeprezentace, sebeúcty a z toho všeho  se dovozuje velice nebezpečné „základní lidské právo“ nemovitost vlastnit, resp. získat hypotéku. Odtud je jen krůček k přesvědčení, že již koupenou nemovitost, i když hypotéku nebudu platit, mi nikdo na světě nemůže vzít. Ale o tom dále.

Svoji roli hraje také přesvědčení o vlastní investorské genialitě. To jsou ony známé zkazky, jak nájem vyjde stejně jako hypotéka, ale dům není váš. Nějak tito noví Buffetové neberou v úvahu, že z nájmu lze celkem bez problému odejít, ale nemovitosti se zbavíte asi tak snadno, jako šnek svého domečku. Než vůbec pochopíte okolnosti, v jakém průšvihu vězíte, a rozhodnete se pro prodej, je většinou již pozdě. Berme také v úvahu pokles reálných cen. Ne, opravdu, to co vidíte v inzerátech jsou pouze sny prodávajících. Konkrétně vaše nemovitost vás bude tížit jako kámen na krku a nepůjde prodat bez citelné slevy. Na konci přepáleného investičního případu není vytoužený dům, ale dluh.      

Do deseti let dosáhne populačně silná generace lidí narozených po druhé světové válce minimálně 80 let. Senioři vlastní zhruba pětinu bytů (367 000) a čtvrtinu všech rodinných domů (500 000) v Česku a tyto nemovitosti se postupem času uvolní. Odkaz Podle všeho ti, co kalkulují s nekonečným růstem cen nemovitostí, budou plakat (Poválečná generace..., Martina Marečková, Hospodářské noviny 7.2.20225).

Cca před rokem a půl jsem měl diskusi s jedním zastánce hypoték. Upozorňoval jsem, že může přijít nemoc, smrt, rozvod, těhotenství a dítě, nutnost postarat se o další členy rodiny, ztráta zaměstnání.... a odpovědí bylo arogantní tvrzení, že nic takového nehrozí a kdyby, on ten svůj dům (byt) ještě se ziskem prodá.  Jenom připomenu, v době před finanční krizí 2008 bylo v Irsku selhání hypoték 1 procento a za dvanáct měsíců 16 procent.

Ostatně je otázkou, proč úroky z hypoték působí jako daňové zvýhodnění. Měly by se omezit jen do výše 10 milionů korun, tak jako bude nově u aut vstupovat do nákladů jen 2 miliony korun. (Že v Praze za 10 milionů koru nejde nic koupit není směroplatné). Chudí nemají subvencovat bohaté. Omlouvám se, celé to je špatně. Daňový odpočet v souvislosti s hypotékami by se měl zrušit úplně.  

Hypoteční úroky v období 2016-2022 ve výši 1,5 procenta i základní sazby centrálních bank (0,5 procenta až do záporu) jsou z hlediska historie naprostým ekonomickým unikátem. Prostě bílá vrána, černá labuť..... Takže dnešní refixace, kdy se z měsíční splátky 16 000 korun stává 35 000 korun, jsou naprosto zákonité. Muselo to přijít asi tak jistě, jako po noci nastane den. A samozřejmě ekonomové na toto upozorňovali.

Bohužel, ještě nejsme na konci hypopříběhu. Hypotekáři budou chtít, aby jim daňoví poplatníci zaplatili jejich bydlení (i když se chudí skládají na bohaté a hradí jim daňové odpočty související s hypotékou). Objevují se drzé hlasy, že když banky v minulosti prověřovaly jejich bonitu a daly jim úvěr, jsou zodpovědné za jejich dnešní neštěstí. Případně za všechno může stát, protože hypotéky nemají 30 let stejnou úrokovou sazbu. A kdo je za něco odpovědný, tak  to přece musí řešit, samozřejmě na své konto. Příkladem bude třeba Maďarsko, kdy si podobní „chytráci“ vzali úvěry na koupi domů v eurech nebo švýcarských francích. Po změně kurzu forintu nebyli schopni zvládnout splátky. Vláda donutila banky problém sanovat. Všichni, kdo byli „hypochytří“ a na ty, kdo se nezapojovali do hypošílenství se dívali skrze prsty jako na hlupáčky, teď budou volat po zásahu státu. Věci se chytnou političtí populisti a už to pojede.

Na závěr chci říci, že nejsem zvědavý na chlubení, jak kdo byl v minulosti chytrý, hypotéku splatil nebo hyponemovitost se ziskem prodal. Jsou to jednotlivosti, které nejdou ověřit, ale hlavně nemají vliv na současný problém.