Věříte na čerty? (4)
Já ano. Zrovna nedávno jsem tím velmi překvapila jednu známou. Jak prý může v jednadvacátém století někdo věřit na takové zprofanované symboly Pekla. Málem ji z toho odnesl čert.
Čert nikdy nespí. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Kam čert nemůže, nastrčí ženskou… No řekněte, kde se tady vzala všechna ta rčení a úsloví? Lidová slovesnost se vždy vyznačovala moudrostí a konkrétností, proč by v ní tolik místa zabírala bytost existující jen v naší fantazii.
Mrkněte do literatury, kolik autorů nějakou podobu čerta či satana vidělo. Kolik hrdinů s ním vedlo dialog. Adam a Ježíš. Sv. Prokop. Dante Alighieri. Káča a Božena Němcová. Dostojevskij a Ivan Karamazov. C.S. Lewis, I. B. Singer, Michail Bulgakov i Nikos Kazantzakis.
Bulgakovův román Mistr a Markétka začíná dialogem dvou spisovatelů, kteří popírají existenci nejen ďábla, ale především Boha. Pobaveně je poslouchá podivný cizinec a je natolik zaujat jejich myšlenkovými pochody, že s popírači zapřede koketní rozhovor. Za chvíli už se hlava jednoho z nich válí na tramvajových kolejích a druhý pobíhá po Moskvě a povykuje, že právě potkal ďábla. Šoupnou ho do blázince, co jiného.
Když čtete Dantovu Božskou komedii, nemůžete popřít, že velký Ital ho viděl. A z Pekla vyvázl jen díky lásce. Což je mimochodem jediná síla, která vás může před satanem zachránit. I sny Ivana Karamazova působí věrohodně. Přesto lidé pořád nevěří. Mají pocit, že čerti jsou chiméra, že jen o Mikuláši straší děti. Mám známou, ta dokonce na zlobivého synka čerta volala. Asi dobře nečetla Erbenovu Polednici.
Máte pocit, že spisovatelé si vymýšlejí? Že nás klasici vodí za nos? Že katolíci straší Peklem proto, aby byly ovečky poslušné a nikde se netoulaly? Tak jo, klidně tomu věřte. Ale já budu dál věřit na čerty.
Zrovna nedávno jsem si s jedním zakoketovala. Byl takový veselý, péro na kloboučku, tanečním krokem mě lákal do zrcadlového sálu. Dali jsme si kvapík. Pak čardáš. Pak čtverylku…
Pak jsem šla v noci se psem a zapomněla, že mi dcera stáhla z kroužku klíč od předsíňky. Asi hodinu (byla jedna po půlnoci) jsem stála na chodbě a zvonila. Pak jsem vyběhla ven a řvala pod okny paneláku. Otevřela sousedka a strašně nadávala. Pak jsem zatáhla za závěs v pokoji, urvala se tyč a rozmlátila drahou stojací lampu. Taky mi mohla rozbít palici. Pak mě rozbolelo břicho a nemohla jsem spát. Pak dostali moji studenti špatné učebnice. Pak jsem málem sežrala svou šéfovou a ukousla synovi nos...
Až včera večer zmizel. A že mi dal zabrat. Vždyť přece vím, že mi většinou stačí malá, nepatrná chybička. Něco, co ostatním běžně prochází. Žertík. Jedovatá poznámka. Drb, který neměl být vysloven nebo zbytečná přepjatost a zaujatost vlastní osobou.
A už se vezu. Už kolem mě skotačí, mrchy rohaté!
Bojím se čertů. Bojím se zla. Nelze se mu vyhnout, ale můžeme se před ním chránit. Někdy dokonce musíme.
Proto zavírám diskusi na svém blogu. Budu raději tančit v tančírně a povídat si s kamarády u piva. Mějte se všichni pěkně.
A nezapomeňte, že cesta do Pekel bývá často dlážděna těmi nejlepšími úmysly...
Dobrou noc.
Psáno pro oktavánský literární seminář - téma Zlo a jeho podoby (4)
Veronika Valíková Šubová
Lékaři si zaslouží naše uznání, úctu, lásku...
...dostatek volného času aby jim nehráblo, a dostatek peněz, aby nám dlouho vydrželi. Protože mít kolem sebe dobré lékaře, to je zázrak a štěstí! Kdo takový zázrak potkal v nejtěžších chvílích života, pamatuje si to nadosmrti.
Veronika Valíková Šubová
Hlášení o fenoménu „dezolát“ v literatuře
Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Dante Alighieri, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill... Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém?
Veronika Valíková Šubová
Kdo se má v těch dezolátech vyznat?
Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?
Veronika Valíková Šubová
Kristýnka
Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.
Veronika Valíková Šubová
Moje prodloužená stávka
Tento týden oficiálně opustím střední školství. Možná načas, možná natrvalo. Učila jsem od roku 1990 a s výjimkou desetileté mateřské a covidové pauzy jsem téměř každý rok do nějaké školy „chodila“. Letos mi došla motivace.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
V Litvínově vnikl násilně do budovy gymnázia muž, policie podezřelého zadržela
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky