Slavím 17. listopad. Kdepak je Bojarův seznam praštěných studentů?
Budeme slavit 17. listopad. Je to jeden z našich nejdůležitějších rodinných svátků, řadíme ho hned za Vánoce, Velikonoce, začátky letních prázdnin a narozeninové oslavy. Pro mě je spojen s konkrétní vzpomínkou na několik hodin zimy i euforie a několik desítek minut strachu a bolesti. Moje děti zase rády poslouchají příběhy o mamnce a tatínkovi, když byli mladí. A Chuma samozřejmě zajímá moderní historie.
Nechci dneska vzpomínat na průvod: Albertov - Vyšehrad - Národní. Kdo tam nebyl, stejně nepochopí, kdo byl, řekne si: další pamětník, který si ohřívá polívčičku. Proto zavzpomínám na několik účastníků průvodu, spolužáků a kamarádů, které jsem na Albertově či na Národní těsně před zásahem potkala. Aby ten průvod nebyl tak anonymní:
Vlastimil Ježek, spolužák z kruhu a postupný šéf několika známých institucí - na Národní nedošel, protože jeho žena Alena vypadala, že se rozzsype už na Albertově. Rodila pár dní poté.
Michal Musil, v té době ještě student gymnázia, dnes novinář - potkala jsem ho chvíli předtím, než mě s Davidem natlačili a nahnali do Mikulandské (to jsem na deseti čtverečních metrech narazila asi na deset známých), schoval se v jednom z domů na Národní.
Petr Štoncner, spolužák z ročníku, památkář, který zachraňuje kostely - potkala jsem ho také v závěru akce, ani nevím, jestli prošel Milkulandskou.
Johanka Špicnerová, studentka gymnázia a dcera dramatičky Daniely Fischerové - také jsme se střetly chvíli před zásahem, nesla jeden z transparentů - nemohu si vzpomenout na heslo.
JXD, tedy JX Doležal, v té době student psychologie na FF UK - dostal obuškem do hlavy a když jsem se ho v hektických dnech stávky ptala, jestli byl na rentgenu, odfrkl, že si do kebule svítit nenechá, kdoví, co by tam našli.
Kateřina Vávrová, doma měla dceru, na Národní už byla těhotná, ale nevěděla o tom - omlátili jí hlavu o zeď a kopali ji do břicha. Skončila v nemocnici s otřesem mozku. Když ji dostali z nejhoršího, zjistili, že má v břiše mimino. Honzík se narodil zdravý, s boulí na hlavě. "To je takové symbolické," komentovala tenkrát jev Kateřina.
Martina Šrámková - Kolská, spolužačka z oboru, také budoucí novinářka, která bohužel nedávno zemřela. I na ni bychom měli v souvislosti se 17. listopadem vzpomenout.
Na ten průlet Mikulandskou už si skoro nepamatuji - jen toho dvoumetrového chlapa s obuškem, knírem a baretem si vybavuji jasně. I tu ránu přes ledvinu. A potom až tu becherovku v hospodě kousek od Národní.
Možná bych si také mohla vzpomenout, jak vypadala identifikace příslušníka na policii o několik týdnů později. Ale to si nechám na další článek...
17. listopad je skutečně svátek studentů. Těch z roku 1939 a těch z roku 1989. Na to by se nemělo zapomínat.
Proto bych v novinách, mezi oslavnými články o jednom prezidentovi a zábavnými úvahami dalších dvou, mezi vzpomínkami na Chartu, disent, Dubčeka a další zasloužilé, ráda viděla právě Bojarův seznam zmlácených studentů.
Abych třeba nezačala mít pocit, že se mi to všechno jen zdálo...
PS: Budeme slavit 17. listopad. Projdeme se po nábřeží a zapálíme s dětmi svíčku v průjezdu¨u Mikulandské. Ta demonstrace byla skutečná, stejně jako byla skutečná víra většiny z nás, že se kácí něco opravdu špatného a zlého. Dodnes ji vnímám jako naplněnou příležitost - byla povolená, proto se sešlo tolik lidí. Nic víc, nic míň.
A pokud nejsme spokojeni s tím, co se tady dnes děje, začněme u sebe, respektve u práce, která se nás týká. Dopisy a výzvy prezidentovi a vládě, patetické fráze a mnohomluvná gesta - to se opakuje téměř při každém výročí studentského svátku. Bubliny, které se většinou rozplynou.
V roce 1939 a 1989 měli studenti proti sobě skutečnou totalitu. V prvním případě silnou a akční. V druhém případě unavenou a skomírající. Nebýt perestrojky a Gorbačovovy slavné věty: "Eto vaše dělo," možná by žádný 17. listopad nebyl. Nebo by na nás místo obušků vzali kulomety. A nebyla by Letná ani Václaváky, protože v ulicích by harašily tanky a nad Prahou létala vojenská letadla.
Pěkný 17. listopad přeji.
PS 2: právě mi na FB ze Strážnice napsal ještě spolužák z oboru, Michal Škopík:
"Veru, já tam byl, ale obuchem jsem nedostal. V Mikulandske nějakou tu skupinu nervózni příslušníci pustili, než padla klec. Je mi doteď záhadou, proč lidi postupně nepouštěli... Jejich idiocie tak nakonec přinesla kromě bolesti i něco dobrého. Neplánovaně.
A ten pocit: konečně se to hnulo. Tohle už neokecají. ONI. A pak najednou potkávaní těch, jejichž úhel pohledu byl ovlivněn obušky a násilím. Do prkna, úplně ten den zase vidím...
PS 3 - Zpráva v mailu:
Byli jsem tam tenkrát s kamarády z "peďárny" taky od Albertova až do konce. Mimo jiné nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsme se po dlouhé době stání, zpívaní, a volání hesel otočili a za námi místo původního desetitisícového davu bylo už jen pár řad a za nimi obrněné transportéry, které celý prostor stlačovaly....
Taky jsem běžel uličkou s červenými barety, schytal jich pár přes hlavu a záda, taky jsem stál před antonem, nevěda, co se mnou dál bude, taky nakonec našel spásu v Mikulandské... Ondřej Kutnar
Ještě jsem na někoho zapomněla?
Související články:
Všechno nejlepší k svátku - NEVERMORE! (zobr)
Znaky totality (zobr)
Veronika Valíková Šubová
Lékaři si zaslouží naše uznání, úctu, lásku...
...dostatek volného času aby jim nehráblo, a dostatek peněz, aby nám dlouho vydrželi. Protože mít kolem sebe dobré lékaře, to je zázrak a štěstí! Kdo takový zázrak potkal v nejtěžších chvílích života, pamatuje si to nadosmrti.
Veronika Valíková Šubová
Hlášení o fenoménu „dezolát“ v literatuře
Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Dante Alighieri, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill... Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém?
Veronika Valíková Šubová
Kdo se má v těch dezolátech vyznat?
Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?
Veronika Valíková Šubová
Kristýnka
Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.
Veronika Valíková Šubová
Moje prodloužená stávka
Tento týden oficiálně opustím střední školství. Možná načas, možná natrvalo. Učila jsem od roku 1990 a s výjimkou desetileté mateřské a covidové pauzy jsem téměř každý rok do nějaké školy „chodila“. Letos mi došla motivace.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky