Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Slavím 17. listopad. Kdepak je Bojarův seznam praštěných studentů?

Pořád čekám, že se někde v novinách či ve zprávách vynoří. Co? Soupis zraněných studentů, který brzy po slavném obuškovém tanci na Národní začal pořizovat dnes docent, tehdy MUDr Martin Bojar. Těším se, že na mě vykoukne mezi články o prezidentech a disidentech. Věřím, že ta jména svých vrstevníků zase jednou uvidím v médiích.

Budeme slavit 17. listopad. Je to jeden z našich nejdůležitějších rodinných svátků, řadíme ho hned za Vánoce, Velikonoce, začátky letních prázdnin a narozeninové oslavy. Pro mě je spojen s konkrétní vzpomínkou na několik hodin zimy i euforie a několik desítek minut strachu a bolesti. Moje děti zase rády poslouchají příběhy o mamnce a tatínkovi, když byli mladí. A Chuma samozřejmě zajímá moderní historie.

Nechci dneska vzpomínat na průvod: Albertov - Vyšehrad - Národní. Kdo tam nebyl, stejně nepochopí, kdo byl, řekne si: další pamětník, který si ohřívá polívčičku. Proto zavzpomínám na několik účastníků průvodu, spolužáků a kamarádů, které jsem na Albertově či na Národní těsně před zásahem potkala. Aby ten průvod nebyl tak anonymní:

Vlastimil Ježek, spolužák z kruhu a postupný šéf několika známých institucí - na Národní nedošel, protože jeho žena Alena vypadala, že se rozzsype už na Albertově. Rodila pár dní poté.

Michal Musil, v té době ještě student gymnázia, dnes novinář - potkala jsem ho chvíli předtím, než mě s Davidem natlačili a nahnali do Mikulandské (to jsem na deseti čtverečních metrech narazila asi na deset známých), schoval se v jednom z domů na Národní.

Petr Štoncner, spolužák z ročníku, památkář, který zachraňuje kostely - potkala jsem ho také v závěru akce, ani nevím, jestli prošel Milkulandskou.

Johanka Špicnerová, studentka gymnázia a dcera dramatičky Daniely Fischerové - také jsme se střetly chvíli před zásahem, nesla jeden z transparentů - nemohu si vzpomenout na heslo.

JXD, tedy JX Doležal, v té době student psychologie na FF UK - dostal obuškem do hlavy a když jsem se ho v hektických dnech stávky ptala, jestli byl na rentgenu, odfrkl, že si do kebule svítit nenechá, kdoví, co by tam našli.

Kateřina Vávrová, doma měla dceru, na Národní už byla těhotná, ale nevěděla o tom - omlátili jí hlavu o zeď a kopali ji do břicha. Skončila v nemocnici s otřesem mozku. Když ji dostali z nejhoršího, zjistili, že má v břiše mimino. Honzík se narodil zdravý, s boulí na hlavě. "To je takové symbolické," komentovala tenkrát jev Kateřina.

Martina Šrámková - Kolská, spolužačka z oboru, také budoucí novinářka, která bohužel nedávno zemřela. I na ni bychom měli v souvislosti se 17. listopadem vzpomenout.


Na ten průlet Mikulandskou už si skoro nepamatuji - jen toho dvoumetrového chlapa s obuškem, knírem a baretem si vybavuji jasně. I tu ránu přes ledvinu. A potom až tu becherovku v hospodě kousek od Národní.

Možná bych si také mohla vzpomenout, jak vypadala identifikace příslušníka na policii o několik týdnů později. Ale to si nechám na další článek...

17. listopad je skutečně svátek studentů. Těch z roku 1939 a těch z roku 1989. Na to by se nemělo zapomínat.

Proto bych v novinách, mezi oslavnými články o jednom prezidentovi a zábavnými úvahami dalších dvou, mezi vzpomínkami na Chartu, disent, Dubčeka a další zasloužilé, ráda viděla právě Bojarův seznam zmlácených studentů.

Abych třeba nezačala mít pocit, že se mi to všechno jen zdálo...

 

PS: Budeme slavit 17. listopad. Projdeme se po nábřeží a zapálíme s dětmi svíčku v průjezdu¨u Mikulandské. Ta demonstrace byla skutečná, stejně jako byla skutečná víra většiny z nás, že se kácí něco opravdu špatného a zlého. Dodnes ji vnímám jako naplněnou příležitost - byla povolená, proto se sešlo tolik lidí. Nic víc, nic míň.

A pokud nejsme spokojeni s tím, co se tady dnes děje, začněme u sebe, respektve u práce, která se nás týká. Dopisy a výzvy prezidentovi a vládě, patetické fráze a mnohomluvná gesta - to se opakuje téměř při každém výročí studentského svátku. Bubliny, které se většinou rozplynou.

V roce 1939 a 1989 měli studenti proti sobě skutečnou totalitu. V prvním případě silnou a akční. V druhém případě unavenou a skomírající. Nebýt perestrojky a Gorbačovovy slavné věty: "Eto vaše dělo," možná by žádný 17. listopad nebyl. Nebo by na nás místo obušků vzali kulomety. A nebyla by Letná ani Václaváky, protože v ulicích by harašily tanky a nad Prahou létala vojenská letadla.

Pěkný 17. listopad přeji.

 

PS 2: právě mi na FB ze Strážnice napsal ještě spolužák z oboru, Michal Škopík:

"Veru, já tam byl, ale obuchem jsem nedostal. V Mikulandske nějakou tu skupinu nervózni příslušníci pustili, než padla klec. Je mi doteď záhadou, proč lidi postupně nepouštěli... Jejich idiocie tak nakonec přinesla kromě bolesti i něco dobrého. Neplánovaně.

A ten pocit: konečně se to hnulo. Tohle už neokecají. ONI. A pak najednou potkávaní těch, jejichž úhel pohledu byl ovlivněn obušky a násilím. Do prkna, úplně ten den zase vidím...

PS 3 - Zpráva v mailu:

Byli jsem tam tenkrát s kamarády z "peďárny" taky od Albertova až do konce. Mimo jiné nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsme se po dlouhé době stání, zpívaní, a volání hesel otočili a za námi místo původního desetitisícového davu bylo už jen pár řad a za nimi obrněné transportéry, které celý prostor stlačovaly....

Taky jsem běžel uličkou s červenými barety, schytal jich pár přes hlavu a záda, taky jsem stál před antonem, nevěda, co se mnou dál bude, taky nakonec našel spásu v Mikulandské...   Ondřej  Kutnar

Ještě jsem na někoho zapomněla?

 

Související články:

Všechno nejlepší k svátku - NEVERMORE! (zobr)

Znaky totality (zobr)

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Veronika Valíková Šubová | sobota 15.11.2014 12:14 | karma článku: 26,08 | přečteno: 2035x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 38,65 | Přečteno: 1747x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,21 | Přečteno: 1097x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,54 | Přečteno: 689x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,61 | Přečteno: 1362x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,26 | Přečteno: 907x | Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

V Tatrách zemřel český turista. Plánoval sám vystoupit na Gerlachovský štít

21. května 2024  22:37

Při pádu zemřel ve Vysokých Tatrách na Slovensku 43letý český turista. Podle horské služby plánoval...

V Rusku zatkli kvůli podvodu bývalého generála. V minulosti kritizoval vedení

21. května 2024  21:50

V Rusku zatkli a umístili do vazby bývalého velitele 58. armády Ivana Popova, který je podezřelý z...

Přívalové lijáky zvedají hladiny řek na západě. Déšť zalil železniční přejezdy

21. května 2024  21:17

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydal protipovodňovou výstrahu. Týká se vodních toků, které...

Pavel si vyzkoušel letecký simulátor, hokejistům s posilami předpovídá úspěch

21. května 2024  7:30,  aktualizováno  20:54

Za přísnějších bezpečnostních opatření začal v úterý prezident Petr Pavel se svou chotí Evou...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 462
  • Celková karma 28,11
  • Průměrná čtenost 1669x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz