Otec Martin a čertíci
„Věříte na čerty?“
Můj poslední oktavánský seminář, Obrazy zla a smlouva s Ďáblem. Temné téma, náročná příprava mě dost vyčerpala.
„Tak věříte, nebo ne?“
Rézinka nasadí úsměv, Janinka se tváří trochu zděšeně. A Juráš si to vyloženě užívá. Konečně Trhlíkové hráblo, tohle tu máme místo cirkusu.
„To není řečnická otázka,“ říkám sugestivně. „A nemyslím veselé čertíky mikulášské ani přiblblé čertíky z pohádek. Čert, ďábel, satan, absolutní zlo – věříte, že vám něco takového může zkřížit cestu?“
Dívají se na mě dál pochybovačně. Děti dvacátého století.
„Kolik spisovatelů ho vidělo. Kolik hrdinů s ním vedlo dialog. Adam a Ježíš. Dante a Goethe. Dostojevskij. C. S. Lewis, Bulgakov i Kazantzakis… Máte pocit, že si všichni ti pánové vymýšlí? Že nás vodí za nos?“
Markétka pomalu kroutí hlavou.
„Ne. Jde jen o to, jak je vnímáme – jestli konkrétně jako Dante, nebo abstraktně jako moderní autoři…“
„Čert Ivana Karamazova tedy abstraktní není,“ provokuje Lukáš.
„Nejde o ty konkrétní podoby ďáblů,“ kontruje Markétka „Spíš o to, co představujou.“
„Jo, jasně,“ přidává se Rézinka. O podobách dáblů píše za mé asistence maturitní práci, kterou ovšem bude muset obhájit u Evy. „Dřív bylo zlo jasný, zřetelný, pevně ohraničený. Teď se přesouvá do nás. Ďábel pokouší nenápadně, Peklo proniká do života a prolíná se s ním jako jeho pevná součást…totalita, strach, beznaděj, závislosti...“
„Souhlasím, Rézo. A teď znovu – Věříte na čerty? Mohl by se Ďábel objevit třeba tady u nás v Trnové?
„Vždyť se u nás učí náboženství, pansórko,“ pohoršuje se Janinka. „Nejsme jako ostatní školy. Máme tady dokonce kapli, protože před válkou tu učily jeptišky.“
Právě proto by sem šel Čert jako první, říkal vždycky Otec Martin. Dokonce to tu nechal vykropit.
Ale to jsem Janince vysvětlovat nechtěla.
Otec Martin jezdil do Trnové dvakrát týdně učit náboženství.
Žil zčásti v premonstrátském klášteře, měl vlastní farnost, poctivě se staral o Trnovou a ještě mu zbýval čas na pravidelné návštěvy hospod a kaváren s těmi, kteří jeho společnost vyhledávali. Drby nešířil, ale viděl nám všem do kuchyně, věděl, jak učíme, s čím se který učitel potýká i jaká trápení mají jeho studenti.
Byl o pár let mladší než já, zemitý, plný života. Nebál se čertů, byrokracie ani Evy.
Nebál se ani Melichara. Uměl se mu postavit čelem a neuhnout. Mnohokrát ztratit slovo za kolegu, který byl právě v nemilosti.
Toničky si vážil, mě chránil a Kláru miloval, přestože jediná z nás tří nebyla jeho víry. Nebo možná právě proto. Mohl s ní mluvit o všem, co ho trápilo, nemusel si na nic hrát, nic předstírat. Propadl jejímu kouzlu jako většina mužů z Trnové a ona mu náklonnost nepokrytě oplácela.
Občas mě napadlo, zda zbytečně nehazardují, nebalancují na hraně, ale Martin moje obavy vždycky nějak zaplašil.
„Ona je úžasná, Terezo, ale my bychom se navzájem zabili. Proto je dobře, že já jsem kněz a ona má dvě děti a příčetného manžela.“
Znal své řemeslo, uměl si ohlídat patníky i nebezpečné krajnice.
Taky uměl se studenty prochlastat noc a o pár hodin později odsloužit ve školní kapli nádhernou mši.
Jednou mě při slavnostním kázání téměř rozplakal. Loučila jsem se s ním toho rána v pět, stál mezi čerstvými maturantkami, které na něj hleděly jak na svatý obrázek, lehce se komíhal a kynul mi na pozdrav oroseným půllitrem:
„A ne že v kapli usneš, dneska to bude stát za to!“
Stálo. Martin se překonal. Moudrost, tolerance i životní nadhled z něj proudily v gejzíru slov a obrazů dobrých dvacet minut do řad ztichlých studentů. Chtěla jsem ho hned po mši pochválit za zázračnou regeneraci a zjistit, zda to způsobila vroucná modlitba či zázračný lék dodávaný farářům přímo z Vatikánu, ale nebyl k nalezení.
Našla jsem ho v jeho kabinetě v pátém patře školy. Seděl na židli, tvářil se jako zelená kapusta křížená žlutou tykví, tupě zíral před sebe a téměř mě nevnímal. Teprve když jsem potřetí vynesla do nebe jeho moudrou řeč, neslyšně říhl, zhluboka se nadechl a bezbarvým hlasem zahuhlal:
„Málem jsem je všechny poblil!“
Veronika Valíková Šubová
Kde se vzalo tolik nenávisti?
Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?
Veronika Valíková Šubová
Pravidla randění podle babiček
Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
ANALÝZA: Terorismus se vyplácí, vzkázali Palestincům. Gesto ve špatnou dobu
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli Je to vzácnost, když Izraelci od rána vědí, co je ten den čeká. Ve středu to tak bylo. Od rána byly...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Rozhodněte o vítězi ankety Bloger roku 2023, hlasujte do konce května
Anketa Bloger roku 2023 je ve finále a o vítězi se rozhodne do konce května. Právě do posledního...
Na Mallorce se zřítila restaurace. Nejméně čtyři lidé zemřeli, desítky zraněných
Po pádu části budovy přímořské restaurace ve městě Palma na španělském ostrově Mallorca večer...
Vyhrajte super-prémiové pokračovací mléko BEBA SUPREMEpro 2
Rádi byste vyzkoušeli nejdokonalejší recepturu pokračovacího kojeneckého mléka BEBA? Zapojte se do soutěže a vyhrajte hned 2 balení mléčné výživy...
- Počet článků 462
- Celková karma 28,15
- Průměrná čtenost 1669x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky