Lodní deník - Mami, tu přístavní zeď nevidíš?
8. červenec – Chum: Mami, tu přístavní zeď nevidíš?
„Vstávejte, vstávejte, delfíni,“ ječí máma jak siréna z Titaniku. „Stádo delfínů! To musíte vidět!“
Mžourám na mobil, je kolem páté ráno. Venku už není tma, slunce ještě nevykouklo, všechno je takové světle šeré, mírně přízračné. Ela něco zamumlá, vstát odmítá. Vylézám z příďového střešního okna na palubu s mobilem v ruce.
V kokpitu stojí máma, připravená okamžitě skočit do moře. Kapitán ji pevně drží za ruku, evidentně ví, co dělá. Před námi v moři totiž…
Je jich snad padesát. Menší, tmaví, skáčou v typických obloucích jeden vedle druhého, předvádí nádherný delfíní tanec, veselý, radostný, jako by zdravili přicházející letní den…
„Vědí o nás?“ ptám s Kapitána.
„Myslím, že vědí. Jel jsem celou noc na plachty, nerušil je motorem. Ten nemají rádi. Šel jsem si lehnout, kormidlovala Tereza.“
„A najednou vidím oblouk,“ tetelí se máma. „Takový ten delfíní oblouk. Kouknu tam – a další a další… Nechce mě za nima pustit, usurpátor!“ syčí na Kapitána. „Určitě bych si s nima rozuměla!“
„Je jich moc. A už jsou daleko.“
Taneční formace se pomalu vzdaluje. Smutně se loučíme, já zalézám na příď.
„V klidu se vyspi, pak mě vystřídáš,“ volá máma. Kapitán taky zalézá. Čeká nás poslední dlouhý den na moři.
Budím se kolem desáté a střídám mámu. Bezvětří, motor vrčí, sedíme v kokpitu všichni čtyři a Kapitán vypráví, jak v roce 1986 emigroval do Kanady.
„Jeli jsme jako na svatební cestu. S Janem, kamarádem, který se mnou stavěl Mořskou pannu. Letěli jsme na Kubu, mezipřistání bylo v Montrealu…“
„Co jste řekli doma,“ ptá se Ela.
„Nic. Naši dostali dopis, když už jsme byli v bezpečí v Kanadě.“
Kapitánovi rodiče jsou světci. O tom jsou přesvědčeni všichni, kdo Kapitána znají. Moje maminka ovšem světice rozhodně není, takže jsem zvědav, jak tahle plavba dopadne.
Den je slunečný, úmorně dlouhý. Máma má na sobě dlouhé, berberské šaty s rukávy až po nehty na rukou, a balí nepřipravenou Elu do svých šátků. Kormidluje přes poledne, protože jí vedro nevadí. Pak má úpal, protože jí vadit začne.
Při západu slunce vidíme břeh Sardinie.
„Budeme tam tak v deset,“ holedbá se Kapitán. Možná bych mu i věřil, ale břeh je stále daleko a Mořská panna se sune rychlostí čtyři míle za hodinu. Vidím to na drsnou noc.
V jednu ráno už jsme všichni úplně mrtví. Kormidluju, protože Kapitán ve tmě špatně vidí a máma je po úpalu trochu mimo.
„Jeď dál vod tý skály!" ječí na mě, zatímco míjíme malý ostrov v dvoukilometrové vzdálenosti. Stojí na přídi a „hlídá“.
V půl třetí v noci vjíždíme do přístavu Golfo Aranci. Vidíme jen světla, GPS naviguje, hlásí přístavní zeď.
Tu ovšem maminka nonšalantně přehlédne a šikovně zakryje vlastním tělem. Na poslední chvíli strhnu kormidlo doprava a loď se otáčí o devadesát stupňů vlevo.
Maminka vůbec nechápe, proč sprostě nadávám.
Kolem nás je spousta světel v různých výškách. Přístavní město a stěžňě, vysvětluje Kapitán. Pak konečně zavelí:
„Budu vyhazovat kotvu!“
Kotva je v moři. Mořská panna na kotvišti.
Zdecimovaná posádka zalézá do spacáků.
A zítra chci celý den na souší, jinak vyhlašuju loďní vzpouru.
Sardinie s Kapitánem |
Veronika Valíková Šubová
Kde se vzalo tolik nenávisti?
Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?
Veronika Valíková Šubová
Pravidla randění podle babiček
Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?
Veronika Valíková Šubová
Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...
Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.
Veronika Valíková Šubová
Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023
Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...
Veronika Valíková Šubová
Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“
Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové
Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....
Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce
K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...
- Počet článků 462
- Celková karma 28,02
- Průměrná čtenost 1704x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky