Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Kde se to v nás bere aneb šplouchalo mi na maják!

Byla jsem dnes u soudu. O tom psát nechci, to je soukromá záležitost. Chci psát jen o svých pocitech před tímto nezbytným aktem. A také o předbíhání u lékaře, které je nečestné a nesportovní, ale někdy se mu prostě nevyhnete. A které bychom měli v určitých situacích odpouštět.

Soudy nemám ráda. Poprvé jsem se tohoto právního aktu zúčastnila krátce po revoluci, někdy v roce 1990. Jistý literární vědec tehdy urazil nejmenovanou normalizační docentku nelichotivými slůvky a ona ho zažalovala. Literární vědec se doslechl, že jsem s docentkou měla ještě před rokem 1989 spor, požádal mě tedy o svědectví. Pomohla jsem mu. Odměnou mi pak byla zdrcující kritika mé prvotiny, kterou jsem tomu vědci naivně poslala. Poučení: vyhněte se literárním vědcům i soudům, pokud je to jen trochu ve vaší moci.

Ale zpět k mým předsoudním pocitům. Příjemné nebyly, proto jsem se snažila relaxovat. V neděli jsem vyhnala fenu na dvouhodinovou procházku v dešti. Pak jsem prošla šatník, abych nahradila krátké šedozelené šaty osvědčenou modrobílou kombinací. Pak jsem sbalila plavky a ručník a vyrazila k bazénu, který nám nedávno vyrostl pod oknem.

Po návratu něco nebylo v pořádku. Voda v uchu. Skákala jsem, tahala za ušní lalůček – nic. Spala jsem celou noc na pravém boku, přesvědčena, že voda nakonec vyteče. Nic. Ráno, už ve svátečním jsem vyrazila na vlak – a po několika krocích zjistila, že ten Atlantik v uchu prostě nesnesu.

Šplouchajíc, dorazila jsem do ordinace našeho ORL odborníka, u kterého jsem s dětmi mnohokrát vyseděla důlek. Čekárna plná, samozřejmě. Slušně jsem vyložila situaci - za hodinu a půl mám být u soudu, za dvacet minut u vlaku, šplouchá mi v hlavě, šplouchá mi na maják, jsem slepá, hluchá a ještě hysterická… mohli by mě, dobří lidé, přednostně pustit do ordinace? Potrvá to mžik a já jim budu  nadosmrti vděčná…

A strhl se poprask. Počkejte si, křičeli ti milí lidé. My jsme tu s dětmi. My jsme tu byli před vámi. Jak si to představujete, chtít někoho předběhnout… Opět jsem se zmínila o soudu, ke kterému půjdu hluchá a šílená. A opět mi bylo řečeno, ať si jdu, nebo počkám. Pak se otevřely dveře ordinace.

Drze jsem vstrčila hlavu dovnitř a vysvětlila problém. Lékař se zachoval profesionálně. Prý mě prošťouchne, pokud s tím bude souhlasit čekárna. Ta opětovně nesouhlasila. Mohla jsem si vybrat mezi šploucháním a znásilněním lékaře – a zvolila si to druhé. Vecpala jsem se do ordinace, lékař mi vynadal, vstrčil do ucha trubičku a mně ve vteřině přestalo šplouchat. Chtěla jsem mu tam nechat celý obsah peněženky, ale sestřička mi rozzuřeně vrátila drobné. Pak mě, šťastnou, vyrazili ze dveří. Donesu jim k Vánocům obrovský vanilkový rohlíček!

Čekárna mezitím vyvrcholila. Určitě jste slyšela dobře, křičela jedna paní. Snad vám ten vlak ujede, křičela druhá. Chováte se sobecky a měla byste se stydět, řekl mi sympatický muž v mém věku, a když jsem začala hledat deštník, rozzuření pacienti mě téměř vynesli z ordinace. Popřála jsem jim pěkný den a připomněla, že přeje-li kdokoli komukoli něco špatného, není to dobré pro jeho duši. Odpověděl mi řev stohlavé saně.

Pak jsem vyrazila na vlak. Soud jsem samozřejmě stihla. A nešplouchalo mi.  

Ale pořád mi nejde z hlavy ta ranní čekárna. Já totiž u lékaře opravdu téměř nikdy nepředbíhám. A jsem přesvědčená, že kdyby do čekárny vpadl kdokoli podobně vyšinutý, jako jsem byla dnes ráno já, bez řečí bych ho vstrčila do dveří ordinace. Proč tedy tolik zloby? Proč tolik negativních emocí?

Kudy k nám přichází to přesvědčení, že nás každý chce podvést, podrazit, obelhat? Kam zmizela naše laskavost a víra v pravdomluvnost? Odkud pramení zlo, kterému odborníci někdy říkají davová psychóza?

Kde se TO v nás bere, řekněte?

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Veronika Valíková Šubová | pondělí 11.11.2013 21:35 | karma článku: 18,72 | přečteno: 655x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Kde se vzalo tolik nenávisti?

Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?

17.5.2024 v 21:10 | Karma: 39,03 | Přečteno: 1835x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Pravidla randění podle babiček

Nějak mi ty sexuální kauzy a skandály celebrit posledních let nejdou na rozum. Zdá se to jenom mně, že se některé slečny chovají značně rizikově?

7.5.2024 v 21:13 | Karma: 32,21 | Přečteno: 1103x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Ještě slůvko o Markétce, Laře a Taťjaně...

Malý dodatek k velké aféře. Literatura je můj domov, literární postavy moji bratři a mé sestry. Píšu o tom mnoho let.

25.4.2024 v 12:50 | Karma: 18,75 | Přečteno: 690x | Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Kdo se bojí faktů o 21. prosinci 2023

Uběhly čtyři měsíce od hrůzného masakru na pražské filosofické fakultě. Událost se vyšetřuje, prosakují informace, bují dohady...

21.4.2024 v 13:40 | Karma: 34,61 | Přečteno: 1362x | Politika

Veronika Valíková Šubová

Jak se papež stal z církevního reformátora „chcimírem“

Kde jsou ty časy, kdy papež František rozděloval katolíky svým liberalismem a vstřícností k migrantům. To byl ještě odvážný chlapík vyznávající správné evropské hodnoty a jeho slovy se zaštiťovali všichni církevní reformátoři.

6.4.2024 v 20:11 | Karma: 33,32 | Přečteno: 908x | Společnost
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Srovnání průzkumů: Lidovcům umřeli voliči, Konečná v eurovolbách sráží ANO

19. května 2024  19:34

Volební modely českých agentur, srovnané redakcí iDNES.cz za celý rok, mají jasno. Hnutí ANO si od...

„Co tým předvádí, je neskutečné.“ Hokejisté bojují o zlato, Staromák je plný

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  20:21

Česko v neděli zažívá hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

ANALÝZA: Boj s korupční chobotnicí. Kyjev vede dvě války, s Rusy a úplatky

26. května 2024

Premium Na frontě je jasným nepřítelem Rusko, v Kyjevě úplatkářství. Ukrajinské vedení se tak chtě nechtě...

Programátoři z Úřadu práce. Kvalifikaci změnilo 15 tisíc lidí, chválí si jeho šéf

26. května 2024  19:20

Zvýšit svou kvalifikaci nebo se naučit úplně nový obor. Úřad práce má projekt za více než 5 miliard...

Útočník v metru ve francouzském Lyonu zranil nožem čtyři lidi

26. května 2024  17:33,  aktualizováno  18:31

Čtyři lidé utrpěli zranění při útoku nožem v metru ve francouzském městě Lyon. Policie zadržela...

7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství

Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...

  • Počet článků 462
  • Celková karma 28,18
  • Průměrná čtenost 1669x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz