Jan Neruda na hnůj nepatří
Jeho pohřeb se stal vlasteneckou událostí a elegantně překryl poslední, poněkud složitější životní období uznávaného básníka a fejetonisty. Nerudovy verše se usadily v čítankách, žáčci se začali biflovat názvy bardových sbírek a pod taktovkou češtinářů rozebírali „Jak lvové bijem o mříže“, „Vzhůru již hlavu, národe“ a jiné šlágry. Z Nerudy se stal jeden z pilířů české literatury a jeho dílo potrápilo mnoho generací školáků.
Kam s ním?
Loni v září někdo povalil na zem bronzového Jana Nerudu, který pozoruje Malou Stranu z úpatí pražského Petřína. Mohla to být pomsta za otázky k jedné malostranské povídce, které zaskočily maturanty v jarním didaktickém testu, ale mnohem spíš byla socha potrestána za antisemitismus, který kalil zejména poslední léta básníkova života.
Ano, Jan Neruda nebyl bez chybičky a před námi v tomto čase morálního gruntování vyvstává nerudovská otázka: Kam s ním? Necháme velkého básníka v osnovách, hodinách literatury i maturitní četbě, nebo s ním naložíme jako s jeho pověstným slamníkem?
Je pravda, že malé škraloupy podobného rázu měli i jiné národní ikony, třeba Karel Havlíček Borovský a překvapivě i Tomáš Garrique Masaryk. Ale než se pustíme do odsudků, plivání, kácení soch a pročišťování učebních plánů, uvědomme si, že citlivý Neruda ve stáří velmi ostře vnímal národní otázky a pražští židé měli trochu jiné priority, což jejich dřívějšího obhájce notně rozladilo. A když k tomu přidáme tvrdohlavou zarputilost příslušníků vyvoleného národa, která se zřejmě střetla se zarputilostí vizionářského básníka, jsou Nerudovo rozčarování a zatrpklost alespoň vysvětlitelné. Básníci mívají křehké duše a podivné vrtochy. Právě proto nám ale často předají poselství, které moralisté bez chybičky nedokážou zachytit.
Nerudu bychom samozřejmě měli bránit a v hodinách češtiny ho dále ponechat. Ne kvůli biflování sbírek, ani kvůli profláknutým Povídkám malostranským, které sice mistrně zachycují některé lidské typy a potvrzují naši zkušenost s pomluvou jako nepostižitelným hnusem, ale mladým jsou trochu vzdálené. To nejlepší, co mohou rodiče i učitelé z Nerudova díla nabídnout, jsou hravé, dojemné a moudré Balady a romance.
Dýchá z nich vliv francouzské literatury, kterou mladý básník pročetl v knihovně Joachima Barranda, u něhož Nerudova matka sloužila, a přece jsou to verše české, oslavující naši řeč, historii, přírodu i složitou národní povahu. Ale především tu najdeme v každé básní silný příběh, který dokáže oslovit i mladší čtenáře.
Nerudovy Balady a romance nepotřebují složité školometské rozbory. Užitečnější bývá rozdat jednotlivé texty skupinkám žáků a požádat je o dramatické ztvárnění dialogů. Tak vynikne krása veršů a vynoří se konflikty, které jsou i dnes velmi živé.
Ve škole nám příliš neříkali, že se velká část této Nerudovy sbírky opírá o motivy z Bible a křesťanské věrouky. Nerudův přístup k náboženství není přísný ani rigidní, láskyplně nás hladí a předkládá nám ty staré příběhy, jako by se staly včera. Světci a nebešťané se v nich potkávají s obyčejnými smrtelníky a celý ten barevný rej připomíná scény z vánočních a velikonočních her či obrázky z letních poutí.
Balada pašíjová otevírá Balady a romance ostrým střetem Boha s ďáblem:Byla rada kol božího trůnu/ svolána, by Satan měl svou vůli… Z konfliktu lehce vyrůstá prožitá aktualizace Kristova příběhu: Dej mu v kalich nevděk,/ onen nevděk, jenž až k nebi křičí,/ že ti, pro něž mladý život dává,/ sami „Kamenuj!“ a „Na kříž!“ řičí.“ Ponurá atmosféra je zjemněna hned v následující Baladě horské - dětská naivní víra léčí bolest světa i rány spasitele.
…
Smrt dítěte prožívá v Nerudových verších stejně bolestně biblická Marie i bezejmenná venkovanku zBalady dětské: Matka zdřímla na úsvitě./ Dítko vyjeveně hledí/ – v nožičkách mu Smrtka sedí./ Malá Smrtka, sama dítě/… Pojď děťátko, pojď holátko,/ na chvilečku, jen na krátko!/… „Matička mi nedovolí/ a mě tělíčko tak bolí!“
A pak je tuBalada stará – stará! O všech Markétkách a Viktorkách, o všech zoufalých maminkách nemanželských dětí, které zvolí tu nejhorší možnou cestu, ze strachu, že je společnost zavrhne a potrestá, jako by potrestala Pannu Marii, kdyby jí Josef po andělské masáži nenabídl svou ochranu a zajištění.
...
Láska k národu
Kromě biblických motivů a mateřské lásky najdeme ve sbírce ještě jedno zásadní téma, které bylo naopak školákům od Nerudovy smrti až nezdravě zdůrazňováno, zatímco dnes se z něj pomalu stává společenské tabu.
Je jím samozřejmě láska k české řeči, české zemi, českému lidu a národu...
Proto dnešní vzpomínání zakončím modlitbou, která hříšnou duši Karla Borovského nakonec dostane do nebe a kterou si nepochybně často opakoval i malostranský bard:
„Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi Čechy ruku, by nám Bůh dal, co dal Tobě, náš by jazyk neshnil v hrobě!“
Psáno pro MF Dnes 21. 8. 2021, pro blog kráceno
Veronika Valíková Šubová
Lékaři si zaslouží naše uznání, úctu, lásku...
...dostatek volného času aby jim nehráblo, a dostatek peněz, aby nám dlouho vydrželi. Protože mít kolem sebe dobré lékaře, to je zázrak a štěstí! Kdo takový zázrak potkal v nejtěžších chvílích života, pamatuje si to nadosmrti.
Veronika Valíková Šubová
Hlášení o fenoménu „dezolát“ v literatuře
Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Dante Alighieri, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill... Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém?
Veronika Valíková Šubová
Kdo se má v těch dezolátech vyznat?
Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?
Veronika Valíková Šubová
Kristýnka
Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.
Veronika Valíková Šubová
Moje prodloužená stávka
Tento týden oficiálně opustím střední školství. Možná načas, možná natrvalo. Učila jsem od roku 1990 a s výjimkou desetileté mateřské a covidové pauzy jsem téměř každý rok do nějaké školy „chodila“. Letos mi došla motivace.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Auto vyjelo ze silnice a srazilo tři chodce. Žena zemřela, dvě děti jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
D35 u Litovle blokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici komplikovala více než sedm hodin nehoda...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Budoucí ministr Tuleja v problémech? Publikoval v pochybných vědeckých časopisech
Kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja požádal Slezskou univerzitu, aby stáhla z jeho...
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky