Houpání na vlnách
„Viděj nás hrozně jednostranně z toho svýho bílýho Olympu. Nejradši by všechny těhotný svázali do kokonů, obalili plexisklem a v příslušnej čas rozřízli jako přezrálej meloun!“
Alice byla krásná, štíhlá a úspěšná, žila aktivně, zdravě a společensky a navíc měla čtyři děti, které vychovávala s příkladným klidem a kreativitou. Žádné hysterické scénky v samoobsluze, žádné sobotní a nedělní dětské dýchánky u televize, když se rodičům nechce vstávat, žádné „tak si ty bonbóny od babičky sežerte a dejte mi už konečně pokoj, parchanti mizerný!“ Ne. Alice byla bez kazu. A mě z toho občas trochu bolelo břicho.
Nasypala jsem do misek sojové oříšky, postavila na rozviklaný zahradní stolek pomerančový džus a výmluvně ulehla na bílé plastové lehátko do stínu.
„Terezo, mně se zdá, že ty svýmu tělu vůbec nedůvěřuješ!“ probrala mě z mých existenciálně tísnivých pocitů Alice.
„To se ti nezdá.To je fakt. A ono nedůvěřuje mně, myslím. Je to taková vzájemná, ozkoušená a zdůvodněná pozitivní nedůvěra, která může obě strany překvapit už jen příjemně...“
„Ale to děláš strašnou chybu, jestli o tom nevíš! Rizikový těhotenství by v podstatě vůbec neexistovaly, kdyby ženský víc důvěřovaly svýmu vlastnímu tělu!“
Alice mu důvěřovala. Její důvěra šla dokonce tak daleko, že po narození druhého potomka odmítla propříště klystýr, monitor, zelené nemocniční dlaždičky i prefabrikovanou a odlidštěnou nemocniční péči a své třetí dítě vyklopila doma v posteli. Za necelé dva roky si pokus zdárně zopakovala.
Záviděla jsem jí. Tu jistotu. Tu zaručeně bezbolestnou jistotu, ze které nemusela platit vůbec žádné daně.
„A teď se svlíkněte, ať můžu dělat svojí práci.“
Právě jsem Gralovi předložila ke zvážení všechny strachy a nejistoty, které mě v posledních týdnech doma trýznily. Čekala jsem náležitou rezonanci, dočkala se…
„Můžu jezdit autem, pane doktore?“
„Když nepojedete na Kavkaz!“
„Můžu telefonovat mobilem?“
„Když přitom nebudete řídit!“
„Jáchym má ve školce žloutenku, nemůžu…“
„Mejte si ruce. Často. Dál?“
Zhluboka jsem se nadechla.
„Smrdí nám podlaha v pokoji pane doktore. Stará, dřevěná. Nemůže to ublížit…“
„Máte stan?“
Tahle možnost mě věru nenapadla.
„Venku je osmadvacet. A teď dost řečí a šup do kabinky, milostivá, na chodbě sedí dalších čtyřicet ženskejch.“
Pak jsem opustila ordinaci. A jak opadala vlna vzteku a rozjitřené emoce se zklidňovaly, zůstávala někde v hlavě uvízlá právě jen slova a barvy a tóny a můj mozek je plynule přehrával do své soukromé audiotéky.
A já, místo abych přemýšlela o svém těhotném břiše a hrůzách, jimž bude v nejbližší budoucnosti vystaveno, zalykala jsem se smíchy, kdykoliv jsem si vzpomněla na svého čaroděje.
Soukromý nebe (kráceno)
PS: Omlouvám se, že předkládám čtenářům text z vydané knížky - občas je dobré zavzpomínat :)
Berte jako příspěvek k rozvášněné debatě o porodech a těhotenství.
Veronika Valíková Šubová
Lékaři si zaslouží naše uznání, úctu, lásku...
...dostatek volného času aby jim nehráblo, a dostatek peněz, aby nám dlouho vydrželi. Protože mít kolem sebe dobré lékaře, to je zázrak a štěstí! Kdo takový zázrak potkal v nejtěžších chvílích života, pamatuje si to nadosmrti.
Veronika Valíková Šubová
Hlášení o fenoménu „dezolát“ v literatuře
Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Dante Alighieri, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill... Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém?
Veronika Valíková Šubová
Kdo se má v těch dezolátech vyznat?
Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?
Veronika Valíková Šubová
Kristýnka
Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.
Veronika Valíková Šubová
Moje prodloužená stávka
Tento týden oficiálně opustím střední školství. Možná načas, možná natrvalo. Učila jsem od roku 1990 a s výjimkou desetileté mateřské a covidové pauzy jsem téměř každý rok do nějaké školy „chodila“. Letos mi došla motivace.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej stavebního pozemku Žermanice
Žermanice, okres Frýdek-Místek
3 187 000 Kč
- Počet článků 461
- Celková karma 25,74
- Průměrná čtenost 1708x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky