Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čuňákova sebevražda

Čuňák byla loď. Krásná nová deblkanoe, kterou jsme dostaly s Danielou řečenou Dódy do opatrování při sjíždění řeky Otavy. Asi že jsme byly nejmenší a nejlehčí posádka. Nebo proto, že Dódy byla tak blonďatá a měla sladké dolíčky ve tvářích.

Ale možná, že ta loď byla od začátku nějak podivně úchylná nesnesla představu, že by v ní měl sedět nějaký chlap. A tak si nás vybrala. Kdo ví...

Ve skutečnosti se jmenovala Tučňák, ale jako se z tuňáka stal luňák a z Luňáka náš hlavní vedoucí, z naší krásné zavřené laminátky se stal Čuňák. Neptejte se proč. My s Danielou jsme byly vyhlášené slušňačky.

Zrovna jsme v oddíle procházeli nějakou krizí, co se mužských kormidelníků týkalo. Vždycky bylo lepší jet s chlapem, který uměl pořádně zabrat a dodal ustrašenému háčkovi odvahu i v nejhrůznějších peřejích, ale ta záplava malých upištěných holčiček, které s námi toho roku jely prvně na puťák, přiměla vedoucí k drastickým opatřením.

„Viktor a Tom pojedou s mrňavejma,” rozhodl Luňák. „Další mrňavý si rozeberou vedoucí - já se Štikounem vezmeme po dvou holčičkách na otevřenou kanoi, Hanka a Alena poberou prťavý chlapečky. A Dódy s Terkou to zvládnou samy, nejsou to žádný zelený salátky, je jim už patnáct.“

„Holky pojedou spolu?“ zeptal se Štikoun nedůvěřivě. „Jsme pojištěný? Zvaž to Luňáku!“

„Po třech letech už je ta loď snad bude poslouchat. A budeme jim cestou radit, Štikoune!“

Za odměnu nám dali toho Čuňáka. Nového, krásného, modrobílého.

Vůbec nikdo netušil, že je to Čuňákova první a poslední plavba. Že pod Štěkeňským jezem čeká pověstný Čuňákův ledovec.

Sedla jsem si tenkrát dozadu. Kvůli zatížení. Dódy vážila třetinu metráku i s lodním barelem.

První den jsme bezpečně dojely a utábořili se nad Štěkeňským jezem. Krásný, teplý večer, krásný, bezpečný jez. Usínaly jsme smířené se světem, s Čuňákem, s komáry i s Luňákem a Štikounem. Tajně jsme je milovaly. Tehdy ještě Dódy milovala Štikouna, proto jsme spolu mohly jet na jedné lodi.

„Pustíš mě zejtra na kormidlo?” zeptala se před spaním konverzačně.

„Až si trochu zvykneme. Musela bych ti zadek vycpat šutrama, jinak se zapíchneme do jezu,” namítla jsem celkem logicky. Dódy nic neříkala. Čuňák sladce snil svůj otavský sen. Tedy alespoň budil ten dojem, když jsme po táboráku seděli s Luňákem a Štikounem u řeky.

Ráno jsme vyrazili brzy a zostra. Blížil se další jez a temně hučel.

Možná jsem si pořádně neprotřela oči říční vodou. Možná jsem snila za denního světla o Luňákově úsměvu na dobrou noc. Možná Čuňák tohle všechno vytušil a rozhodl se řešit vše radikálně.

Ostatní lodě se houfovaly u pravé strany neprůjezdné propusti. Mířily jsme k nim. Šlajsna bublala a vůbec nevypadala přátelsky.

Ponořila jsem pádlo, odlomila záď a Dódy začala ječet. Proud rval naši krásnou a lehkou loď přímo do pekelného kotle.

Dódy vyskočila z lodi, já hned po ní. Něčí ruce nás vytáhly na betonový pilíř. U Čuňáka se zázračně zjevil Štikoun. Snažil se ho vyrvat proudu a nepříčetně řval:

„Co ste dělaly, nány blbý!“

Otava mu radostně strhla trenýrky.

Smrtelně bledý Luňák sklouzl ke Štikounovi. Čuňák se dál snažil proplout rozbitou šlajsnou. Nakonec se nechal trochu povytáhnout nad betonové pilíře a popleskat po laminátu.

Pak se vysmekl proudu i svým zachráncům, vyčítavě sebou škubl a zapíchl čumák rovnou do jezu. Skočil elegantní šipku pod traverzu.

A bylo po Čuňákovi.

Vytáhli ho na dvě půlky. Dódy utopila foťák, kapesné i rovnátka. Luňák se mnou dva dny nemluvil. Štikoun mi dva týdny nadával.

A Čuňák? Tak krátký život si nezasloužil.

Dodnes si říkám, jestli se neurazil kvůli tomu jménu

Každopádně nás s Dódy  na jednu loď už nikdy neposadili. Dostaly jsme zpátky odřené, záplatované kýly a mužské kormidelníky. A naše lodě přestaly páchat sebevraždy.

Spi sladce, Čuňáku. Ať ti Otava zpívá třeba tu Řeku, co věčně hučí v klínu skal...

 

 

 

 

Autor: Veronika Valíková Šubová | pátek 5.8.2011 18:56 | karma článku: 15,51 | přečteno: 1149x
  • Další články autora

Veronika Valíková Šubová

Lékaři si zaslouží naše uznání, úctu, lásku...

...dostatek volného času aby jim nehráblo, a dostatek peněz, aby nám dlouho vydrželi. Protože mít kolem sebe dobré lékaře, to je zázrak a štěstí! Kdo takový zázrak potkal v nejtěžších chvílích života, pamatuje si to nadosmrti.

1.12.2023 v 17:14 | Karma: 21,58 | Přečteno: 527x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Hlášení o fenoménu „dezolát“ v literatuře

Antigona, Sókratés, Kristus, svatý František, Dante Alighieri, Francois Villon, William Shakespeare, Karel Havlíček Borovský, F. M. Dostojevskij, W. Churchill... Jsou důvěryhodní? Můžeme se spolehnout na jejich hodnotový systém?

1.12.2023 v 13:37 | Karma: 27,86 | Přečteno: 529x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Kdo se má v těch dezolátech vyznat?

Jak má prostý člověk vědět, kdo je "dezolát?" Jak se má vyznat v "dezolátní sféře", pokud ji pravidelně nesleduje? A znali umělci v roce 1977 při podpisu "anicharty" text Charty 77 a všechny její signatáře?

30.11.2023 v 11:44 | Karma: 33,67 | Přečteno: 1250x | Diskuse| Společnost

Veronika Valíková Šubová

Kristýnka

Tak mojí Kristýnce už je dvacet pět let. Narodila se první neděli adventní, kolem desáté ráno, v roce 1998 ve slavné porodnici Nábřežní, a když ji Čaroděj vytáhl z břicha ven, suše poznamenal:„Nojo, je to kočka.“ A kočkou zůstala.

29.11.2023 v 11:35 | Karma: 24,88 | Přečteno: 681x | Diskuse| Poezie a próza

Veronika Valíková Šubová

Moje prodloužená stávka

Tento týden oficiálně opustím střední školství. Možná načas, možná natrvalo. Učila jsem od roku 1990 a s výjimkou desetileté mateřské a covidové pauzy jsem téměř každý rok do nějaké školy „chodila“. Letos mi došla motivace.

26.11.2023 v 21:45 | Karma: 36,65 | Přečteno: 1215x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky

2. května 2024

Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...

Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu

2. května 2024

Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....

Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky

1. května 2024  22:26

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 461
  • Celková karma 25,74
  • Průměrná čtenost 1708x
Češtinářka a spisovatelka, tisková mluvčí Společnosti učitelů ČJL

Knihy:

Soukromý nebe (2004)  - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.

Češtinářky 1. 9. 2022

Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.

Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. 

Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...

Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/

mail: ver.valikova@seznam.cz