Všežravý stát -22. A co s ním lze dělat

Jestliže stát je všežravý a do nekonečna nenasytný – jak jsme se tu snažili v jednadvaceti pokračováních dokázat -  pak zřejmě jedinou možností, jak ho zkrotit, je omezit mu přísun potravy.

22. A  co s ním lze dělat

 Po vysvětlení a kritice fungování státu, tedy těch, kteří v jeho barvách vystupují, vzniká otázka, co s tím vším lze dělat.

Předně by co nejširší veřejnost měla vědět, co se vlastně děje, jaké jsou motivace a cíle jednotlivých politických hráčů a aktérů živících se z veřejné ekonomiky, protože ty jsou zakrývány nebo špatně chápány. Prvním krůčkem v krocení všežravého státu by měla být počáteční osvěta a propagace teorií racionálně vysvětlujících problémy se státem spojené. (Což je také smysl série těchto článků).

 Výsledkem by nakonec mělo být razantní omezení toků veřejných peněz – právě to je v zájmu velkého počtu rozptýlených voličů, kteří jsou ale neinformovaní: nevědí například, že z jejich peněz je placeno něco, na co by je nikdy nedali, kdyby se o tom mohli rozhodnout sami. Kdyby věděli, že jejich daně jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než to, co vidí na výplatní pásce a že výsledně platí za činnosti a instituce, v jejich existenci by ani neuvěřili. A také že přispívají institucím mezinárodním a o výši těchto příspěvků  nerozhodují ani jimi zvolení zástupci.

 Prvním krokem vedoucím ke změně je proto voliče informovat. Pak by snad byla větší možnost uspět s volebním programem, který by kaprům a kapříkům vypustil rybník. A oni by nezahynuli, jen by chvilku lapali po vzduchu. A pak by se museli pustit do jiného byznysu, než je existence za veřejné peníze a podnikání s veřejnými penězi a být placeni až tehdy, kdy svou práci prodají – a nikoli z rozpočtu a tedy předem. Bylo by to ku prospěchu všech, protože schopnosti se alespoň některým z nich upřít nedají.

 Pak může následovat druhý krok, tedy učinit tyto a další vědomosti povinnou součástí alespoň středoškolského vzdělání. Předmět obsahující základy politické a ekonomické gramotnosti, by zabral ve srovnání s jinými předměty minimum prostoru a s těmito budoucími voliči by to pak měli političtí demagogové podstatně těžší. A naopak mnohem více sluchu a hlasů by se asi dostalo politikům a stranám propagujícím svobodu jednotlivce a jeho přednost před státem. Získání politické a ekonomické gramotnosti by tedy mělo být součástí vzdělání.

 Neboli postupně přes osvětu a informovanost voličů ke změně struktury vzdělání, čímž bychom mohli dojít ke změně voličského chování a ke změně – samozřejmě jen u části z nich – jejich volebního rozhodování. My všichni jsme jako občané závislí na rozhodování těch druhých. Lze předpokládat, že alespoň část nově gramotných voličů by při volbách volila jiné strany a jiné politiky s jinou nabídkou, která by preferovala rozhodování individua před rozhodováním skupiny (politiků, byrokratů, poslanců).

Tedy řešení ve třech krocích – osvěta, gramotnost, změna volebního chování – tedy změna politické mapy, posílení politických stran zasazujících se o co nejmenší podíl státu na veřejném prostoru, o redukci podnikání za a s veřejnými penězi, omezení korupce, snížení daňové zátěže, nárůst prostoru pro rozhodování jednotlivce, zvýšení tempa růstu hrubého domácího produktu a růstu národního bohatství v nejširším slova smyslu.

 Tedy také omezení současného společenského a veřejného stresu a celkově více bohatství pro všechny a každého. Růst bohatství je koneckonců závislý na rozšiřování prostoru pro svobodnou volbu. To ovšem není v zájmu těch, kteří si užívají nebo žijí ze současného stavu a kterých není ovšem zrovna málo. Ale my ostatní budeme bohatší o slušnější politiku a politiky, bohatší o šetrný stát a menší byrokracii a korupci. A to všechno jen nádavkem k tomu podstatnému, že totiž budeme svobodnější.

 Ani potom, známe se, to tady nebude zemský ráj na pohled, ale každý krůček tímto směrem stojí zato. Byť třeba vyjde málo nebo i nic. Když tady parafrázujeme filmového hrdinu, budeme moci říci: „Aspoň jsme to zkusili“. Přitom oběti žádný, náklady mizivé, eventuální výsledky viditelné.

 Je tedy třeba připravovat vzpouru daňových poplatníků proti podnikatelům s jejich penězi.

 Vzpouru občanů proti Všežravému státu.