Všežravý stát - 21. Politická a ekonomická gramotnost

V zájmu všech je, aby povinnou součástí středního vzdělání bylo získání politické a ekonomické gramotnosti. Voliči budou mít vždycky vládu, jakou si zaslouží, ale politicko-ekonomicky gramotní voliči získají jinou vládu a jiné politiky.

21. Politická a ekonomická gramotnost

Jsou lidé, kteří si ze školy pamatuí Mendělejevovu tabulku chemických prvků, ačkoli ji nikdy v životě nepoužili a jiní stupnici tvrdosti prvků nebo jim něco utkvělo z těch nekonečných martýrií s matematikou, která jinak sloužila jenom k tomu, aby na jednu zvládnutou látku navázala jiná, a pak zase jiná a nakonec to člověk z osmdesáti procent zapomněl a od té doby je mu mnohem líp. Na to se namítá, že tahle trápení zlepšují logické myšlení. To tvrdí především učitelé matematiky a přírodních věd, a v tomto momentu se ukazuje, že jsou také odborníky na fyziologii mozku. Ve skutečnosti ten se dá cvičit jakýmkoli studiem. Ostatně co jiného mohou tvrdit učitelé přírodních věd, než jakže důležité jsou přírodní vědy.

Je až neuvěřitelné, co se považuje za nezbytné znalosti už v základním školství: od vzorce benzénu až po studium kroužkovců, členovců a pavoukovců a to ještě není konec, neboť na řadu přijdou žahavci, ploštěnci a hlísti. Je třeba také znát alkany, dieny a alkyny a spoustu jiného.

Celé je to nejspíše reziduum komunistického školství podle sovětského vzoru, které bylo postaveno na přesvědčení, že ten nepřátelský kapitalismus je možné porazit převahou v technice a tedy v přírodních vědách a jejich výsledcích zhmotněných ve vojenské síle – a tak musíme tříbit a pěstovat matematiku, a fyziku a chemii. To ostatní humanitní byla jen nadstavba, omalovánky, které k naplnění onoho základního cíle vítězství komunismu přispívali jen výchovou k poslušnosti jeho lidského materiálu. Byl to přesný opak studijních programů britského soukromého školství, které za hodné zájmu naopak pokládalo pouze klasické předměty a přírodními vědami opovrhovalo. Ale na rozdíl od našeho školství tyto postoje přirozeným vývojem překonalo a přírodní a technické vědy už dávno vyučuje, přičemž ty humanitní zůstaly. Neboli jeden z nejkonzervativnějších segmentů evropského školství se dokázal reformovat, zatímco u nás komunistická struktura výuky zůstala a od ní je přirozeně odvozena i sestava učitelských sborů. Těm samozřejmě vyhovuje stav jaký je, a proto se nic nemění a nikdo o žádnou změnu školních osnov ani neusiluje. Obsah výuky ´státního školství´, tj. základních škol určují přirozeně oni sami, množství matematiky vyučované na základních školách určují přirozeně matematici. Zájmem matematiků, fyziků, chemiků je obsadit co největší prostor osnov, neboli jsou to zájmy učitelů, které formují obsah výuky.

Kromě přirozeně preferovaného mateřského jazyka pak jen zbude něco na obory humanitní a výchovy k umění. Ale všichni si také dobře pamatujeme, co všechno neopakovatelného nám základní škola poskytla v oblasti výtvarné, hudební a pracovní výchovy. I když, pravda, to nejsou vzpomínky tak živé a pestré jako ty na školní jídelnu.    

Jakákoli reforma je obtížná, protože nejsou žádní učitelé základů ekonomie, kteří by prosazovali svoje zájmy, ale zato reálně existují masy fyzikářů, matematiků a chemiků, z rozpočtu jsou placeni učitelé biologie, mineralogie i zoologie. Na straně reformy je pouze zdravý rozum, ale proti stojí tyto opevněné masy, které jsou existenčně závislé na současné podobě osnov. Je jasné, co si vyberou, pokud by si měli vybrat mezi zachováním současného stavu a svou rekvalifikací.  

Nyní se sice mluví o finanční gramotnosti, ale to je vedlejší a málo podstatné, protože daleko důležitější je politická a ekonomická gramotnost.

Za součást základního vzdělání se například nepovažuje vědění, že znečištění je neodstranitelné a že to je ve skutečnosti porušení cizích práv. Ani to, že odstraňovat znečištění má smysl jen do bodu, kdy náklady na odstranění se budou rovnat přínosům. Nepovažuje se za nutné vědět, že spravedlivý daňový systém neexistuje a úsilí o jeho vytvoření je jen maskou, za níž se skrývají zájmy některých, ani to, že byrokracie má a bude mít nezměnitelné vzorce chování, stejně jako to, že stát vždy utratí všechno, co vybere, a to co vybere, získá legální loupeží, které se říká daně.  Ani to, že politické strany v systému poměrného zastoupení své sliby splnit nemohou a že politici a byrokrati budou plnit veřejné zájmy jen tehdy, pokud se budou shodovat s jejich vlastními a proč je podnikání s veřejnými penězi tak skvělým byznysem. A že bude existovat, dokud budou existovat veřejné peníze.

Něco z ekonomie se na středních školách sice učí – ale věci vedlejší a z hlediska politiky a ekonomie naprosto nepodstatné.  

Ale nejde jen o samo vzdělání, protože jde o vzdělání budoucího voliče. Politicky a ekonomický negramotný volič spolurozhoduje o osudu svých spoluobčanů, a někdy tragicky a nenapravitelně. Jako rozhodli ti voliči, kteří v roce 1946 volili komunisty. Výsledky voleb by byly alespoň částečně jiné, kdyby ze škol věděli to, co už tehdy bylo o komunismu možné vědět – totiž že pro plánované hospodářství je nutné znárodnění, tedy masové krádeže majetků, a že takové hospodářství nemůže nikdy efektivně fungovat.

Nikdo nemůže zneužít voliče, který nezná binomickou větu nebo jinou poučku z přírodních věd – která mimochodem mě ani vás nikdy o ničem důležitém nepoučila -  ale celé davy dokážou zneužít moci chtiví egoisté, kteří získávají hlasy tvrzením, že lékem bude zavedení maximálních cen, progresivních daní a podpora exportu. A proto mohou ohlupovat různé zájmové skupiny svými ´oprávněnými´požadavky, vytvářejí se klany a svazy a komory a uvažovat o uzákonění lobbismu. Kdyby každý absolvent základní školy povinně věděl, že ceny neurčují výrobci, ale kupující, že široké podpory v nezaměstnanosti vedou k růstu nezaměstnanosti a co se stane, když se zavedou maximální ceny, byla by manipulace politiků s davem přinejmenším složitější.

Bez řidičského průkazu nikdo nesmí za volant, ale politicky a ekonomicky negramotní voliči jsou však oprávněni rozhodovat ve volbách o osudech všech ostatních. Tak jsou negramotní v rukou negramotných. V jejich rukou jsme všichni.

Ekonom John M. Keynes napsal: „Lidé vymýšlejí cesty, jak ožebračit sama sebe a všechny navzájem,“ – což mimochodem sám jako vynálezce makroekonomie, tedy léčení následků státních zásahů způsobených státními zásahy, naplnil měrou vrchovatou. To se úplně nezmění nikdy. Ale vlády a politici se budou muset chovat jinak, když voliči budou hlasovat jinak. Alespoň část z nich také jinak hlasovat bude, pokud bude vědět alespoň to nejpodstatnější z politiky a ekonomie.

V zájmu všech – tentokrát skutečně v zájmu všech, proto je to veřejný statek - je povinná politicko-ekonomická gramotnost. Voliči budou mít vždycky vládu, jakou si zaslouží, ale politicko-ekonomicky gramotní voliči získají jinou vládu a jiné politiky.