Zasloužíme si Hanu Lipovskou do Rady České televize?

Bloger Zálom si myslí, že si ji Rada ČT zaslouží a bloger Nožička píše o jejím kádrování. Oba vyjadřují názor, že tato ekonomka blízká IVK by radní mohla být. Také si myslím, že mohla, ale vůbec nechápu, proč by jí být měla.

Je to taková už docela obehraná písnička, kterou je však vždy dobré si připomenout, když má být někdo někam volen. Je totiž zbytečné ptát se, proč by někdo na nějakou funkci neměl nebo nemohl být volen. Ta otázka má znít: Proč by někdo volen měl být? Nesouhlas s něčí volbou tak nemusí být vyjádřením žádné ideologické nenávisti a oním kádrováním může být docela normální úvaha na téma, proč právě ten, a ne nikdo jiný. Při posledních prezidentských volbách jsem na podobné polemiky s určitou nadsázkou reagoval tak, že jsem se pokoušel najít důvod, proč bych se já sám nemohl stát prezidentem. Nenašel jsem ani jediný. Nenašel jsem ovšem ani jediný dobrý důvod, proč bych se prezidentem stát měl.

S paní Lipovskou je to podobné. Asi by se nic hrozného nestalo, kdyby se tou televizní radní stala, ale proč probůh mít v tomto orgánu někoho, kdo smysl veřejnoprávních médií dlouhodobě zpochybňuje a zároveň někoho, kdo v této oblasti nemá pražádnou erudici. Pokud si přečteme (třeba zde), co je smyslem Rady ČT, zjistíme následující: Rada České televize je orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. Rada ČT má patnáct členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.  Tato definice potvrzuje výše uvedené, a to že radním může být prakticky kdokoli, ale zeptáme-li oním obráceným způsobem, může nás napadnout, jaký že to významný regionální, politický, kulturní a názorový proud paní Lipovská představuje.

Tato třicetiletá teoretička ekonomických věd prorazila do světa publikací různých euroskeptických a alarmistických ekonomických vizí, které nápadně konvenují s názory Václava Klause, jehož institut jí patrně z tohoto důvodu nabídl spolupráci.  Na tom není vůbec nic zlého, ale je to snad nějaká kvalifikace pro členství v Radě ČT? Měl by se snad o členství ucházet každý, kdo má v jakémkoli oboru nějaké radikální názory? Osobně bych řekl, že by tam měli být lidé se zkušenosti s mediální sférou, morálně bezúhonní a pokud možno nezatížení vlastním politickým působením a vazbami na politické struktury.  Nemyslím si, že by mělo být problematické patnáct takových osobností nalézt, a to bez toho, aby byl mezi nimi člověk, který by chtěl dozorovanou instituci zrušit.

Pan Zálom v této souvislosti ve svém článku připomíná rozruch kolem kandidatury Ladislava Jakla do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Nemyslím si, že skutečnost, že dostal onehdy v metru pár facek, je nějakou ukázkou něčího ideologického boje, ale přes veškeré své animozity, které k tomuto člověku chovám, byla jeho volba z mého pohledu zcela odůvodnitelná. Naopak mi u paní Lipovské přijdou problematické její výroky na adresu občanských iniciativ, které zcela zákonným, demokratickým a pokojným způsobem vyjadřují určitý protest a nespokojenost. Ptám se, proč by v instituci, která by měla dohlížet na pluralitu názorů a postojů ve veřejnoprávní televizi, měl být člověk, který zpochybňuje právo občana veřejně vyjádřit svůj názor a vidí v tom cosi nedemokratického.

Chtěl bych vyjádřit, že zcela respektuji názory Ing. Lipovské, jejích vzorů a pochopitelně i názory pana Záloma i pana Nožičky. Myslím si, že je mohou bez problémů šířit jak v privátních médiích, tak v médiích veřejnoprávních, a pokud budou mít alespoň základní formální a věcnou úroveň, neměl by jim v tom nikdo bránit. To ovšem ještě neznamená, že nositelé určitých názorů mají mít apriori tímto umetenou cestu do orgánů, kde je sice názorová pestrost žádoucí, ale především je zde žádoucí určitá odborná erudice, lety ověřený morální kredit a odhodlání prosazovat veřejnou službu veřejnoprávního média.