VŘSR made in USA aneb "zlo" jménem liberální demokracie

Je asi dost špatné být liberálem, a snad ještě horší demokratem, ale takový liberální demokrat to je učiněná zrůda. Liberální demokracie se šíří jako mor, ovládá západoevropské státy a dost možná se ta nákaza vrací i do Ameriky.

Liberální demokracie je pořád tím, co si o ní přečtete ve slovnících a v encyklopediích včetně Wikipedie, kde se praví: Liberální demokracie je politický režim, který vládne demokraticky, který oficiálně uznává a chrání práva jednotlivců a který je právním státem, tedy omezuje výkonnou moc zákonem. Ne každý se s těmito principy musí zcela ztotožňovat, ale měl by si uvědomit, že tak přestává být demokratem a zastáncem občanských svobod, tedy že se vydává na cestu k nějaké formě autokracie (k monokracii či k polykracii v podobě aristokracie, teokracie, plutokracie, oligarchie apod.), která snadno přeroste v diktaturu (jednotlivce, ale i proletariátu).

V této souvislosti je třeba konstatovat, že demokracie, potažmo liberální demokracie je velmi málo efektivní politický režim a aplikace takových idejí s sebou nese značné obtíže. Dobře to v jednom svém výroku vystihl Václav Havel: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Z toho docela jasně plyne, že demokracie není všespásná, že je to proces, cesta, při které s ní musí jít ruku v ruce vzdělanost, kultivovanost a dobrý životní standard příslušné společnosti. Proto také nejsou demokratické principy aplikovatelné kdekoli, kdykoli a jakkoli.

Vraťme se ale k liberální demokracii a jejím kritikům, respektive k těm, kteří toto slovní spojení používají v kritice určitého systému či přístupu. Mám takový pocit, že je problém jen v míře. Vypadá to, jako by si někdo myslel, že může být moc demokracie a moc svobody. Fakticky to tak může být, a to v tom smyslu, jak je to zmíněno v předešlém odstavci. Obecně to ale neplatí, je to podobné jako, když už jsem zmínil toho Havla, s láskou či pravdou. Nemůže být škodlivým moc pravdy či moc lásky, může se pouze stát, že uplatnění těchto principů není účelné pro dosažení určitých cílů. Lží, násilím, potlačením práv a svobod se téměř vše prosadí snáze.

Pochopitelně vím, co mají na mysli ti, co používají pojem „liberální demokracie“ jako označení pro určitý společenský neřád. Vnímám, že se to týká domnělého společenského neřádu ve smyslu zmíněné neefektivity a zneužitelnosti demokracie a liberalismu, a také k označení skutečných neřádů. Přijde mi poněkud nešťastné zlobit se na liberály a demokraty, že jsou liberální a demokratičtí, stačilo by věcně zkritizovat nějakou aplikaci obecných principů, třeba zneužitelnost přímé demokracie, to však oni odpůrci „liberální demokracie“ paradoxně nedělají. Atributem liberální demokracie také není pokrytectví politické korektnosti, přičemž samotný pejorativně používaný výraz „politická korektnost“ je poněkud nesmyslný, protože korektnost je pozitivní nebo neutrální vlastnost a v případě onoho spojení jde opět jen o pokrytectví, které je vždy možné popsat obecně i zcela konkrétně.

Někdy mám pocit, že ta podivná móda dávat obecně pozitivním či neutrálním pojmům a termínům negativní zabarvení, je projeven neschopnosti přesně a konkrétně popsat to, co se nelíbí, a hlavně srozumitelně a argumentačně vysvětlit, proč se to nelíbí a jak jinak by to mělo být. Žasnu nad tím, že i pojmy jako intelektuál, umělec či vědec (bez použití ironie) je někdo schopen použít v negativním zabarvení, stejně jako pojmy liberál, demokrat, humanista a podobně. Nebude tak asi žádným překvapením, když podstata pojmů, jako je rasista, xenofob či fašista u někoho volně splyne s pojmy jako je vlastenec, konzervativec a pragmatik.

Závěrem jen krátce k americkým volbám, jejich konečný výsledek bude asi znám právě na výročí VŘSR (pro mladší Velká říjnová socialistická revoluce, která vypukla 7. listopadu 1917), jež ve svých důsledcích zoufale poznamenala vývoj tohoto světa na mnoho desítek let, a ještě to neskončilo. Americké volby jsou jistě významnou událostí, ale asi není důvod k hysterii, ať už jejich výsledek bude jakýkoli.