Václav Havel - zrádce národa

Vyjádření poslance za SPD Volného mi připomnělo cimrmanovskou hru České nebe, kde se vedle učitele národů, otce národa a miláčka národa  uvádí i zrádce národa. Takto byl kdysi označován Sabina, dnes  ho asi nahrazuje Václav Havel.

Relativizovat lze takřka cokoli. Kdo vnímá západoevropské státy a další členy EU jako nepřátele, a naopak Rusko nebo Čínu jako spojence, pro toho mohou být vlastizrádci všichni ti, kteří spolupracovali  a spolupracují se Západem, a ty, co lížou holínky autoritářským a totalitním režimům, mohou mít za ony miláčky národa.

Má to však jeden háček. Z hlediska politiky státu není otázkou výběru jednotlivce, kdo je nepřítel, a kdo je spojenec. Pan Volný může mít jistě nějaký svůj soukromý názor, ale jako poslanec je povinen respektovat, jakou orientaci má stát, ve kterém žije a politicky působí. Jinými slovy, může mít, stejně jako kdokoli jiný, třeba fašistické, rasistické nebo komunistické názory, ale pokud je bude veřejně prezentovat, může se dostat do konfliktu se zákonem a zcela nutně se dostane do konfliktu s obecnými etickými a morálními normami.  

Žijeme v době, ve které jako by se stíraly rozdíly mezi pravdou a lží nebo dobrem a zlem. Jakoby existoval pouze úhel pohledu. Na základě takového principu pak někdo napíše, že je právě jenom oním úhlem pohledu, pokud označíme  za vlastizrádce, Havla, Klause či Zemana. Vlastizrada je silné slovo, nicméně je zcela evidentní, kdo z prezidentů respektoval orientaci a základní principy našeho státu, a kdo naopak činí kroky a zveřejňuje výroky, které jsou s tímto v rozporu. Tato skutečnost nemá nic společného s tím, jestli příslušný ústavní činitel dostal na základě svého zvolení k něčemu takovému mandát. Nelze také jako vlastizradu vnímat chyby, kterých se ten či onen politik dopustil.

Můžeme se s odstupem času dívat třeba kriticky na Havlovu nebo Klausovu amnestii (ta Klausova mně osobně přijde méně pochopitelná, než Havlova), což v případě  Havlovy amnestie po změně režimu vnímá poslanec Volný jako akt vlastizrady, ale to s vlastizrádným počínáním nemá nic společného. Nelze takto hodnotit politická rozhodnutí, která nejsou v onom zásadním rozporu s principy demokratického státu, který je začleněn do příslušných nadnárodních struktur, a není možné takto vnímat osobní morální poklesky prezidentů. 

Nevím, jestli se příslušnými výroky poslanec Volný dostal do rozporu se zákonem (trestní oznámení na něho podáno bylo), ale jistě se dostal do rozporu s určitými etickými normami platnými pro občana a tím spíše pro poslance. Václav Havel si získal značný respekt v celém demokratickém světě, což se o jeho následovnících rozhodně říci nedá. Ti si bohužel vydobyli více posměchu a pohrdání, než úcty.  Náš první polistopadový prezident to měl jistě usnadněno dobovými okolnostmi změny režimu (stal se tak určitým symbolem), ale přispěl ke svému renomé i prosazováním demokratických a humanistických principů, které jsou zcela nadčasové. 

Přestože, jak už bylo uvedeno, lze s odstupem času vnímat kriticky mnohá rozhodnutí vysokých ústavních činitelů, stýská se mi, a to jsem již v zcela osobní rovině, po prezidentovi, jakým byl Václav Havel, a s ohledem na dnešní stav jsem shovívavý i k působení Václava Klause, které ho jsem vždy v mnohém kritizoval.  Nevím přesně jaký politický systém a jaké postoje politiků by si představoval poslanec Volný a jeho mateřská strana, ale většina z toho, co přichází z této části našeho politického spektra smrdí. Je to odér pravého opaku toho, co prosazoval Václav Havel, a na čem vznikla naše polistopadová demokracie.

https://zpravy.idnes.cz/lubomir-volny-trestni-oznameni-hradec-kralove-vyroci-smrti-vaclava-havla-poslanec-gep-/domaci.aspx?c=A181221_154919_domaci_lre