Smrt na jazyku

Co vidíte, když vyplázněte před zrcadlem jazyk? Lehce zdrsněný růžový sval s bílým povlakem, s trochou slin a se zbytky vašeho oběda? Tak to je všechno v pořádku. Každý takové štěstí ale nemá.

Jednoho dne krátce po ránu

 jsem jako Einstein jazyk vyplazoval

 na celý svět i na tebe má milá

a pak jsem ztuhnul v tu ránu

(a ne tam, kde bych si to představoval)

na jazyku se mi smrt usadila.

~

Kde se tu jen vzala holka zubatá,

a jak asi vyženu ji při očistném aktu?

Je to přízrak Hieronyma Bosche,

či za neuctivá slova odplata,

která z úst jak z konce trávicího traktu

pokálí hned kdejakého světlonoše?

~

Teď v zrcadle vidím, jak si mne prohlíží,

a klidně si brousí kosu o mé premoláry.

Říká mi, že když ústa zavřu, tak se schová

a nestane se příčinou mých potíží,

nechá mě klidně dopsat moje memoáry,

neb není smrtí klinickou - jen svobody slova.