Republiku si rozvracet nedáme (osobní vyznání)

Včera na Staroměstském náměstí uspořádala skupina rádoby umělců a politiků akci, jejímž smyslem bylo zneuctít památný den našeho lidu. Akce se zúčastnila hrstka provokatérů a pomýlená mládež. My slušní jsme vzhlíželi k Hradu.

Každý občan naší milované vlasti si mohl sám porovnat majestátní akty na vrchu Vítkově, stejně jako důstojnou oslavu na Pražském hradě, s jakýmsi ubohým heppeningem na Staroměstském náměstí.  S pohnutím jsem sledoval kladení věnců a defilé vojsk za zvuku husitského chorálu a neméně dojemná byla akce pana Vodičky a jeho Českého svazu bojovníků za svobodu na počest prezidenta osvoboditele (míněno prezidenta Klause s ohledem na amnestii).

Když pak večer za zvuků trub vešel po bojových zástavách do Vladislavského sálu Pražského hradu prezident republiky, nemohl jsem potlačit dojetí. Sledoval jsem v televizním přenosu soustředěné a inteligentní výrazy pozvaných hostů a napadlo mě, jak jejich pevné pohledy kontrastují těkavými a prázdnými pohledy lidí na Staroměstském náměstí, jak řízná hradní dechovka kontrastuje unylou hudbou, která se linula Starým městem. A což teprve projevy. Pan prezident správně metaforicky přirovnal náš stát ke stromu se zdravými kořeny, jehož korunu je však třeba pravidelně prostříhávat a šlechtit, kdežto z tribuny v podhradí se linula slova, ze kterých bylo patrné, že ti, kteří je pronášeli, to s námi nemyslí dobře, že chtějí, dovolte mi tu metaforu, znesvětit práci zasloužilých zahradníků a šlechtitelů.

Večer, poté co dozněly poslední tóny famfár a ozvěny zradou nezakalených slov jsem doma ležel a nemohl usnout. Myslel jsem na odkaz „otců zakladatelů“ a na to, kdo to s jeho naplněním myslí upřímně, a kdo jen zneužívá slova velkých mužů. Když pan prezident citoval prezidenty Masaryka a Beneše, stejně jako Karla Čapka nebo Tomáše Baťu, bylo patrno, že jejich poselství pochopil správně a věřím, že kdyby tito velikáni mohli vstát se svých hrobů, měli by dnes ze svého následovníka upřímnou radost. Podobná slova stejných mužů si brali do úst i řečníci na Staroměstském náměstí, bylo však patrné, že jejich výklad je plný falše a postranních úmyslů. Nevěřím, že by to někdo nepoznal.

Usínal jsem s pocitem, že náš stát je v dobrých rukou, že hrstka odrodilců a revizionistů nemůže otočit kolem dějin, nemůže vychýlit naši jedinou správnou orientaci a svést nás z cesty k naplnění ideálu demokracie, humanismu, lidské důstojnosti a té jediné správné pravdy. Hned ráno, jak jsem vstal, jsem nerozhodl vás s tímto svým vyznáním seznámit. Z článků většiny těch, kteří mne předešli, jsem poznal, že smýšlí podobně jako já, a to mé srdce naplnilo vírou v lepší zítřky.

Děkuji.