Příspěvek k novele zákona o myslivosti: Zrušme myslivost!

To myslím docela vážně, zrušme myslivost v té středověké podobě, v jaké se stále prezentuje. Lov zvěře je a bude nutností, ale zabíjení zvířat by již nemělo být zábavou a obscénním povyražením nějaké komunity deviantů.

„My se přece o zvířátka také staráme, nosíme jim seno a „žaludy“ do krmelců (u kterých asi náhodou či snad z důvodu studia etologie stojí na dostřel posed) a chováme se jako řádní chovatelé a hospodáři“. Tak nějak zní argumenty z úst myslivců. Z mého pohledu je celá podstata myslivosti pokřivená. Divoká zvěř nepotřebuje, aby se o ní někdo staral ve smyslu přikrmování a podobné „starostlivosti“. Divoká zvěř si naopak zasluhuje ochranu, aby nebyla bezdůvodně rušena a zabíjena a bohužel je třeba také její stavy v odůvodněných případech redukovat, neboť člověk již dávno narušil přirozenou rovnováhu. To se stalo mimo jiné tak, že vybil predátory a z důvodu lovecké zábavy vysadil a počal podporovat „chov“ lovné zvěře, a to včetně té, která není původní a vhodná pro příslušné místo.  Aktuálním výsledkem je přemnožení nekvalitní populace srnčí zvěře (kvalitní jedinci byli a jsou coby trofejní kusy odloveni), přemnožení divokých prasat a živoření choulostivějších zvířecích druhů včetně většiny predátorů.

Právě na příkladu divokých prasat se dá hezky demonstrovat absurdita myslivosti. Do poloviny minulého století se divoká prasata v kulturní krajině prakticky nevyskytovala. Žila pouze v rozsáhlých lesních porostech, protože jejích výskyt v hospodářských oblastech a příměstských lesoparcích byl vysloveně nežádoucí. Právě myslivci umožnili rozmnožení černé zvěře do kdejakého lesíka, čímž kromě své vlastní potěchy z lovu způsobili devastaci polí, pastvin i lesů, nežádoucí konkurenci pro jinou zvěř a v neposlední řadě i ohrožení svých bližních. Paradoxně nejsou aktuálně vůbec schopni a asi ani ochotni udržovat stavy divokých prasat na únosné míře. Se spárkatou zvěří je to podobné jen s tím rozdílem, že ta nikoho přímo neohrožuje, ale hospodářské škody způsobuje také.

Myslivci stále, podobně jako to asi vnímali neandrtálci, spatřují v predátorech své konkurenty. Snad je adekvátní uvážený odstřel přemnožených lišek, ale v případě rysů a orlovců říčních to jistě neplatí, nicméně je asi stále hodně těch, kteří touží mít takovou trofej doma na zdi nebo alespoň takového loveckého konkurenta odstřelit či otrávit. Myslivecká sdružení nepraktikují žádnou ochranu přírody a zvěře a pokud to tak někdy vypadá, není to z důvodu obecné nutnosti a správnosti takového počínání, ale právě pouze z důvodu onoho hospodaření. Myslivci ovšem hospodaří s něčím, co není jejich, s něčím, co má zcela jiný smysl, než je zvrhlá zábava a zvěřinové hody.  

Domnívám se, že ochrana zvěře a v jistém smyslu i ono hospodaření by mělo být povinností majitele příslušných pozemků. Ten by měl v rámci zákonů a vyhlášek (i ve svém zájmu) dbát na to, aby se mu zvěř nepřemnožila, a naopak jiná nebyla ohrožena a hubena. Majitelé by pak zajišťovali i nutný odlov, a to třeba i prostřednictvím najatých lovců, což by klidně mohli být bývalí členové mysliveckých sdružení, kteří by na základě příslušného oprávnění a při ctění jasných pravidel mohli provozovat svoji vášeň. Svět by tak již nebyl rozdělen na honitby, ale na revíry vlastníků a pronájemců, kteří by je pod dohledem odpovědných státních institucí (správy chráněných území a orgánů ochrany přírody) také spravovali.

Připadá-li vám takový model jako utopie, vězte, že je to v civilizovaném světě docela normální stav. Lov, ke kterému mám sice osobní etické výhrady, ale je docela normální všude na světě, má mít všude svá pravidla, která by měl určovat zákon a také vlastník příslušného pozemku, kde lov probíhá. Zákon o myslivosti by tak mohl být poměrně jednoduchou právní normou, která by stanovovala práva a povinnosti majitelů pozemků a definovala dohled nad nimi. Jak prosté.  EET pro myslivce, které se aktuálně řeší, by pak nemusela mít žádná zvláštní specifika, vztahovala by se prostě pouze na ty, kteří by obchodovali se zvěřinou v takovém rozsahu, který by měl vysloveně komerční charakter.

Z výše uvedeného je asi patrné, že nemám myslivce rád. Je to tak, nemohu je ani vystát. Pocházím z venkova a celé dětství a mládí jsem byl nucen sledovat počínání myslivců, které vypadalo jako scény z tragikomického filmu. Zažil jsem i několik nepříjemných konfliktů s nimrody, z čehož jeden mohl dopadnout hodně zle. Musím ale také uznat, že kultura myslivosti se za poslední roky výrazně zlepšila, že již nelze spatřit ožralou svoloč táhnoucí krajinou a pálící po všem, co se hýbe. Zpřísnil se dohled, zpřísnily se restrikce a snad nastala i nějaká změna v mozkovnách většiny myslivců. Tím spíš by mělo být snad průchodné, aby ten, kdo ke svému štěstí potřebuje lovit, to činil individuálně, na základě oprávnění, v zájmu majitele revíru a v souladu s vyšším společenským zájmem, než je jen naplnění jeho záliby.

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/myslivec-novel-myslivost-lesnik-vlastnik-lesu-honitba.A200710_558333_ekonomika_svob