Poslední den v Poloninách
Tenkrát na blízkém Východě II. díl, 14. kapitola: Poslední den v Poloninách
Náš pobyt v Nové Sedlici se chýlil ke konci.
„Plán je splněn a výrazně překročen,“ bilancoval náčelník, paroduje novinové titulky a výroky stranických funkcionářů té doby.
„Jiřik je ňákej skleslej. Co pak ti je hošku?“ staral se Miloš, když mě spatřil před seníkem v předvečer odjezdu hledícího na zelené svahy Polonin.
„Asi to pro něj letos bylo málo akční,“ odpovídal za mě táta. „Nestihl absolvovat honěnou s medvědem a pád ze skály.“
„A neviděl jsem výra velkého,“ dodal jsem zcela vážně.
„Na tom chlapci se mi líbí, jak je skromný,“ vložil se do rozhovoru Milošek.
„To je proto, že jsme na Stužici nenocovali,“ vedl jsem si dále svou.
„No, málem se to povedlo, ale tvůj tatík se na poslední chvíli vzchopil a bylo po nocování. Ale tím se netrap, výr je moc plachý a vzácný, jedna noc v pralese to stejně nevyřeší. To bys tam musel zůstat alespoň týden.“
V tu chvíli jsem si předsevzal, že v budoucnu na Stužici ten týden strávím. Svému předsevzetí jsem nakonec za několik let dostál, aniž bych před tím tušil, jak náročná zkouška to bude.
Scénář večera před odjezdem byl jasně daný, slušelo se posedět s naším ubytovatelem, kterého jsme poslední dny zanedbávali. Byl jsem rád, že bylo dohodnuto, že zůstaneme u Hopčakových doma, místní hospoda pro mě již ztratila ono exotické kouzlo. Byl vlahý podvečer, takže jsme se po večeři přesunuli na lavičky pod ořechem, který vytvářel útulnou enklávu v jinak spíše účelově využitém prostoru kolem domu.
„Takové večery by si měl člověk dobře zapamatovat, aby z nich mohl čerpat v tý hlučný, upocený, uspěchaný Praze.“ A Miloš se evidentně nadechl k delšímu monologu:
„Tady to tak nevypadá, Josife, ale svět úplně zešílel. A nejdivnější na tom je, že si to všichni uvědomujou a nikdo s tím nic nedělá. Každýmu politikovi, lampasákovi a jinýmu prevítovi bych dal tady na stráni dva hektary půdy a starej se. Vona by je přešla chuť na válčení, vydírání a ponižování vobyčejnejch lidí. Něco smysluplnýho dělat a těšit se z toho, co udělám, to už ani nevíme, jak to chutná.“
„Ja hentemu vuobec něrozumiem,“ ozval se jinak spíše mlčenlivý Hopčak, „všeci odtial utěkajů do mesta a vy, ktorí žijetě v Prahe, byste chceli tuna kosit travu a sušit seno.“
„To bych moc chtěl,“ pokračoval Miloš, „ale nejsem si vůbec jistej, jestli bych to dokázal, nemyslím to kosení, to se dá naučit, ale takhle žít. Už jsme úplně zkažený. Já už se na sebe nemůžu ani podívat, jak jsem zkaženej. Fuj!“ Milošek začal teatrálně bědovat a pan Hopčak s paní Hopčakovou ho upřímně konejšili.
Poslouchal jsem tyto hovory a nevěděl jsem, co vlastně chci. Jestli chci hospodařit, nebo studovat hmyz, jestli chci žít v Praze, nebo kdesi na horách.
Do pozdně večerní nálady se z lesa ozývalo houkání, což mi připomnělo nespatřeného výra a s tím i závazek návratu v příštím roce. Tato skutečnost se před naším odjezdem samozřejmě probírala a odhodlání k návratu bylo všeobecné.
Myslím, že i Hopčakovi byli z našeho odjezdu upřímně smutní, zahrnuli nás do své rodiny, která evidentně trpěla velmi řídkými návštěvami vlastních dětí, pro které byla Nová Sedlice v jistém smyslu možná mnohem vzdálenějším místem než pro nás.
Odjezd ze Sedlice následujícího rána byl okořeněn dvěma skutečnostmi, jednak jsem si hned ráno ve stodole rozbil hlavu o jakousi část zemědělského stroje a jednak selhal odvoz policejním gazíkem. Otcův názor na nutnost šití tržné rány byl přehlasován v poměru tři ku jedné, ač se tátovi tato vrcholně demokratická metoda příliš nepozdávala. Odvoz do Sniny nakonec zprostředkoval Hopčakův soused. Cesta dřevařským tahačem byla pohříchu ještě zoufalejší než na korbě policejního vozidla. Řidič trajleru byl sám o sobě nevrlý člověk, takže když mu během cesty začal Miloš vyčítat, jak může vozit tak krásné pokácené stromy z lesa, chtěl nás vysadit již krátce za Zbojem.
Ani v Humenném tradičně prázdný rychlík Laborec nebyl tentokrát prázdný, ale naopak přeplněný z vojny se vracejícími vojáky. Moji parťáci jejich euforii sice chápali, na nekomfortní, dvanáctihodinovou cestu to však nemělo žádný vliv. Do Prahy jsme dojeli zbědovaní až hanba, což Miloš Kybal komentoval slovy: „Z divočiny se cestovatel musí vracet raněný, vyhladovělý, nakažený zákeřnou nemocí a šťastný.“ U mě jistě platila první a poslední podmínka u zbylých členů expedice snad jen ta poslední.
(následuje III. díl, Tatry a Poloniny)
Jiří Turner
Je Země plochá nebo dutá?
Na Slovensku to asi brzy budou rovnocenná stanoviska se skutečností, že je Země obecně kulatá a že žijeme na jejím povrchu, a ne v dutině.
Jiří Turner
Noční vlci na Olšanech? Jak je to vůbec možné?
Naše liberálnost už překračuje snad všechny meze. Po Praze se prohánějí Putinovi hoši, kterým sekundují proruští kolaboranti, a nic se neděje.
Jiří Turner
Respektujte můj názor!
Pletete si názory s fakty a také právo názor vyjádřit s povinností ho respektovat, sdílet či šířit. Myslíte-li si, že Slunce obíhá kolem Země, není to názor.
Jiří Turner
O mrtvých jen dobře?
Říká se to a mnozí se dle tohoto rčení také chovají. Je to však nutné? Argument, že mrtvý se nemůže bránit, je asi jediným relevantním argumentem. Já si myslím: O mrtvých jen pravdu.
Jiří Turner
Už začínám věřit tomu, že ANO příští parlamentní volby nevyhraje
Proč? Inu proto, že část aktuálně nespokojených voličů pochopí, že Babišovo hnutí není konstruktivní politickou silou, ale spíše destruktivní „sektou“.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Stehlíková se nemusí omlouvat za výroky o Zemanově zdraví, rozhodl soud
Aktualizujeme Soud zamítl žalobu bývalého prezidenta Miloše Zemana na lékařku Džamilu Stehlíkovou kvůli jejím...
Na propuštění si třetí vítkovský žhář ještě počká, soud chce posudek psychiatra
Minimálně ještě tři měsíce si počká na verdikt o podmíněném propuštění Jaromír Lukeš, třetí z...
Izraelské tanky vjely do Rafáhu. Svědci je hlásí od mešity Al-Awda, armáda mlčí
Izraelské tanky vjely do centra Rafáhu na jihu Pásma Gazy, informuje Reuters s odkazem na svědky z...
Devět mrtvých kvůli ohni. Soudí ředitele domova pro postižené, vinu odmítá
Okresní soud v Chomutově začal projednávat případ tragického požáru v domově pro mentálně postižené...
7 tipů, jak na citlivé zuby v těhotenství
Hladina hormonů v těle se v průběhu těhotenství mění stejně jako chutě a jídelníček. Mnoho těhotných také trápí časté nevolnosti. Následkem toho...