Nové nebezpečí ze severu aneb grónskou mutaci viru mohou přenášet i lední medvědi

Nejen z jihu Afriky a zpoza Lamanšského průlivu se k nám dostávají nebezpeční mutanti. Podle zprávy vědeckého týmu univerzity v Ittoqqortoormiitu, kterou potvrzuje i Institut Erika Rudého, je tato polární mutace obzvláště zákeřná.

Ve vědeckých kruzích se pro tuto podobu mutujícího viru, který byl detekován v Grónsku, vžil název „Viking“, a nyní se intenzivně diskutuje o jeho přenašečích. Nejpravděpodobněji se jeví, že zásadní vliv na šíření viru mají díky globálnímu oteplení driftující lední medvědi, ale svůj podíl na tom mají i papuchalkové, respektive domorodí Gróňané, kteří tyto ptáky (také kajky) loví, velmi nechutným způsobem je uskladňují a pak je po několika měsících fermentace pojídají. Při tomto procesu se sice v mladých opeřencích zachovávají živiny i vitamíny, ale bohužel také vir.

Vedle medvědů a sekundárně nebezpečných papuchalků se aktuálně hodně mluví i o tom, že přenašečem by mohl být i plejtvák myšok, který je takovým permanentním velrybím migrantem, který sbírá mutace viru po všech světových oceánech a u grónských břehů z nich „uvaří“ smrtící koktejl. Z toho také plyne ona zákeřnost severských variant viru. Není ovšem nikterak vyloučeno, že budou v brzké době nalezeny i jiné mechanismy přenosu a jiní přenašeči, hodně se v této souvislosti mluví o tuleních, jejichž nadměrný úhyn by, a to i s ohledem na jejich častou nadváhu, mohl s covidem souviset.

Grónské Ministerstvo pro covid, které fakticky řídí sám grónský premiér Kim Kielsen, může být vzorem nejen pro nás, ale pro všechny státy postižené pandemií. Gróňané se jako první pustili do plošného testování medvědů a stovky dobrovolníků aktuálně zastřihávají papuchalkům letky a provádí osvětu u pravověrných Inuitů.  Grónský Inatsisartut (parlament) ale poctivě přiznává, že potíže jsou s plejtváky.  Na návrh mořské bioložky Dr. Alison Kock počali vědci plejtvákům vysílat echosignál „Pozor vorvaň!“, který měl zabezpečit, aby se kytovci neshlukovali, ale výsledek je zcela opačný a pro jiné vědecké kapacity předvídatelný: plejtváci se shlukují více a tajně.

Vzorem nám mohou být i vládní restrikce, které mají zamezit šíření viru. V Grónsku začal ihned po identifikaci prvních nakažených platit zákaz shlukování obyvatelstva.  Bylo striktně nařízeno, že vzdálenost mezi jednotlivými Gróňany musí být minimálně sedmnáct kilometrů, což odpovídá hustotě zalidnění 0,0279 obyvatel / km2, tedy jde o to, aby obyvatelstvo využilo celé území ostrova. Existuje sice výjimka týkající se rodin, ta ale platí jen pro lední medvědy, respektive pro matky s mláďaty. Grónsko také zavedlo půldenní karanténu (celou polární noc, nebo celý polární den trvající cca půl roku) pro přilétnuvší i připlavavší návštěvníky, a to jednotně na otužilecké základně Oaanaaq (Thule), kde jsou s ohledem na 79°severní šířky poměrně nevhodné podmínky pro šíření viru.

V Grónsku došlo k výměně i na postu ministryně zdravotnictví, Annu Angenheim nahradila Ellisa Snedakket (v překladu Sněžná), která je zárukou toho, že nebude probíhat lobbing ze strany inuitských šamanů, a která by se měla ostře vyhrazovat proti formální hlavě státu, tj. dánské královně Markétě II., jejíž oblíbenkyní byla právě Angenheim. Ministryně Snedakket také hned po své inauguraci přišla s revolučním systémem zvaným QIMMIAT (také Kalaallit Qimmiat), což je označení pro psa, respektive grónského tažného psa, který má sehrát zcela zásadní úlohu pro testování, přenášení statistických údajů i distribuci vakcíny. Jakým způsobem, je asi každému jasné.

Je třeba se zmínit i o tom, že Gróňané vyvíjí vlastní vakcínu, a to právě na základě výše zmíněného národního pokrmu z fermentovaných ptačích mláďat. Ptáci pod zemí kvasící v tuleních tělech (kiuviak) totiž neobsahují jen živé viry, ale i mrtvý patogen, který by měl být základem pro vakcínu. Inuité, žijící tradičním způsobem života, se však velmi zarputile brání vydat zásoby této lahůdky k vědeckému zkoumání. Tvrdí, že to je jejich ochrana před nemocemi a skutečně ještě ani jeden z pěti případů nakažení coronavirem se netýká domorodců. Zde ovšem opět nastupuje QIMMIAT, pro kterého není žádným problémem kiuviak vyčmuchat.

Působí to takřka neuvěřitelně, ale i v Grónsku se najdou zpochybňovači nákazy, odmítači nošení tuleních roušek a byly dokonce zaznamenány případy nevládních psích spřežení, která porušila sedmnáctikilometrový bezpečnostní perimetr a vyskytly se bohužel i případy, kdy někteří s 31 poslanců Inatsisartutu  byli viděni v restauraci U Knuda Rasmussena v Nuuku, jak se cpou sobím salátem (to je sobí žaludek naplněný lišejníky, bobulemi a dalšími rostlinami, které se smísí se žaludečními šťávami a tímto vznikne pikantní salát), Suaasatem a nalévají se pivem s chaluh. Těla těchto delikventů prý nahradila kůže chráněných tuleňů a inuitští šéfkuchaři si tuto alternativu pochvalují.

Závěrem by se dalo shrnout, že vedle Izraele, Ruska, Číny a Maďarska je Grónsko státem, ze kterého bychom si měli brát příklad (Grónsko je vyjma armády a zahraniční politiky již prakticky nezávislé na Dánsku, které naopak vůbec žádným příkladem není). Máme se, jak vidno, stále co učit.

Poznámka: Tento článek vznikl i na základě rozhovorů a konzultací s panem Jaroslavem Klempířem, největším českým „Gróňanem“, znalcem tamních reálií, nositelem aktuálních zpráv z největšího ostrova na světě a milovníkem Grónska, za což mu patří můj dík.