Neděle s expertem na politický islám

Jako expert na problematiku islámu jsem byl na toho specializovaného znalce zvědavý. Čekal jsem šedobradého profesora z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK a on to růžolící mládenec z Centra pro studium politického islámu.

Možná vás hned napadne otázka: cože je to Centrum pro studium politického islámu za instituci?Nebudu vás napínat, není to žádná instituce. Na webových stránkách sami o sobě uvádí, cituji: jsme neziskové nepolitické a nenáboženské mezinárodní vzdělávací hnutí. Není to však ani žádné vzdělávací hnutí, ale pouze ta webová stránka, na které se nabízí knihy jistého dr. Billa Warnera, který se však nejmenuje Bill Warner, ale William Bryan French. Tento údajný doktor matematiky a fyziky „založil“ spolu s Milanem Podlipným spolek Center for the Study of Political Islam z.s., který má za sídlo brněnskou adresu na které je registrováno 962 firem. A onen pan Podlipný je ten zmíněný expert.

Pokud vás překvapilo, že se v perexu beze studu pasuji na experta na islám, tak tím v porovnání s expertem na politický islám, panem Podlipným bezesporu jsem. Dost možná bych se mohl v tomto kontextu považovat za experta na všechna náboženství. Ač by to tak mohlo vypadat, expert Podlipný u nás nebyl na nedělním obědě, obědvala s námi dcera, která mi coby studentka FF UK, mající k této problematice docela blízko, "doporučila" rozhovor s panem Podlipným pro nezávislou internetovou televizi XTV (čtěte zde). Učinila tak až po jídle (mezi kávou a koňakem), za což jsem jí vděčný. Bylo to pro mě odpoledne plné novinek. Nejenže jsem neznal zmíněného znalce, ale neznal jsem ani tu „televizi“ a zvláště pak jsem se dozvěděl z příslušného rozhovoru spoustu „zajímavostí“. Dodatečně jsem si ještě rozšířil své obzory, když jsem si našel články pana Podlipného na stránkách Parlamentních listů, což je samo o sobě vizitkou jejich úrovně.   

Teď to může vypadat, že se nějakými sarkasmy snažím dehonestovat ušlechtilé úsilí těch mužů, kteří nám zaslepeným otevírají oči tím, že prezentují islámské texty tak, abychom k nim mohli mít skutečný odpor a měli z nich pořádný strach, že varují před střetem civilizací, při kterém my budeme na straně poražených. Nemusíte mi věřit, ale nepouštěl jsem si ten rozhovor s žádným despektem. „Politický islám“ je zcela reálný pojem, jehož obsahu na rozdíl od pana Podlipného rozumím, respektive ho prezentuji tak, jak se sluší. Na politickém islámu není nic pěkného. V zásadě jde o prosazování politického systému postaveného na islámu, či obráceně podřizování politického systému základních principů islámu, které poskytuje Korán a jiné pro muslimy posvátné zdroje jejich víry a osobního i společenského řádu.

Politický islám vznikl v muslimském světě jako určitá reakce na proces sekularizace. Do té doby  náboženství se  státem zcela splývalo.  Až počátkem 20. století a zvláště v jeho druhé polovině se mnohé muslimské státy snažily náboženství oddělit od práva, politiky a vlivu na veřejné instituce, což někde přetrvává, ale obecně vliv politického islámu roste. Určitým extrémem (extrémem v Evropě, ne v subsaharské Africe), nikoli standardem, jak se domnívají pánové z CSPI, je snaha vnutit islámský řád nemuslimským komunitám a státům, a to jak násilnou, tak i nenásilnou formou. Ti, kdo něco takového tvrdí, což je asi životní poslání Billa Warnera, však vychází z principů z doby středověké expanze islámu, kdy muslimští dobyvatelé v docela oprávněné euforii předpokládali, že islamizují celý svět (stejně jako si to mysleli křesťanští dobyvatelé) a z ideologie současných militantních a teroristických organizací, které historii svého etnika a svého náboženství spatřují právě v těchto aspektech islámu, a terorizují tím v prvé řadě obyvatele vlastních zemí a zemí, do kterých vpadnou.

Princip, který nadřazuje „církevní“ principy nad světské se pochopitelně netýká jen islámu, byl celá staletí zcela normální v křesťanském světě i u jiných náboženství. Christianizace byla v minulosti procesem dobývání a kolonizace více jak poloviny světa a Bůh ví, že nešlo o to, naučit černoušky a indiány číst psát a očkovat je proti spalničkám. Je však obecně známým faktem, že islám se na rozdíl od křesťanství ideologicky nevyvíjel a jaksi ve středověku zamrzl. Křesťanská náboženství se většinou posunula do roviny společenské nadstavby, kdežto islám, pokud vůbec někde tento proces nastoupil, má často charakter státního náboženství, a to někdy už i tam, kde to tak donedávna nebylo.

Proces zastavení sekularizace či zcela opačný trend jsou tak bezesporu zásadní problémy islámského světa, což s ohledem na velikost muslimských komunit z nich činí problémy globální. Je naivní si představovat, že  islamizace celého světa či jeho části je touhou běžného muslima, ale pochopitelně nelze ignorovat náboženské fanatiky, kteří jsou za příhodných podmínek schopni zfanatizovat k tomu náchylné jedince, a to nemluvím jen o terorismu, který je již za hranou všeho, ale i o jakési „misijní“ činnosti muslimských „věrozvěstů“. Takové myšlenky a takové lidi emitují státy, které jsou založeny právě na fundamentalistickém islámu, což je třeba wahhábistická Saúdská Arábie nebo šíitský fundamentalismus v Íránu.

Lidé jako pan Podlipný, potažmo jeho guru Bill Warner, straší před islamizací v podobě nešťastníků, které někdo tahá ze Středozemního moře, a jiní bojovníci proti radikálnímu islámu a migraci z řad představitelů mocností uzavírají miliardové kontrakty s režimy, které v této rovině představují to reálné nebezpečí, a to mimo jiné tím, že disponují prakticky neomezenými prostředky. Uplivneme si, když arabský fotbalista udělá před vstupem na trávník nějaké náboženské gesto, ale nevadí nám, když západoevropské fotbalové kluby vlastní a sponzorují subjekty, které distribuují radikální formy islámu po světě.

Nejsme často schopni rozlišit, když někdo chce na území s jinou kulturou a náboženstvím praktikovat svoji víru a zachovat si svou identitu, mezi tím, když nám ji chce někdo vnutit. Nemyslím si, že by školačka s šátkem na hlavě byla představitelkou šíření politického islámu, tím může být saudskoarabská společnost vlastněná lidmi s fundamentalistickými názory, kteří budou prosazovat svůj vliv na naší společnost. Muslimové žijící v západní společnosti ještě docela nedávno představovali určitý nástroj pro liberalizaci a reformní hnutí v islámských zemích. Od přelomu století se však tento proces zastavuje a aktuálně se i obrací, což se dá třeba dobře demonstrovat na Turecku, které vzniklo jako sekulární stát a v jisté době byly veřejné okázalé náboženské projevy nežádoucí nebo i zakázané, což významně ovlivňovaly velké turecké komunity třeba v Německu.  Ženy odhazovaly hidžáby  a nezakryté vlasy se staly výrazem svobody.  Dnes je to spíše naopak a Turecko je minimálně v tomto ohledu rozdělené, což ukazují aktuální výsledky voleb.

Řekl bych, že toto je to velké téma a seriózně se jím zaobírat je určitě prospěšnější, než vymýšlet apokalyptické vize, jak nějaká muslimská síť kuje pikle, aby ovládla svět.  Ten svět, který čelí a teprve čelit bude zcela zásadním problémům v podobě klimatickým změn, katastrofálního stavu životního prostředí, přelidnění, nedostatku surovin a podobně, což postihne muslimy, stejně jako křesťany, stejně jako kohokoli jiného.  Vytváření kvazi institucí s kvazi odborníky, kteří poskytují světu kvazi osvětu, nepomáhá vůbec ničemu. Matením pojmů a vytváření stavu permanentního stavu všestranné nedůvěry, která ještě více rozděluje už tak rozdělený svět, je činnost škodlivá. Politický islám, stejně jako politický vliv jiných náboženství je cestou zpět, ale nechte si o tom vyprávět od samozvaných „expertů“. Tím v jistém smyslu deklaruji, že nemusíte věřit ani mně, byť se za žádného experta neprohlašuji, ale naslouchejte důvěryhodným odborníkům. Záměrně vám nebudu žádné doporučovat, není těžké je nalézt, chce to ovšem k tomu přistupovat s otevřenou myslí.