Hvězdný projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku má dnes 30. výročí

Nedostižný klenot reálně šokyálistického zřícení. Dodnes nevybledlo jeho zásadní sdělení: "Takhle už to dál nepůjde, soudruzi!"

...

...

Jeden z komentářů zní, že projev byl kombinací zmatenosti a bezelstné upřímnosti. O to, že se dostal na veřejnost, se prý zasloužili lidé ze štábu Československé televize, která natáčela záběry z Červeného Hrádku pro potřeby zpravodajství. Brzy o události referovala Svobodná Evropa a mezi lidmi kolovaly vybrané hlášky, které zněly spíše jako mimořádně zdařilé komediální kousky. Jen namátkou, např. „...to není jednoduchý proces, ta přestavba. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná“ Naprostou klasikou se staly bojlery (namísto brojlerů). Nebo kouzlo nechtěného v chrabré kritice bratrského Sojuzu: "Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to"  ... „Proč ta složitost je v naši zemi, poněvadž my řídíme tu ekonomiku. A tedy víceméně jsme za všechno jakoby odpovědný. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že nejezdí chleba?"  ...  

„Soudruzi, ano, ten udělal tu chybu, ten udělal.., každej z nás udělal nějakou chybu. Ale vždycky, čí to je vláda, když kladu otázku? Je to komunistická vláda. Komunistická. Byla, je a bude, ve své podstatě, a nezáleží na tom, kdo prostě stojí tam, nebo onde."
("jako kůl v plotě!" )

...

Hodně vypovídající je dokument, který prezentoval v roce 2017 Pavel Křemen na festivalu v Jihlavě. Milouš Jakeš se v něm ukazuje jako člověk neschopný reflexe. Žel, je to jev až příliš častý u těch, kdo byli v totalitních režimech na vrcholových pozicích.
viz: 
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/recenze-milda-pavel-kremen-mfdf-jihlava_1711061212_kro

...

Konec pohádky, milé děti, zazvonily klíče. A doufám, že budou znovu hlasitě zvonit ještě několikrát právě v letošním roce. Jak v srpnu, při vzpomínce na brutalitu bezpečnostních složek vůči lidem demonstrujícím v den prvního výročí ruské okupace, tak při vzpomínce na pád totalitního (vazalského, kolaboračního) režimu v listopadu 1989. 
Otázkou zůstává, jakými kouzelnými mechanizmy se v normalizačním Československu dostávaly na vrchol mocenské pyramidy určití specifičtí lidé. A jak dlouho nám jako národu trvá, než se s podobnými typy rozloučíme.

...

...