Andělé nad Křížovým vrchem, blog velkopáteční

Deník z karantény, den 25. Nejsou prázdné, téměř pusté ulice obrazem pouště našeho (i mého!) vnitřního světa?

... 

...

Toužil jsem zajet v postním období aspoň jednou na Křížový vrch v Rudě u Rýmařova. Stále to nevycházelo, už se mi zdálo, že z toho letos nic nebude. Překvapivě se otevřela možnost dnes, na Velký Pátek.
...

...

...

...

Je otázka 
Zda prázdné ulice,
téměř pusté 
nejsou jen obrazem pouště
našeho
(i mého!)
vnitřního světa

...

...

Pro totalitní režimy platí velikonoční příběh jen do Velkého pátku. Do zavřeného hrobu. ("Konečné řešení", žádná naděje, žádná věčnost. Koncentráky, plynové komory, krematoria, gulagy, masové hroby)
U hrobu je dle mocných třeba postavit stráže. V okolí Moskvy je několik bývalých masových popravišť z dob Stalinovy hrůzovlády. Ta místa byla hlídaná agenty KGB až do konce 80. let dvacátého století, aby tam nechodili příbuzní popravených pátrat po místech utrpení svých předků.
....

...

Velikonoční příběh (ten zkreslený a okleštěný na Pátek) je stále aktuální. Týká se dnešních totalit, jak severokorejské, tak čínské. Je to realita, která nás znovu zasahuje, přestože jsme si koncem roku 1989 mysleli, že s komunistickými režimy jsme se rozloučili navždy. Jak zvláštní, že nás nevaroval ani masakr studentů na náměstí Nebeského klidu....

...

...
 

"Vyslýchá se.
Ve všech pokojích najednou.
Vždy jeden a dva
a nezbytný ovšem psací stroj.
Ti dva s nudou se přehrabují v cizích útrobách.
A ten chudák jak na trní.
Tak začíná.
Hodina Bičování.
Zde slova nemají smyslu.
Zde o barvách hovoří slepí.
To nadpřirozená prostřednost
všechno rovná k obrazu svému...
Lelkují. Čistí si nehty. Konečně
Jak u duchařů stroj náměsíčně se rozťukal.
Naléhají. Rozkřikují se. Udeří kolikrát.
Ó páchne tu krví, páchne tu slzami.
Není to nic tak nevinného,
jak by se zdálo.
Taková smutná zrůdnost,
jak ji známe z některých surrealistických obrazů
civí na mne z těch obličejů jen přilepených
k trupům, jež se mohou podle potřeby vyměnit,
zatímco tvář zůstává jednou provždy.
Nevím, z které půjčovny masek je přinesli,
ale skutečné nezdají se.
Přesto však mají svou přízračnou existenci,
jak celý ten dům,
ten pokoj má přízračnou existenci,
ten vesmír se svým vlastním pohybem
kolem své vlastní osy.
Jiný čas, jiná gravitace a jiný prostor
nás obklopují v tom domě výslechů,
jenž je a není.
Jeho dveře se otvírají a jeho dveře se zavírají
průvanem prázdna a po všech schodištích,
po všech chodbách
Na slepou bábu s námi hrají si. Vodí nás,
abychom zabloudili
s tou páskou přes oči
sami v sobě,
očíslované hromádky neštěstí,
jež na všechno kývnou...
A zatím tam venku
přeslavný blankyt  plný mráčků,
a pod ním
skutečnou ulicí
skuteční lidé chodí,..."

(Jan Zahradníček, ze sbírky DŮM STRACH, vydané v Torontu v roce 1981 - Toronto Sixty-Eight Publishers)

...

...

LA SALETTA 1947 (úryvky)
"Zvony (zbyly-li jaké) vyzváněly zblízka
na samém srázu věčnosti
Už zrána se stmívalo, přišel déšť a potom slova
má ubohá slova rozprášená od posledního útoku
na zamořené pásmo strachu
táhnoucí se podél veškeré skutečnosti mých pěti smyslů
a ještě dál
počala se znovu šikovat
voják za vojákem
Šlo o to proniknout hlasem, provrtat
přísností slova rozžhaveného
to, čemu od věčnosti nebyla dána žádná řeč
žádná ústa, žádný nástroj, žádný dech
a co se teď s démantnou neprostupností
srazilo proti nám
v jednu kráčející zed‘
Mudrci, věštci, hadači, kouzelníci
překřikovali se navzájem
a překřikovali zvony
jak v poslední večer Baltazarův
před tajemnou rukou píšící
po stěně paláce babylónského
jehož základy se nezadržitelně poroučely
Bylo křiku
ale na jedinou, poslední, nejzávažnější
otázku odpověď nenalézali
sen zůstal nevysvětlen
a zeď se blížila
každým dechem
drtíc pod sebou kolébky i hroby ..."

...

...

Když Lenin zjistil, že lidi v Rusku nepřesvědčí propagandou, rozhodl se pro svého druhu konečné řešení: masově vraždit ty, kdo bolševickou ideologii odmítali přijmout. A Stalin prý nechával místa.masových hrobů zabetonovat. V Číně a Sevení Koreji nepohodlní lidé jednoduše "zmizí". Ticho zapečetěného hrobu, to je charakteristika totalitních režimů. Nechtějí slyšet nic o naději... 
A přitom smyslem velikonočních svátků není smutek a smrt. Věčnost překypuje životem a radostí.. 

...

....

...

...