Sláva našim osvoboditelům! Sláva hrdinům!

Přemýšlejte o tom, kdo nás osvobodil. A možná na to přijdete. i bez překrucování historie a propagandy, která se vám snaží vsugerovat úplný opak

            Kvetly šeříky, včely bzučely jako o život, po obloze proháněly se bezstarostně mraky. Válka, na jejímž počátku stálo pevné a nerozborné spojenectví Německa a Sovětského svazu (kterého se tak báli a bojí Američani), se právě končila.

            Mohla se končit i v Praze, kdyby se válečnou propagandou zmanipulovaní lidé nechopili zbraní, aby, kdoví proč, bránili německým jednotkám v ústupu do americké zóny. Nebýt toho, tohoto nerozumu a válečného šílenství, nedošlo by ke zbytečným masakrům.

            Jenže to by se nesměly rozdávat zbraně každému, kdo si pro ně přišel, to nikoho nenapadlo, že to může být lehko zneužitelné?

            Zbraně patří do ruky jen těm, co mají zbrojní průkaz!!

            Tak začalo zbytečné krveprolití zvané Pražské povstání.

            Kdosi dodal zbraně.

            Kdosi začal střílet ze střech do davu.

            A v Praze byli najednou mrtví, zatímco teroristi začali stavět barikády, protože jak jinak lze nazvat individua, která vytrhávají dlažební kostky a převracejí tramvaje než teroristi?

            A nebýt Vlasovců, zrádců, již zradili dvakrát, napřed Stalina, který je nechal v prvních dnech po napadení Sovětského svazu napospas Němců, a potom i Němce, bylo by na druhý den po pražském povstání.

            Jenže na popud komunistů v České národní radě byla další pomoc Vlasovců, plným právem, protože by to rozhněvalo soudruha Stalina, rázně odmítnuta, a tak mohlo německé masakrování civilního obyvatelstva vesele pokračovat.

Hlavními viníky těchto masakrů jsou ovšem Američané, kteří „džentlmensky“ dodrží dohodu se Stalinem a neosvobodí, ani nijak nepodpoří Prahu, od které jsou vzdáleni pár desítek kilometrů. Odpoledne 8. května se podaří přece jen ČNR dohodnout s Němci klid zbraní za jejich volný průchod, za což je Karel Kutlavšr, vojenský velitel pražského povstání, v roce 1949 jako zrádce odsouzen na doživotí.

            No, a konečně ráno devátého května přijíždějí do Prahy sovětské tanky.  Jako první tank č. 23. Jede pražskými ulicemi, pásy mu ocelově klapou, až dojede k Mánesovu mostu. Tam už na něho čekají čtyři německá samohybná děla. Tank č. 23 jedno dělo bravurně zlikviduje a vyráží opět vpřed.

            Už je na předpolí Mánesova mostu, ale v tom najednou vyskočí zpoza rohu několik českých vlastenců s pancéřovými pěsti, jsou to členové SPD Okamura, Kobza, David a Foldyna. Všichni čtyři v jeden moment odpálí své pancéřové pěsti na hrdinný tank, který je beznadějně roztržen.

            Čtveřice vlastenců přistoupí k zneškodněnému tanku a David ukáže na jeho mrtvého velitele, gardového poručíka Gončarenka, přičemž si spokojeně odplivne: „Ukrajinskou fašistickou chátru, která střílí na školy, školky, nemocnice a další ryze civilní cíle v Česku nechceme! Debilům to oči ale stejně neotevře!“

            Sláva hrdinům!