Když jsem před třemi týdny viděl českou reprezentaci na Českých hokejových hrách, bylo mi jasné, že se můžeme stát mistry světa jen stejným podvodem, jakým se k moci dostala pětidemolice. A tak se taky stalo...
Pokud někdo naletěl na titulek mého článku, a jistě se takoví zoufalci najdou (jako například pan Jiří Vondráček), protože si myslel, že bude o švýcarském hokejistovi Fialovi, tak se mu neomlouvám, protože je to jeho chyba, jeho mravní selhání na celé čáře.
Tento článek je o ukrajinském premiérovi Fialovi, jehož zásluhou jsme se stali opět mistry světa v ledním hokeji.
„Všechno zlé je pro něco dobré,“ říká se v pohádkách o vodnících a tentokrát to platí dvojnásob.
Všichni jsme samozřejmě proti tomu, aby se posílaly zbraně na Ukrajinu, protože se tím jen prodlužuje válka. Všichni jsme proti tomu, samozřejmě, až na premiéra Fialenka a jeho kamarilu, která svým válečným štvaním a neustálým posíláním zbraní na Ukrajinu udržuje válečný plamen stále ztopořený.
A právě tím, nejspíše ovšem nechtě, přispěl Fialenko, který fandí hokejistům USA, k tomu, že jsme mistři světa v hokeji.
Kdyby se totiž neposílaly zbraně na Ukrajinu, byl by už dávno mír. A kdyby byl mír, mohlo by se Rusko účastnit pražského hokejového mistrovství světa, na kterém by ruské hokejisty v čele s Ovečkinem vítaly davy nadšených hokejových příznivců.
A je nad Slunce jasné, že kdyby v Praze hráli ruští hokejisté, tak by naši reprezentanti, při vší úctě k jejich hokejovému umu, neměli ve finále vůči Rusům sebemenší šanci, protože ruští hokejisté, jak vám řekne každý soudný a aspoň trochu příčetný pedagog, jsou nejlepší na celém světě.
Ostatně pětidemoliční hnus může být rád, že Rusko v Praze nehrálo. Po jeho vítězství ve finále nad naší reprezentací by rozradostnění Češi pod vedením Kateřiny Konečné a Tomia Okamury vzali útokem Strakovu akademii a nenáviděná a hnusná vláda by padla dřív, než by třikrát zakokrhal kohout. To, co nedokázali ani zemědělci, vysypávající před Strakovou akademií hnůj, to by během jedné finálové noci dokázali ruští hokejisté…
A mám-li mluvit, tváří tvář těmto nesporným faktům a argumentům, čistě za sebe, pak mne vítězství našich hokejistů nijak netěší. Ano, je sice pěkné, že jsme ve finále zvítězili a že švýcarský hokejista Fiala nedal ani branku, ale při vědomí toho, jak nečistým způsobem jsme tohoto vítězství dosáhli, totiž posíláním zbraní na Ukrajinu, mě takové vítězství, stejně jako každého slušného a čestného člověka, může sotva těšit.
Napřed Fialova vláda ožebračila důchodce, pak okradla všechny ostatní občany a nakonec z nás udělala ještě zrůdy, které se musí pod dohledem Rakušanova gestapa radovat z nečestného a nesportovní vítězství naší hokejové reprezentace, protože nám ani nic jiného nezbývá stejně jako v roce 1985, kdy jsme se taky museli radovat z vítězství našich hokejistů reprezentujících totalitní režim, který byl spojencem Sovětského svazu, jenž tehdy vedl agresivní válku v Afghánistánu.
Navíc tehdejší Československo aktivně spolupracovalo s nedemokratickými režimy na Kubě, v Angole, v Nikaragui či Libyi, kam mimo jiné posílalo své vojenské poradce, a proto říkám: „Stačilo, Fialo!“
