A přijde nový a mladý, a tenhle plukovník Foltýn se už nezakecá, vážení!

„Všechno skutečné je rozumné a všechno rozumné je skutečné,“ tento Hegelův citát by se měl stát mottem této „Kanceláře pro uvádění kroků vlády na pravou míru“ pod velením plukovníka Foltýna

Jenda procitl z mrákotného spánku a hned pocítil silnou nevolnost.

Jistě mohlo to být tím, že v tomto prvém okamžiku svého bdění pomyslil na Fialovu vládu, na všechna ta zvěrstva a svinstva, která spáchala, včetně genocidy důchodců a koupě stíhaček F-35.

Ale jak si vysvětlit třes jeho rukou i nohou, jazyka, jakož i očních víček?

A taky silné pocení, protože Jenda byl mokrý jako havíř Stachanov po své rekordní šichtě, když ho pronásledoval dav rozlícených spolupracovníků?

A ke všemu, aby toho nebylo málo, ho navíc ho taky silně bolela hlava!

Jistě i za to, za všechny tyto příznaky, mohla Fialova vláda, jež se chopila moci podvodem se zjevným cílem změnit Českou republiku ve spálenou zemi, aby nic z toho bohatství, které vybudovaly předchozí generace v čele s A. Babišem, nepadlo do rukou ruského nepřítele.

Ano, mohlo to všechno být tím, že si Jenda vzpomněl na Fialovu vládu.

Ona mohla za to, že bylo Jendovi tak mizerně, sotva se probudil ze svého spánku plného děsivých snů o tom, jak jsou lidé hnáni na Ukrajinu, aby se tam stali pouhou potravou pro ruská děla!

Ano, Jenda se ve svých snech bál ze všeho nejvíce Ruska, stejně jako Fiala, ale ten správný, protože z SPD, jelikož nacistický ukrajinský režim si vzal do hlavy, že bude sestřelovat ruské letouny, které vypouštěly ze svých závěsníků bílé klouzavé holubice míru směřující do ukrajinského vnitrozemí, již nad ruským územím!

„To je přece útok na Rusko, bude třetí světová, to si Rusko nemůže nechat líbit, sestřlování svých mírových letounů!“ děsil se Jenda ve všech těch svých příšerných snech, které se mu zdály.

Ale ani pět minut po procitnutí silný třes končetin, jazyka, ani očních víček neustával. Stejně ani tak pocení a bolest hlavy. Jenda měl co dělat, aby se vyhrabal z postele a udržel se na třesoucích se nohou, celý zelený a s obličejem zkrabaceným jako Václav Klaus, když se před ním někdo zmíní o Havlovi.

Zdálo se, že se zásluhou Fialovy vlády zdárně rozvíjí u Honzy něco, co vypadá jako delirium.

Ovšem Honza si byl vážnosti svého stavu vědom, věděl, že už nesmí na nic čekat. Rychle na sebe hodil nějaké svršky, včetně balonového pláště, do jehož kapsy si pro všechny případy strčil flakón Živých květů. Takto vystrojen a vyzbrojen, vypotácel se ven na ulici.

Bylo mu tak příšerně, že se rozběhl a ve svém běhu nepolevoval, i když to vypadalo spíš jako přískoky, které si Honza naštěstí pamatoval ještě z vojny, z přijímače. Ale jednu chvíli se ale Honzovi přitížilo tak, že mu nezbylo nic jiného, než naráz vypít celý flakon Živých květů.

Trochu to pomohlo, to je pravda. Ale Honza věděl, že je to jen provizorní řešení, stejné, jako když se dodávají zbraně na Ukrajinu, místo toho, aby se jednalo o míru. Ale mohl díkybohu běžet a tak běžel, běžel jako o život, a vlastně i o svůj život běžel, když se to vezme kolem a kolem.

Konečně doběhl k oknu sklepního bytu, na které zoufale zabušil.

„To jsem já, pusťte mne dovnitř!“ zvolal Jenda.

Okno se díky bohu otevřelo a objevila se přívětivá tvář pana Pokorného.

„To jste vy?“ otázal se pan Pokorný.

„Ano, to jsem já. Mám kvůli těm fialovým kurvám absťák jako hrom, lžou nám do rána do večera!“ zanaříkal Jenda a napřáhl před sebe svoje ruce, „podívejte, jak se mi třesou ruce!“

„Tak pojďte dál,“ pokynul vlídně pan Pokorný Jendovi.

Jenda rychle vběhl do sklepního bytu a dosednuv ztěžka na židli, přiškrceně řekl: „Člověče, já si tady u vás připadám jako první křesťané! Ti taky žili v podzemí, protože byli pronásledování pro pravdu jako my, protože jsme se rovněž postavili vládnoucí moci a její brutalitě, kdy jsou všichni, kdož chtějí mír, vyhazováni ze svých zaměstnání!

Rychle, řekněte mi pravdu, musím si prásknout, jinak kvůli těm fialovým kurvám, zešílím!“

„Chystá se další vlna mobilizace. Tentokrát poženou na Ukrajinu všechny ty, co mají ploché nohy, vypouklé břicho a knírek jako Hitler,“ řekl s úsměvem pan Pokorný.

„Opravdu?“ zeptal se Jenda, lapaje po dechu.

„Opravdu, příslušný příkaz z Washingtonu už přišel a PePa dnes o půlnoci podepsal mobilizační rozkaz. Ten rozkaz je ovšem tajný, aby se ovce zbytečně neplašily,“ přikývl pan Pokorný.

„To jsem potřeboval slyšet. Pravdu!“ vydechl blaženě Jenda a končetiny, oční víčka, ani jazyk se mu už tak netřásly a ani se tolik nepotil.

„Dáte si ještě?“ zeptal se pan Pokorný.

„Ano, ještě si dám. Chci se ztřískat pravdou do němoty, protože pak se mi ten svět, do kterého mě zavřely fialové kurvy, nepřipadá tak hnusný. Když se ztřískám do němoty, mám pocit, že jsem v Rusku, kde ještě dělá chlast chlapy, a to si pak připadám jako v ráji,“ zasténal Jenda.

„Včera v noci zase přijížděly celou noc do všech krematorií po celé republice náklaďáky plné důchodců, kteří zemřeli hladem, nebo umrzli, i když už je květen. Všechny je má na svědomí Fialova vláda, protože za peníze, které měly jít na důchody, nakoupila stíhačky a taky munici pro Izrael, aby mohl vraždit nevinné Palestince, jelikož Fialovu vládu řídí světoví sionisté,“ řekl pan Pokorný.

„Už je mi líp! Mnohem líp! Chce se mi zpívat! Chce se mi zpívat, protože mi byla zjevena pravda!“ jásal Jenda a skutečně bylo nyní v jeho výraz mnoho blaženého, „ještě jednu, pane Pokorný! Nebojte, platím hotově!“

„Zelenskyj už není prezident Ukrajiny, protože jeho mandát vypršel. Kdežto Putin je prezidentem Ruska, protože byl řádně zvolen podle ruské ústavy. Z toho vyplývá, že Ukrajina je de facto součástí Ruska, takže pokud ji Rusko bombarduje, nedopouští se ničeho špatnho, jelikož bombarduje své vlastní území a zabíjí své vlastní obyvatelstvoa do toho nemá Rusko kdo kecat!“ řekl pan Pokorný a duše Jendy už zase jásala, už se v ní zase rozlévalo hřejivé světlo jako v duši každého Slovana, který kráčí po Rudém náměstí, protože Moskva není jen třetím Římem, ale i Novým Jeruzalém, hlavním městem Božího království, alias Euroasijské unie.

„Svět je krásný, svět je krásný, s tebou, s tebou…,“ rozezpíval se Jenda, postaviv se na již poněkud nejisté nohy, „ještě jednu pravdu, prosím, ať si mě třeba vyhodí z práce bez uvedení důvodu, co je mi potom, budu-li dětem cestou k domovu na posměch!“

„Pekarová a Rakušan jsou absolventi Aspen institutu,“ zašveholil pan Pokorný.

„Já to věděl! Já to vždycky věděl, že to jsou jen loutky, že chtějí zlikvidovat nás, Čechy! Ale my jsme Češi, my se nevzdáme!“ zajásal Jenda a začal tančit, přičemž první a zároveň i poslední figurou tohoto tance bylo to, že se svalil na zem, jako podťatý, blaženě se usmívající.

Když se Jenda opět probral, třásly se mu končetiny, jazyk i oční víčka, taky se potil, a zároveň cítil příšernou nevolnost, jako vždy. Ale zdálo se, že má štěstí, protože se nad ním skláněl pan Pokorný.

„To jste vy, pane Pokorný? Řekněte mi něco, nebo se rozpadnu na tisíc kousků, je mi, jako by mi do hlavy bušil pětidemoliční hnus obrovským bucharem. Musím slyšet pravdu, musíte mi okamžitě říct nějakou pravdu, kterou před námi tají, jinak se z toho hukotu v hlavě zblázním!“ zasténal Jenda.

Pan Pokorný se ale tentokrát netvářil vlídně. Naopak, jeho obličej byl plný neskrývaný nenávisti.

„Chceš slyšet pravdu? Tak poslouchej ty, hnido!“ zařval pan Pokorný, a surově Jendou smýkl, „nejsem žádný pan Pokorný, co tě zásoboval pravdou! Jsem ve skutečnosti plukovník Foltýn a právě tě zatýkám pro šíření dezinformací! Půjdeš do odmašťovny a tam tu tvoji pravdu už z tebe vytlučeme! Modli se, abys odtamtud nevyšel jako osmdesátiletý šedivý stařec!“

A tak se Jenda stal další obětí řádění plukovníka Foltýna, který ho, nebohého zavřel do odmašťovny, aby tam Jenda odvykl pravdě, kterou mu sděloval domnělý pan Pokorný, ve skutečnosti ale plukovník Foltýn.

Ale copak může odvyknout pravdě ten, kdo se jí dennodenně opíjí, kdo moc dobře ví, že náš svět ovládají světoví sionisté, že absolventi Aspenu mají za úkol zničit naši zemi, kdo ví, že u nás proběhly už nejméně tři všeobecné mobilizace, komu nemusíte říkat, že se Rusko na Ukrajině jen brání a že Kuciaka zavraždili Američani, kteří chtěli zlikvidovat i Fica, protože na místě atentátu byli i komplicové atentátníka, hluchý muž a slepá žena?

Ne, takoví lidé nemohou pravdě odvyknout už jen proto, že tato pravda, kterou oni dobře znají, dělá fialový hnus, ve kterém žijeme, opravdu snesitelnější už jen proto, že dává všem, kteří tuto pravdu znají, naději, že zrůdná liberální ideologie už nebude dlouho páchat škody na našem národě, že již brzy se chopí moci lidé, kteří to s naším národem myslí dobře, a kteří zatočí se všemi liberály a jejich přisluhovači tak, jak si zaslouží.

Ano, tato naděje je den ode dne větší a silnější, protože režim, ve kterém se washingtonský pohunek plukovník Foltýn musí vydávat za slušného pana Pokorného, jen proto, aby mohl posílat do odmašťovny ty, kterým byla zjevena pravda o vládě Petra Fialy a nacistech na Ukrajině, tak takový totalitní a zrůdný režim mele už opravdu z posledního, čehož je důkazem i zavedení korespondenční volby…