Proč se Leo expres mstí lidem, kteří jedou na Ukrajinu na pěknou dovolenou?

Je léto. Milióny Ukrajinců, dočasně v rámci bratrské pomocí pobývajících na našem území, cestují v autobusu Leo Expresu na Ukrajinu a to peklo, které přitom zažívají,  bych nepřál ani fialovému hnusu, který nás ožebračuje

            U nás v Česko-Slovensku se zatím ani nebojuje, ani nemobiluzuje, ačkoliv se mělo mobilizovat už v březnu a tak lidé pořád jezdí na dovolenou. I Ladik jel na dovolenou. Vybral si Ukrajinu, protože rád žere a chlastá. Jenže si bohužel, jak to chodí, vybral špatný spoj. Místo toho, aby už dávno chlastal a žral v Mukačevu, dřepěl v Košicích na autobusovém nádru, protože ty kurvy, které ho měli odvézt do Mukačeva, pořád nikde.

A přitom se Ladik už nemohl dočkat výtečného boršče v Mukačevěu.

Řeknu vám, že ani okysličená krev skříkající z místa, kde ještě před chvílí byla dolní končetina, není tak jasně červená jako tento borč a ani obličeje lidí v černých pytlích nejsou tak bílé, jako pořádně velká lžíce, nebo spíš kýbl, kysané smetany, která se do boršče přidává, aby zjemnila jeho chuť, jež v člověku vyvolává asociaci ruského venkova, kde se veškerý čas automaticky mění věčnost.

            A tím víc se Ladik nemohl dočkat, čím déle byl nucen čekat na košickém autobusovém nádraží, jelikož autobus do Mukačeva, které po rozpadu Ukrajiny nepřipadne Československu (v jehož existenci Ladik pevně věřil, stejně jako ve vedoucí úlohu KSČ), ale Maďarsku, pořád nikde!

            Na jedné straně byl Ladik sice rád, že musí čekat v Košicích, protože mu tuto čekání připomnělo právě onu věčnost, do níž se halí ruský venkov, pro jehož životní filosofii je typické konání v nekonání. S tím tedy neměl Ladik nejmenší problém, nebo snad měl jen problém s tím, že prezidentkou Slovenského sorosofašistického státu je Čaputová.

            Ale na druhé straně byl přece jen nasraný.

            Jednak mu srali bez přestání holubi na jeho čepičku, kterou nedávno pral, a jednak ho sraly ty kurvy, kterým patřil ten autobus a které neměly ani tolik odvahy, aby lidem, již na autobus čekali, otevřeně sdělili: „Nepotřebujete odvoz, potřebujete munici na boj proti americkým okupantům!“

            To bylo od těch kurev obzvláště kurevské!

            Takže celkově byl Ladik spíš nasraný. Zvlášť, když už byl od holubů celý posraný. Jo, byl pěkně nasraný, místo toho, aby se radoval, že okouší totéž, co okouší zástupy ruských světců, ze kterých táhne vodka, každý den a každou hodinu na ruském venkově, jež je srdcem odboje proti světovládě kosmopolitních židovských lichvářů, že okouší absolutní věčnost.

            A do toho se tomu nešťastníkovi motala ještě chuť na výtečný mukačevský boršč. Ta rostla s přibývajícím časem, který Ladik musel strávit v Košicích kvůli těm kurvám s autobusem, a tak chtě nechtě začal olizovat, i když už měl ksicht dávno zasraný do holubů.

            A jak rostla a bytněla tato chuť na boršč, tak se Ladikovi prodlužoval i jeho jazyk, takže se olizoval, div ne jako kočka, až na zátylku.

            A na to jako by čekal Leoš, známý postrach všech cestujících na Ukrajinu, kterým se dostává na sociálních sítích před tou pekelnou cestou jediné, ale o to důležitější rady: „Neolizuj se! Neolizuj se! Neolizuj se!“

            Jenže touto radou se Ladik neřídil a toho Leoš využil.

            Hbitě se zhmotnil, mrštně uchopil Ladikuv jazyk, protáhl jej nefunkčním automatem na přeslazené pičoviny a ještě jím svázal Ladikovy ruce tak, jak se svazovaly ruce polským důstojníkům v Katyni, takže Ladik skončil přivázaný k automatu tak festovně, že se od něho nemohl hnout na milimetr.

            Dokončiv své potměšilo dílo, zvedl Leoš pravici a zvolal: „Heil Ukrajina!“

            A sotva to zvolal, objevil se konečně autobus do Mukačeva. Ladik sledoval, jak do něj lidi nastupují, jak se v něm uvelebují.

            „Ještě já!“ chtěl křičet, ale nemohl, protože mu jazyk protáhl Leoš automatem.

            Konečně zmizel v autobusu poslední cestující, jakási babka. Dveře autobusu se zavřely, autobus se rozjel, ale bez Ladika.

            Všichni už žrali boršč ve své oblíbené mukačevské restauraci, ale Ladikovi dál v Košicích srali holubi na hlavu.

            Není lepšího příkladu, že propaganda ČT nepotřebuje pravdivý pohled, ale o tom jsem psát nechtěl, chtěl jsem psát o tom, jak se Leoš mstí lidem, kteří jedou na dovolenku na Ukrajinu.