Mladí soudci, zamyslete se nad svou ztracenou budoucností!

Ten, kdo soudí, odsuzuje sám sebe. A ten, kdo je souzen, obžalovává svého soudce. A pak je tady samozřejmě Desatero. To nám sice zakazuje vraždit nenarozené děti, ale aspoň dovoluje zabíjet, když nejde o soukmenovce, nebo souvěrce

Být mladým soudcem, to je dnes o hubu.

Nikdo totiž neví, jak dlouho zde ještě bude prohnilý totalitní režim, v jehož jménu dnes mladí soudci soudí nevinné lidi, zatímco podvodem zvolený prezident, který zradil komunistickou stranu a tím i vlast, si jezdí beztrestně na motorce bez přilby..

Padne pozítří, nebo už zítra?

Proto je dnes všude plno mladých soudců, kteří si drží hlavu v dlaních a hořce naříkají: „Odsoudil jsem dnes nevinného člověka! Byl ze Svobodného rádia a proto říkal pravdu. A já ho odsoudil! Pro mrzký peníz jsem ho odsoudil, abych se zalíbil režimu, který může již zítra padnout.

A co se mnou pak bude?!“

Abych se přiznal, leze mi ten nářek mladých soudců již poněkud na nervy.

„Je-li v zemi nepřítel, slušný člověk nedělá kariéru!“ praví staré severokorejské přísloví.

Proto mladým soudcům říkám: „Mladí soudci, zamyslete se nad svou budoucností! Váš soudcovský talár je ve skutečnosti vězeňský mundúr!“

Několik mladých soudců mě již poslechlo. Strhli ze sebe soudcovský šat a dali se na pokání. Sypou si popel na hlavu a prosí za odpuštění.

Tuhle se jeden takový napravený soudce plazil u mých nohou.

„Odpuštění!“ žadonil.

„Tu máš odpuštění!“ vylil jsem na něj celý kýbl močůvky!

Pane, jak ten mi za to děkoval!

„Ještě, moc vás prosím, ať močůvka smyje moje hříchy!“ žadonil jako smyslů zbavený, ale já už močůvku neměl, protože močůvka je náramná vzácnost.

A přitom před půl rokem, když ještě nebyl kajícníkem, ale  soudcem, by mě bez mrknutí oka odsoudil za to, že jsem v tomto článku napsal, že během covidu byli v domovech seniorů masově likvidováni jejich obyvatelé prostřednictvím smrtících injekcí, které byly vydávány za očkovací vakcínu.

Ne, ani za nic bych dnes nechtěl být mladým soudcem!