Fotbalová Sparta si mistrovský titul plně zaslouží

Pokud se fotbalová Sparta stane mistrem, tak se stane mistrem plným právem jednoduše proto, že je nejlepší

Začalo to před týdnem při zápase FC Slovácka se Spartou, jehož jsem byl očitým svědkem.

Seděl jsem ve VIP prostorech, popíjel magorák (ten zde mají nejlepší ze všech ligových klubů, lepší měli už jen v Blšanech). Domácí i přes zjevné sílící nápor letenských stále vedli 1:0.

Intuitivně jsem se podíval na časomíru. Běžela právě 73. minuta zápasu a jak se vzápětí ukázalo, i velmi osudová minuta. Ozval se totiž ostrý hvizd, který ze své píšťalky vyloudil rozhodčí.

„To zní jako prvotní tón!“ napadlo mě.

Jenže prvotní tón to nebyl, neboť rozhodčí k mému velkému údivu ukázal na značku pokutového kopu!

„Panebože, on nařídil penaltu!“ vykřikl někdo vedle mě.

„To není možné, vždyť se nikdo nedopustil žádného faulu!“ chlácholil jsem ho.

„Je to možné. Ti červení jsou totiž Sparta,“ řekl mi jiný člověk.

„Sparta? To přece nic neznamená. Když není faul, nemůže být ani penalta,“ namítl jsem.

„Ani to hajzl nešel zkontrolovat na VAR,“ vykřikl další člověk a měl pravdu.

Kopala se penalta!

Bylo to pro mne velmi překvapivé.

„Kurvy sparťanské! Buzeranti! Už je to jak za komunistů! Vládní klub!“ byli všichni vzteky bez sebe (i když mohli být vlastně rádi, jak jsem později pochopil, že se penalta pískala jen jedna).

Na mne to zapůsobilo ohromujícím dojmem.

„Jak je možné pískat penaltu za faul, který nebyl?“ divil jsem se.

Abych přišel této záhadě na kloub, začal jsem se o celou věc zajímat.

A co jsem nezjistil?

Zjistil, že během dalších kol Sparta vyhrála rovněž takovýmto způsobem, pomocí penalt, které byly pískány za fauly stejně tak smyšlené jako chemické zbraně v Iráku.

Celkem si takovýmto způsobem Sparta přilepšila o pět bodů, což jí pomohlo, aby se vymrštila na samé čelo ligové tabulky a to pouhých pět kol před jejím definitivním koncem!

To už bylo opravdu příliš náhod, protože pět bodů, je docela pěkná bodová suma, některé týmy musí tvrdě pracovat i třeba deset zápasů, než se jim podaří tolik bodů získat a Sparta je získala během pouhých tří zápasů způsobem, jenž nechával na ústní sliznici hodně nepříjemnou pachuť..

Zašel jsem proto za majitelem Sparty, čtvrtým nejbohatším Čechem, abych se ho zeptal na pár věcí.

„Protože mažu!“ odpověděl docela bezelstně na moji otázku, jak je možné, že Sparta poslední tři kola získala pět bodů navíc zásluhou penalt nařízených za neexistující fauly.

„Protože mažete?“ uskočil jsem od něj, jako by mi právě oznámil, že to byl on, kdo nechal odstranit svého kvazitchána, aby se dostal k jeho impériu.

„Jasně, že mažu,“ přikývl a dodal, „každý přece může mazat, je to sport, jako každý jiný.“

„Ale to je přece nespravedlivé, jestliže takto získáte titul,“ namítl jsem.

Ale majitel Sparty se mnou nesouhlasil.

„Ne, ne!“ zavrtěl a pokračoval, „nespravedlivé by bylo, kdybychom mohl mazat jen já. Ale mazat můžou všichni. A já, protože mám nejvíc peněz, tak taky mažu nejvíce.

Na tom není přece nic nečestného, protože já nikomu nebráním, aby mazal víc než já. A pak, mažu ze svého, tedy hlavně ze svého. Nemusel bych vůbec mazat, mohl bych si šetřit peníze na stáří, nebo mojí staré na ty její koně, ale já mažu.

Když nebudu mazat já, tak budou mazat jiní.

Ať si mažou, ale vítězem bude, zcela po právu, ten, který bude mazat nejvíc.

A to jsem já!

Takže na tom není nic nesportovního, ba právě naopak, je to naprosto sportovní, protože je to soutěž v podmazávání, a kdo je nejlepší ten vyhraje.

Kdybych za ty stejné peníze koupil ze Slavie nějaké hráče, tak by to bylo taky nesportovní?

Nebylo!!!“

Majitel Sparty měl pravdu, což jsem mu taky obratem hned potvrdil.

„Máte pravdu, člověče. Když se maže z vlastního, tak na tom není nic špatného. Kdybyste mazal třeba z erárního, tak prosím, to by byl opravdu hnus. Ale takto si titul zasloužíte právem.“

Sparťanského majitele moje odpověď natolik potěšila, že mi hned dal výhodnou nabídku: „Nechcete koupit koně za sto mega? Když si ho moje stará kupovala, stál dvě pade, takže těch sto mega je hodně slušná cena. Na zuby se můžete samozřejmě podívat, myslím tomu koni, ne staré.

Abych pravdu řekl, docela rád se ho zbavím, protože stará je pořád v maštali, ale já přece nejsem kůň!“

Bohužel jsem však musel tuto výhodnou nabídku odmítnout.

„Děkuji, ale nechci. Řídím se tím, co mi kdysi poradil Rockfeller, totiž řekl mi, abych nikdy nekupoval koně za více než za padesát mega, že to je naprostá hovadina,“ řekl jsem.

„Já to tchánovi taky říkal. Ale neposlechl. Myslím, aby neletěl na tu Aljašku,“ pokrčil rameny majitel Sparty a omluvil se s tím, že se už zase musí věnovat byznysu a opravdu se mu zase začal věnovat.

Ale mně to stačilo, víc jsem potřebovat nevěděl. Teď už jsem nemohl pochybovat, že Sparta získá titul plným právem, právě proto, že si ho koupila.

Říká se tomu volný trh a hlásá to Václav Klaus.