Ano, já jsem král!

Kdo by nechtěl být králem? Kdo by nechtěl, aby jeho království nebylo z tohoto umírajícího a přelidněného světa?

                Narodil jsem se, přišel na tento svět jen a pouze proto, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas ve své hlavě, a to, co slyší ve své hlavě, to je pravda.

                Ostatně vedl jsem o tom i rozhovor s Pilátem Pontským v jeho paláci krátce předtím, než mne ukřižovali. Byl to velmi zajímavý rozhovor, dodnes si ho pamatuji slovo od slova.

                Začal se tím, že se mne Pilát, když mne před něj předvedli, zeptal: „Ty jsi židovský král? Skutečný vůdce a vládce svého vyvoleného národa?“

                „Říkáš to sám ze sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ zeptal jsem se ho.

                Nešťastný Pilát rozhodil rukama: „Copak já vím? Těm vašim náboženským problémům nerozumím ani za mák a ani jim rozumět nechci, díky bohu, že nejsem Žid. Tvůj národ mi tě vydal, jeho velekněží. Vůbec nechápu, čeho ses dopustil, z toho jejich brebentění mi jde hlava kolem.“

                Pilát se opravdu zatvářil nešťastně, opravdu není ve Svaté zemi nic otravnějšího než Žid, který recituje žalmy.

                „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům, tasili by své meče a nedovolili by židům, aby se mne zmocnili. Ne, moje království není odtud,“ odpověděl jsem mu.

                Pilát se chytil za hlavu a zasténal: „Měl jsem raději padnout někde v Galii, než se zbláznit tady v té všivé díře, kde je každý druhý člověk prorokem a každý třetí Mesiášem!

                Takže jsi přece král?“

                Odpověděl jsem po pravdě: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

                „Panebože, já se zblázním,“ opět zaúpěl Pilát a sepjal ke mně prosebně své ruce, „co to všechno znamená?

                Tvé království není z tohoto světa, proč jsi tedy přišel na tento svět?

                Abys zjevil pravdu?

                Dobře, ale co je to vlastně pravda?

                Jistě, pravda je opak lži, ale jestliže je tvé království královstvím pravdy, pak je tento svět královstvím lži!

                Proč tedy existuje tento svět, proč byl stvořen bohem za sedm dní, jak tvrdí Židé, když je jen lží?

                Chceš tedy říct, že je tento svět jen iluzí, která nám zastírá skutečnost, jíž je tvé království?

                Ale je-li tento svět iluzí, pak musí být iluzí všechno, iluzí musí být naše hříchy a iluzí musí být i bůh, o němž tvrdíme, že stvořil tento svět, a iluzí musíš být konec konců i ty, protože kdybys nebyl iluzí, kdybys byl skutečností, kdybys byl onou pravdou, tak bychom museli být v tvém království, ale my v tvém království nejsme, protože to není z tohoto světa.“

                Na to jsem Pilátovi řekl: „Ano, jsem na tomto světě jen iluzí. Tam, ve svém království, jsem králem, tam, v mém království, není nic než jen skutečnost. Tento svět je jen iluze a tedy přišel-li jsem do tohoto světa, přišel jsem do něj jen jako iluze.

                To je pravda, kterou hlásám: ,Tento svět je jen iluze!´

                Kdo to pochopí, ten slyší můj hlas!“

                Moje slova však přivedla Piláta do ještě většího zoufalství.

                „Dobře, dejme tomu, že tento svět je jen iluze a iluzí je vše, co na tomto světě konáme, že iluzí jsi i ty sám,“ řekl a pak vzrušeně pokračoval, „ale kde tedy skutečně dlíme?

                To jest, chci říct, kde se nachází naše vědomí, v němž se tato iluze tohoto světa odehrává?

                Nachází se toto naše vědomí v tvém království?

                Nebo je dokonce tvým královstvím toto naše vědomí samo o sobě?

                Ale je-li tomu tak, proč je tedy toto naše vědomí ovládáno iluzí tohoto světa, proč nejsme schopni vnímat skutečnost, když má být naše vědomí onou jedinou skutečností, ergo tvým královstvím?

To by mě zajímalo!

Proč jsme tedy na tomto světě, a proč nejsme rovnou v tvém království, proč v něm nejsme od začátku, proč musíš přicházet na tento svět, abys nám zjevil pravdu, když tvé království není z tohoto světa, ale my přesto v tvém království už dávno dlíme?“

Pilát nebyl vůbec hloupý, jako většina kněží, která už totálně zblbla z četby svatých knih, které zatemňují rozum, což je jejich jediným účelem. Dokázal se podívat na problematiku existence mé i vlastní úplně jinak, nezatížen věroučnými dogmaty, která jsou dobrá jedině k tomu, aby mohli dávat katechetové v hodinách náboženství pětky za to, když se tato dogmata zkoušený nebožák řádně nenaučil.

„Ptáš se mne, proč to tak je. Ptáš se, proč musím přijít ze svého království na tento svět, abych zjevil pravdu, když mnohem pohodlnější a ovšem praktičtější by bylo, kdyby tento svět, jenž je jen iluzí, neexistoval, a tvé vědomí si onu skutečnost, která je mým královstvím, uvědomovala rovnou,“ řekl jsem a ukázal si na hlavu, „je to tak, protože to tak musí být. Zatímco tento svět je tvojí iluzí, pak moje království je naopak jen iluzí v mém vědomí. Jako já přicházím na tento svět, abych zjevil pravdu, přichází do mého království někdo jiný, aby mi zjevil, že i mé království je jen iluzí.

Ano, jsem král, jsem král v iluzi svého království, které není z tohoto světa, protože králem mohu být právě jen ve své iluzi.

Už tomu rozumíš?“

Pilát se konečně usmál.

„Myslím, že už tomu rozumím. Všechno to, o čem mluvíme, je jen chuchvalec vzájemně propletených iluzí,“ přikývl Pilát Pontský a teď už zvesela dodal, „takže ti nebude vůbec vadit, když tě vydám židům, aby tě ukřižovali?“

Plácl jsem ho po zádech: Nebude mi to vadit ani trochu. Kdyby mi to vadilo, kdybych přitom jakkoliv trpěl, pak by moje království bylo z tohoto světa. Ne, moje království není z tohoto světa!“

„Já to věděl, že jsi král! Přijď království tvé!“ zavýskl vesele Pilát a rozplynul se mi před očima, byl i on jen přízrakem, jehož království není z tohoto světa.