Absolutní vrchol vánočního nevkusu? Štědrý večer s největším českým Básníkem!

I tak mystický a ve své podstatně naprosto metafyzický svátek, jako jsou Vánoce, kdy se Bůh stává člověkem, lze bohužel slavit i naprosto nevkusně...

Nemesis je hodná a moc milá holka, o to nic, ale vkus má opravdu příšerný, marná sláva, tak to prostě je.

Je zase štědrý večer, je zase letošní štědrý večer a já rozbalím svůj dárek, který jsem našel pod stromečkem a na který jsem se těšil celý advent od jeho prvních sekund a hodin.

Je to kniha. Zkoumavě se na ni dívám, jméno autora mi totiž naprosto nic neříká.

„Co to je?“ ptám se Nemesis.

„Básně,“ odpoví mi Nemesis.

„Básně?“ zeptám se pochybovačně, protože znám jen jednoho Básníka, za to s velkým B.

„Ano, básně,“ přikývne Nemesis.

Otevřu knihu nazdařbůh a přečtu pochybovačně: „Básně už zmizely ze světa. / Básně už nejsou, / ale básníci zůstávají on-line, / a pomalu hasnou.“

„Pěkné, ne?“ usměje se Nemesis.

„To mají být jako básně?“ nesdílím ani trochu Kátino nadšení.

„Přečti ještě něco, prosím,“ odpoví Nemesis.

Vyhovím její prosbě, ale nic si od toho neslibuji, což se i potvrdí: „Lidé nemají chuť dál žít a prostě to vzdávají. / Někteří raději riskují a jdou ven, / než aby žili tento život, kdy sedí / pouze sami doma a nic nesmí. / Lidem přestává dávat smysl zůstávat na tomto světě.“

„Líbí se ti to?“ usmívá se Nemesis.

„Je to hnus,“ odpovím tvrdě a nesmlouvavě, protože mám pravdu, kterou mi nikdo nevezme, „je to čirý a nefalšovaný hnus. Je to absolutní vrchol nevkusu, dávat něco takového pod vánoční stromeček, když si připomínáme rizikové těhotenství Panny Marie, jako by se Bůh mohl narodit předčasně.

A ještě hnusnější a nevkusnější je, chtít po někom, aby tento hnus četl o Štědrém večeru, tom tajemném svátku.

To jsi, Nemesis, pěkně pohnojila s tou svojí pomstou.“

Po těchto slovech mrštím knížku kamsi do kouta a pouštím okamžitě Kometu, abych zahnal tu nepříjemnou pachuť, která se mi objevila na patře.

A Kometa zabírá.

Pachuť je pryč, všechno je zase normální, všechno je zase, jak má být, Štědrý den je zachráněn, dobří lidé, tj. všichni ti, kteří budou za chvíli spěchat na půlnoční, zase mají navrch nad hnusným, prašivým a odporným Zlem.

A to je smyslem Vánoc, proto si pouštím Kometu i podruhé, potřetí a pak ještě patnáctkrát, jako každý Štědrý večer až do skonání věků...