Alena Thimová
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 934x
Seznam rubrik
- Z památníku
- Pohádky, dětské
- Něco jako "básničky"
- Fotoblogy
- Slovní hříčky, haiku a jiné /b
- Osobní
- Různé, směs, nezařazené
Oblíbené články
- Osmdesátej level pekla
- Hrozná škoda...
- Miluju svého veterináře
- Nemocniční blues pro...
- Libuše Čiháková
- O dětech, které zemřely...
- Strom - Jaroslav Kuthan
- Lenka Chromá - Maminka
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Alena Thimová
Podzimně nostalgická
Podzim je básník, malíř - poeta. Červenou, okrovou do žluta přepestrá jeho paleta přebarví zelenou, co zbyla tu od léta...
Alena Thimová
Je mi líto...
Jistě se vám to už taky stalo a neříkejte že ne. Jdete si po ulici a náhle jste zastaveni příjemnou milou slečnou /někdy i mladíkem - "na starší unavené paní tihleti mladíci ohromně platí, člověk si připomene doby, kdy na něj byli takoví mladíci milí úplně běžně a ještě, co by oni sami tenkrát za to dali - ale to už je tak dávno...!"/ a s úsměvem vás požádají jen o pár minutek vašeho drahoceného času k zodpovězení několika nenáročných otázeček "no vidíte a ani to tak netrvalo, viďte, že ne", úsměv sem , úsměv tam, máte to ale hezkou blůzičku a hezké děťátko, jo, to že je vnouček, tak to bych vám ale neřekla, úsměv. A ještě váš telefon, paní. Anebo adresu... Úsměv.
Alena Thimová
Neraď, není ti šedesát!
V sobotu ráno jsem se vzbudila pěkně otrávená. Článek, který jsem měla v hlavě nachystaný k 1.říjnu, jsem prošvihla, zazdila...prostě jsem se k němu nedostala pro spoustu jiných činností a večer už jsem na něj zapomněla. A pak mi to došlo. Zapomínáme a pro spoustu jiných činností prošviháváme, "zazdíváme" i jejich čas.
Alena Thimová
Proč jsem nikdy nebojovala aneb Jak jsem potkala divoženku
,,Co patří k sobě, dostane se", říkávají babičky či moudré víly v pohádkách... ,,Jen se tomu musí trochu napomoci", doplňují s úsměvem "moudré ženy" dnešních dnů, které "už něco zažily" a o životě něco vědí.
Alena Thimová
Macešky
Když jsem byla hodně malá, chodila jsem s babičkou sázet mamince na hrob macešky. Babička mi vyprávěla, odkud mají své jméno. Jedna macecha sebe a své dcery oblékala do pestrých šatů, jen sirotky do obyčejných. To jsou ty nevybarvené okvětní plátky nahoře.Neměla jsem macešky ráda. Postupem času jsem se s nimi začala smiřovat. Ta naše "macecha" to taky neměla lehké
Alena Thimová
Tohle si nemůžu nechat pro sebe...!
Autentický rozhovor důchodkyň v kyvadlové dopravě k hypermarketu Globus - zprostředkovaně. Pravda, tenhle příběh už je starý, od letošních Velikonoc, nicméně svým obsahem stále ještě aktuální, tudíž stojí za pozornost...
Alena Thimová
Od nápadu k průs*švihu je to vždy jen kousek...
Ruku na srdce, kdo z vás, kteří jste četli před pár dny v bulvárním tisku o čivávce, vznášející se nad městem, jste se v první chvíli nezasmál?
Alena Thimová
Ach, my lidé!
Být tak Bůh mým sousedem Mohl bych s ním kamarádit po sousedském způsobu Ne nemohl Věděl by o mně Víc Než já o sobě Mám smůlu se svým sousedem Myslím si že je Bůh David Weiss v knize JÁ, REMBRANDT
Alena Thimová
Umění přijímat aneb: Je Duše dar?
Mít svého psychiatra, patří dnes už k "dobrému stylu". Když budu mít Problém, půjdu si o něm klidně poplkat třeba i s psychiatrem. Jenomže o tom, co vás opravdu tíží, se těžko mluví i s ním. Nebo spíš právě s ním. Psychiatry nevyhledávám. Vím, co dokáží nadělat medikamenty v těle s psychikou. Měla jsem před lety čest setkat se s tímhle a nikomu to nepřeji. Přestože se netýkal mě osobně, dotýkal se mě ten problém mnohem víc... Děkuji, nechci. Léčit duši musí být strašně složité. Prášek tě podrží, pro chvíli, kdy už nevíš, kam bys skočil..., ale východisko to není...
Alena Thimová
Byla jsem "Splněným přáním"...
Jsou věci v životě lidském, pro něž čas neplatí - časová vzdálenost prostě přestává fungovat. Pak se i příběhům, jímž se nepodaří zmizet v časové ose zapomnění, dostává jiných rozměrů, možná i významů... To, že jsem se narodila v noci za pět minut dvanáct:), třeba předurčilo, že nikdy nedokážu nikam přijít včas. A že v předsíni? Vždycky jsem někde jinde, než mám být! (Omlouvám se všem, které to pohoršuje. Mě ne. No co taky můžu dělat, když už to nezměním!)
Alena Thimová
Bordel v bytě, šťastné dítě...
Občas závidím těm, jejichž byt je krásně naklizený, jako z výlohy. A hlavně těm, kterým to vydrží. Při vstupu do takového bytu se zastavíš ve dveřích a jen lapneš po dechu... A přistihneš se, jak v myšlenkách sbíráš pomyslná smítka a snažíš se zamést nenápadně špičkou boty, hlavně hodně rychle - někam drobek z koberce, to jak Andy projde po pokoji s bábovkou v ruce...pořád dokola sklízíš všelijaké kelímky, zrcátka, náušnice, papírky, válející se učebnice, knížky... Knížky na záchodě, v kuchyni, v koupelně, v posteli...
Alena Thimová
Výstava automobilových veteránů...
Původně jsme jeli na jednu každoroční pouť na pomezí Vysočiny, v Želivě u kláštera a kostela zasvěceného narození Panny Marie. Pro nás je to spíš taková rodinná záležitost, příležitost sejít se na neutrální půdě zase pěkně pohromadě... Když už nám šla hlava kolem ze všeho toho kolotočování a vyřvávání a autíčkování a ochutnávání tu klobásek, tu sladkostí i nezbytného moku v podobě Klášterního pivka, které si tu donedávna vařili mniši sami, odskočili jsme si do zátiší klídku a vzpomínek na nedávnou minulost.., na výstavu automobilových veteránů u místní hasičské zbrojnice.
Alena Thimová
Až se vrátím domů...
Lucku jsem poznala v lázních. Asi to taky v životě neměla jednoduché, ale... Jak už to bývá v podobných zařízeních, kde se z vás najednou stávají "ti na jedné lodi", i my jsme si padly do oka a s blížícím se koncem pobytu jsme se stále častěji ujišťovaly, jak se budeme navštěvovat, jak se pozveme na prázdniny a...a vůbec... Setkaly jsme se jenom jednou. To když Lucka jela navštívit asi po dvou měsících svou maminku do ústavu péče o seniory.
Alena Thimová
Děti na zakázku
Polsko - fiktivní obchod někde v centru města. Pondělí, 2.květen 2011 Je brzy po ránu, den se probouzí do ještě neurčité atmosféry, obchody se otevírají. Frontou čekajících lidí se jen stěží prodere majitel obchodu s nápisem:" ŠŤASTNÝ ŽIVOT " a vedoucí v jedné osobě.
Alena Thimová
Romeové? Ti jsou na draka!
Dorazili jsme, pravda, poněkud později. Jenomže, ouha! Chatu, pro nás lehce prominentní, jenžto malinko větší a prostornější, než ostatní, ještě předchozí nájemníci neopustili a soudě podle panujícího poklidu, to ani nevypadalo, že by s jejím vyklizením spěchali. Klídek a pohoda... Posílena hrozící vidinou blížícího se deště a kdoví, ne-li i bouřky, vydala jsem se dobýt svých práv nastupujícího přechodného obyvatele a hlavně i "majitele" v tu chvíli obzvlášť žádoucí střechy nad hlavou!
Alena Thimová
Dopisy z I. světové...
*Milovaná ženo, moje drahé, zlaté děti! Již jsme z našeho příbuzenstva všichni na vojně, ale jestli se zase všichni vrátíme, to nevíme... Když jsme jeli z Prahy, jel tím vlakem také nějaký p. baron a ten za nás v Boleslavi platil, všem, co jsme byli v tom voze. Koupil nám každému vuřta, chleba, pivo, doutníky a každému asi 20 cigaret. Platil přes 10 K a seděli s námi v kupé až do Liberce. Pan baron, pí. baronka a dcera.*
Alena Thimová
Je libo plyšáčka?
To jsou mi věci! Thajka se snažila v kufru s plyšovými hračkami propašovat do letadla uspané mládě tygříka!
Alena Thimová
Znám místo, kde stromy rostou do nebe
I A čas tu běží pomalu a líně. Možná se i zastavil. I řeka tu nostalgicky stojí...
Alena Thimová
Chtěli jsme mít také hrdiny. Ale jen ty své!
Málo ví, málo smí, je jí sedmnáct Půvabných, bláhových krásných sedmnáct
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
