Jani, plavky, prsa!

Letošní počasí to vzalo hopem. Z bund přímo do tílek a kraťasů, pak rovnou do plavek. Vylepšit, nebo pořídit takový outfit, však nebylo vždy snadné.

Kdepak outfit! Před léty nám taková slova nic neříkala, ale přesto jsme se chtěly líbit, tedy myslím my, ženy. A vždycky jsme si nějak poradily, třebas po svém. Moje kamarádka Julča si moc přála plavky. Už proto, že ji ostatní holky pořád přemlouvaly na nedaleký rybník.

"Sjíždí se tam kluci z celého okolí, uvidíš, bude to fajn". Ale na zakoupení plavek neměla ani halíř. Kde vzít, půjčit? Kamarádky ji však tak moc navnadily, že začala shánět po bytě, z čeho by si plavky ušila. Konečně ve skříni nalezla vyřazené závěsy, které její maminka odložila. Neváhala ani chvilku a už stříhala bělostné plátno s velkými modrými květy. Šlo to ráz na ráz, v šití se panečku vyznala. Jeden květ dopředu, druhý na zadek. Mořila se s tím celé dopoledne, ale výsledek stál za to. Ještě vše ozdobila krajkou a dílo bylo hotovo.

U rybníka se sešly všechny kamarádky, k vybavení jim tenkrát stačila deka, indulona a na osvěžení šťáva z malin. Julča, po vyslechnutí pochval všech přítomných, jako první, se smočila v trochu kalném rybníce. Postupně zamachrovala kraulem, motýlkem, i ke stylu prsa došlo. Pak sebevědomě vylezla na břeh, s lehkou chůzí odkráčela na deku. Jen jí bylo trošku divné, že plavky, předtím tak těsné, byly najednou o dost volnější.

"Kristepane, Julčo, ty plavky se ti rozpadly", uslyšela jako ve snu. Ale to by nebyla Julča, aby si neporadila, tím přece nezkazí ostatním náladu. Hbitě si oblékla slušivou sukénku, se slovy.

"No a co? Ušiju si nový, tyhle stejně za moc nestály". Plavky i další garderóbu si pak šila dál a opatrněji.

*

V té chvíli, se na protějším břehu slunil párek manželů. On, trošku víc žárlivý, si proto našel takové soukromé místečko. Jeho žena, trošku provokatérka, se rozhodla vykoupat a předvést své dokonalé tělo v plné kráse. Moc dobře však přes své sluneční brýle viděla partičku puberťáků. Ladně hupsla do rybníka, půvabným tempem doplavala k jezu. Proud jí však strhl horní díl plavek, ona si v tom zápalu toho nevšimla. Kdo si však okamžitě všiml, byl manžel. Skákal na břehu, mrskajíc rukama volal.

"Jani, plavky, prsa", to opakoval několikrát. Jani však nedbala, myslela si, že jí muž mává a cachtala se vesele dál.

"Jano, plavky, prsa", přiostřil muž, ovšem ani na to Jana nereagovala.

"Krááávo", rozčílil se už doběla muž. Zřejmě drsné "r" zabralo a plavkyně se probrala do reálu.

Inu, škoda, že tenkrát nebyly nuda pláže, obě aktérky by se neměly zač stydět. Časy se mění...