Mami, jak jsi to dokázala?

To mi vždycky vrtá v hlavě, kdykoliv si na tebe vzpomenu. Zvlášť dnes, kdy se slaví Mezinárodní den matek.

Kdybych ti teď chtěla popřát, určitě bych slyšela.

„Tož, ty s tím naděláš, šak už sme slavily to emdéžet a co si vůbec děláš škodu cérko, kup radši něco děckám!“ Ale stejně zajdeš do komory a vytáhneš bábovku, nebo frgále (jen tak náhodně upečené) a už se pomalu díváš na dveře, jestli dorazila taky Eliška a Marie)Jasně, jsme tu všechny tři, mami a kdyby to jen šlo těm dvěma cérkám z Valach, taky by tu byly. I brácha Míra z Chebu, či Jana ze Středních Čech. Všech sedm schůdků, včetně mě, nejmladší.

Dávali jsme ti všichni zabrat, ogar či cérka, vyšlo to nastejno, když jsme se spolčili ještě s ostatníma děckama z baráku. Je to až obdivuhodný, že jsem tě neslyšela nikdy křičet. A že jsem si to někdy přála víc, než tvůj němý, zpytující pohled, který se zavrtal až do hlavy.

Jak to, žes mě nezliskala zadek, když jsem v nových bílých punčocháčích prolezla kaluží a přišla špinavá jak čuně. Tenkrát jsi ještě mohla, v dnešní době by už ti to neprošlo. Nebo když jsem nonstop zdrhala ze školky. Mami, víš, trošku už tomu rozumím. To když se zahledím do očí mé jediné vnučky Evičky (moje věrná kopie), taky mě přejde veškerá zlost. Ona ten kukuč prostě umí, jako jsem to uměla já.

V paměti mi vždycky blikne okamžik, když jsme po radostně bezstarostném dovádění přiletěli z venku, špinaví, jak jinak, a tys nás celá červená a schvácená od plotny obdařila úsměvem a plnou mísou lívanců. Doslova nebeská mana! Byla to kvanta šulánků s mákem, placek, bramboráků, čím jsi nám zpestřovala jídelníček.

Nebo vidím jasné okamžiky, kdy sedíš u malířského stojanu a přenášíš své vzpomínky do obrazů. Tehdy mi ten terpentýn tak nevoněl jako lívance s borůvkama, taky jsem ti to dávala pěkně najevo. I tehdy jsi mě měla dát po čuni, zasloužila bych si to.

Je to už hodně let, kdy nás hlídáš z jiného místa, odkud není návratu, ale já tě mám všude kolem sebe, kam se podívám. Tvé obrazy, malované sklenky či keramika, to bych nevyměnila za nic na světě. Než usnu, podívám se na tvůj obraz a je mi hned dobře, ty víš kde, u srdce.

Mami, už dobře vím, jak jsi to všechno dokázala, být tou nejskvělejší mámou pro nás. I já jsem máma, babička a vím, že k tomu všemu je potřeba hlavně láska. A tu jsi rozdávala vrchovatě.