Děcka, pojďte dělat gaglačky a sbírat kuřátka.

Já vím, chytáte se za hlavu! Ale u nás na Moravě, máme některé věci prostě jinak, odjakživa. Ale hlavní je, že si rozumíme. Tak jako "zamala", třeba o prázdninách.

Bylo zrovna takové nejisté počasí, jako letos. Takže typická prázdninová idylka se nekonala. Ale nám to bylo fuk. Čím víc kaluží, tím víc dobrodružství. Náš pověstný dům osmadvacítka, ožil i bez parného sluníčka. Toho jsme si už užili dost na dekách, pro některé to byla nuda, se takhle smažit. Ale pořádnej slejvák, kdy se z rýny valila voda jak ze splavu a na dvoře pak tvořila pořádnej rybník, to bylo něco! To se hned barákem neslo.

"Děcka, pojďte dělat gaglačky!" Že nevíte, co to jsou gaglačky? To jsme si jednoduše všichni nazuli gumáky a v napršeném materiálu čvachtali, a vytvářeli rukama, nohama, kouzla v podobě hradů, zvířat a všeho možného. Jsem dodnes přesvědčena, že by hodně z nás předčilo mnohého výtvarníka, protože dětská fantazie nezná mezí. Ovšem dodnes taky nevím, kde se to kouzelné moravské slovo vzalo, ale používáme ho stále. A není to vlastně jedno, kde jsme k tomu názvu přišli? Už proto, že se nacházím v úžasné roli babičky, navíc s vnoučaty ve věku těch správných gaglaček, tak si to vzájemně náramně užíváme! 

Když se přece jen trošku vyčasilo a bláto ze dvora zmizelo, dvorem se nesla zpráva:

"Jdeme na kuřátka!". A všech pět partají si sbalilo ruksáčky a vše potřebné, a s radostí jsme vyrazili do lesa, kolem splavu, nad závoďák (moravskotřebovští dobře znají). Dodnes s údivem a láskou vzpomínám, jaké krásné lesní výlety to byly. Lesní jahody, borůvky, samozřejmě chutnaly ve vzpomínkách úplně jinak, než dnes, protože v tom bylo kus dětství. Vůně vaječnice-smaženice, kterou jsme přímo v lese dělali, tu nikdy nenahradí žádná delikatesa. A těch kuřátek!!!! Já vím, že mě možná někdo napomene, že to jsou správně lišky, ale já zase odpovím, že u nás na Moravě......je všechno někdy jinak. Hlavně, že si rozumíme. Kuřátka byla dlouho spojena se vzpomínkami z dětství. Pak jsem tyto roztomilé houbičky dlouhá léta neviděla. Začaly se objevovat ve větším množství až nedávno a dnes jsem si jejich sběr vychutnala úplně nejvíc a s láskou zavzpomínala na dětství v rodném městě. (Moravská Třebová) S lijáky posledních dní se mi vybavily i gaglačky a věřte, nebo ne, malá babička blogerka šupsla do gumáků a potajmu si v kalužích zagaglačkovala. Ale se vší opatrností, jsem už přece rozumná seniorka a kolena si musím šetřit!

(fota: moje)