Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak jsem se zapojila do výzkumů fobií z pavouků a hadů na UK Praha

Vždycky jsem se bála pavouků a hadů. Přijdou mi odporní a ohavní. Ale že mám opravdovou fobii na hady a pavouky jsem si uvědomila až poté, kdy jsem se zúčastnila celosvětového výzkumu fobií na UK Praha.

Začalo to nevinně. Od kamarádky jsem se doslechla, jak se zúčastnila výzkumu fobií z hadů na Univerzitě KarlověPraze. Přišlo mi to zajímavé. Během svého jedenáctiletého pobytu v přízemním bytě (který byl původně plánován za socialismu jako kočárkárna) jsem si s pavouky (od těch nejmenších, kteří pluli na svých pavučinkách vzduchem až po pavouky veliké s tělem i nohy jako moje dlaň, které jsem pracovně nazývala „tarantule“) a další havětí užila své.

A tak jsem si řekla: „Pavouků se bojím, hadů taky. Tak proč bych se nezúčastnila i já a nepomohla vědě?“

NEJDŘÍVE TŘI TESTY

Obrátila jsem se na Univerzitu Karlovu, která na svém webu v projektu nazvaném Krása zvířat, o unikátním celosvětovém výzkumů fobií z pavouků a hadů, informuje. Zkontaktovala jsem příslušné vědce a dostala jsem odpověď, abych předběžně vyplnila tři dotazníky na webu UK.

Druhý den jsem dostala vyhodnocení dotazníků: Bojím se jak pavouků, tak hadů.

Supr, řekla jsem si. To bylo pro mě úsměvné zjištění! Jako bych to nevěděla.

JAK JSEM HÁZELA PO PAVOUCÍCH BIBLE

Vybavila se mi situace, kdy jsem si večer doma četla Bibli. Seděla jsem na posteli v pyžamu, v ruce držela Bibli, četla si a modlila se. Mohlo být kolem půl desáté večer. A tu se najednou vydal z kuchyně mého bytu do mé ložnice pavouk. Tělo měl veliké asi 1,5 cm, a když jsem k tomu přidala nohy… No, byl velký jako moje dlaň!

Samozřejmě, že jako racionálně smýšlející člověk vím, že se pavouci na podzim stahují do lidských obydlí. No, a byt v přízemí je první na ráně. Také vím, že když se už nakvartýroval ke mně do bytu, jednoduše se vydal večer pro něco k snědku. A protože patrně nic v kuchyni nenašel, vydal se do ložnice.

Jenže co s ním teď? Představa, že ho nechám proběhnout až pod mou postel a nechám ho, aby se tam zabydlil a tkal své obrovské sítě, mě děsila! Po ruce jsem neměla nic. Žádné noviny, předmět, natož plácačku na mouchy. Pantofle jsem měla pod postelí, ale tem směřoval pavouk… A protože se vysokou rychlostí blížil k mé posteli, tak zbývalo jediné.

Jedinou zbraní, kterou jsem měla, byla Bible. Když se přiblížil pavouk na „dostřel“, hodila jsem na něj Bibli! Byla jsem šílená hrůzou, odporem a hnusem. Opanoval mě těžko popsatelný pocit a následně jsem jednala zcela iracionálně. Vím, a přiznávám to bez mučení.

Moje hrůza a děs se vystupňovaly a já jsem skočila bosa v pyžamu na Bibli a skákala na ni, abych si byla na 100 procent jistá, že pavouk je mrtev. Hlasitě jsem zařvala na celý dům! Bylo mi všechno jedno, že vzbudím důchodce v celém našem domě. Ten výkřik mi pomohl se trochu uvolnit a uvědomit si, že jsem to jakš takš zvládla.

Stála jsem na Bibli a minutu jsem si stále dokola opakovala nahlas: „To dáš! Všechno bude dobrý! Zvládla jsi to! Už je to za tebou! Jsi statečná!“

Po uplynutí minuty jsem opatrně sestoupila ze své Bible a šla jsem do kuchyně, abych si dala malého panáka. Ačkoliv jsem totální abstinent kvůli zažívacím potížím mám doma láhev Becherovky. Tohle byla situace, kdy jsem se potřebovala napít. Tak jsem si dala loka. Jestli mě dozajista něco uklidní, tak je to mytí nádobí, utírání nádobí, zalévání květin či různé šůrování po bytě. Tak jsem další půlhodinu uklízela a zároveň sbírala odvahu na odklizení mrtvého těla pavouka.

Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy si říkám, že kdybych měla manžela, nic z toho by se nestalo. Jednoduše bych zakřičela: „Miláčku, tamhle je pavouk!“ A já věřím, že můj milující manžel by se o všechno postaral. A je mi celkem jedno, zda by ho odnesl dostatečně daleko před dům živého a dal do trávy, nebo ho zabil.

No, manžela nemaje, jsem s obrovským zapřením zvedla Bibli. Naštěstí ji mám vždycky zabalenou do balicího papíru, který se dá snadno vyměnit. Pod Biblí byl vylisovaný pavouk. Tak vylisovaný, že mi připomněl sovětský večerníček „Jen počkej zajíci!“, kde se občas stalo, že zajíc vyzrál na zlém vlkovi a přejel ho parním válcem tak, že byl zcela vylisovaný.

Tak takhle vypadal i můj pavouk. Z novin jsem vytvořila jakési lapáky a těmi jsem uchopila vylisovaného pavouka a vyhodila ho do trávy před domem. Pak jsem odnesla obal na Bibli do popelnice. Dalších patnáct minut jsem dezinfikovala místo Savem a myla podlahu chemikáliemi, abych smyla nejen mastný flek po malé mrtvole, ale abych se jaksi očistila od té hrůzy.

Bibli jsem házela dvakrát, třikrát jsem útočila chemickými zbraněmi a třikrát jsem prosila statečné sousedy v domě, aby pavouka "tarantuli" odnesli z mého bytu pryč.

Jak jistě uznáte, fobii z pavouků mám zaručeně. S hady jsem do styku sice nikdy nepřišla, ale já vlastně dělám všechno celý život proto, abych se jim vyhnula. Například když jdu do ZOO, tak nikdy nechodím do oddělení hadů a pavouků. Prostě nemůžu. Bylo by to pro mě strašné utrpení.

POZVÁNKA K TESTOVÁNÍ NA PRACOVIŠTĚ UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

Protože jsem splňovala kritéria pro účastníka testu, dohodla jsem si termín testování. Ujala se mě mladá vědkyně, která má ráda pavouky a hady. To mi hlava nebrala a nebere! Ale jak jsem z jejího nadšeného vyprávění pochopila, tato malá zvířata ji okouzlila a nic z toho, co zažívám já v jejich přítomnosti, při představách, obrázcích či filmech, ona nezažívá a nezná.

Nejprve jsem vyplnila několik dotazníků. Pak jsem dostala dvě elektrody, jednu jsem si připnula na hruď, druhou na místo, kde je srdce. Tyto elektrody měly zaznamenávat moje reakce na to, co uvidím. Na prst jedné ruky jsem dostala další elektronické zařízení, které mělo také sledovat moje reakce. Připadala jsem si jako tajný dvojitý agent na detektoru lži. Jak to dopadne?

Vědkyně bude sledovat moje reakce na počítači a vše se bude zaznamenávat, aby se to poté vyhodnotilo.

A pak to začalo. Sledovala jsem série obrázků listů na počítači. To byla „procházka růžovým sadem“ a velice uklidňující. Až tak, že mě napadlo, že ztrácíme zbytečně drahocenný čas. Pak byla tato série vyměněna a následovala série fotografií nejrůznějších pavouků velikostí a barev. To už byl pro mě tak trochu thriller. Pavouky vystřídaly listy a já jsem si mohla oddychnout. Už mi docházel ten smysl.

Ačkoliv jsem si nemyslela, že by můj strach z pavouků byl tak ohromný, došlo mi, že když jsem se dívala na fotky pavouků, téměř jsem nedýchala a občas jsem odvracela hlavu – odporem a hnusem.

Pak vědkyně přešla na vyšší level. Následovalo totéž, ale šlo o videa pavouků. Patrně to bylo tím, že mám velkou představivost, ale když jsem se dívala na krásné ženské ruce, které si hrají s chlupatou tarantulí, dělalo si fakt šoufl.

Totéž se opakovalo s hady. To bylo pro mě snad ještě horší! U pavouka mám dojem, že ho tak nějak ještě zvládnu, ale hada?! To už jsem za hranicí. Krajty, žlutí a zelení hadi, kobry… No, co vám budu říkat? Odvracela jsem se hnusem a odporem a v mysli jsem se uklidňovala, že testování trvá jenom hodinu a my už určitě budeme brzy u konce.

Posledním testem bylo srovnání pavouků od těch, kteří mi přijdou snesitelní až po ty nejohavnější. Totéž následovalo s hady. Jak jsem měla vzít do ruky pouhý kreslený obrázek zeleného pavouka či krajty, byl to problém. Došlo mi, že mám větší fobii z pavouků a hadů, než jsem si kdy myslela.

Když jsem obrázky předala vědkyni, nesmírně se mi ulevilo, že už to je za mnou. Ona se usmívala se a říkala, že je velice zajímavé, že z celosvětových výzkumů různých zemí vyplývá, že je jedno, zda pochází člověk z České republiky (kde hady v přírodě téměř nemáme), nebo z Jižní Ameriky (kde jsou hadi běžně), všichni ti, kteří mají fobie, se jich bojí stejně.

Na závěr jsem dostala za hodinu strachu malou finanční odměnu. Spíše symbolickou.

Odcházela jsem domů se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem přispěla k celosvětovému výzkumu a svým přínosem pomohla obohatit vědu. To je jistě dobře. Na druhou stranu jsem zjistila, že se bojím více pavouků a hadů, než jsem tušila.

Krásné jarní dny a žádné fobie, které by vám komplikovaly život, to vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie pavouka je od fotografa s nickem augustfinster a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-cobweb-nature-spider-web-195836/

Fotografie pavouka je od fotografa Steva Robertse a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-tarantula-arachnid-2740997/

Fotografie zeleného hada je od fotografa Michaela Schwarzenbergera najdete ji zdarma ke stažení zde: https://pixabay.com/photos/snake-python-serpent-scales-543243/

Fotografie červeného hada pořídil fotograf Karsten Paulick a ke stažení zdarma je zde:

https://pixabay.com/photos/snake-reptile-animal-corn-snake-579682/

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 7.4.2022 20:43 | karma článku: 12,90 | přečteno: 388x
  • Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Jak ztratit kamarádku snadno a rychle díky sociálním sítím

Víc jak rok jsem se těšila z krásného přátelství. Pak jsem kamarádce poukázala na chybu v jejím životě, díky které trpěla. Následovalo ukončení vztahu. Jak negativně ovlivňují sociální sítě naše vztahy?

27.4.2024 v 12:06 | Karma: 25,81 | Přečteno: 3855x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč mě přestalo bavit nakupování oblečení

Ačkoliv se obchodní řetězce dušují, že se zaměřují na ochranu přírody, šetrnost a udržitelnost, nic není vzdálenější realitě. Nekvalitní oblečení stěží přežije dva roky, nemá styl, ale zato je z mizerných materiálů.

25.4.2024 v 21:55 | Karma: 38,19 | Přečteno: 5515x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Tuberkulóza, záškrt, černý kašel a jiné pohromy

Poslední roky, kdy už některá očkování nejsou povinná, nebo byly vyvinuty slabší vakcíny, je možné onemocnět záškrtem, tuberkulózou a černým kašlem. Už jste se s nimi setkali? Jaké jsou příznaky? Kolik je v ČR nemocných?

11.4.2024 v 19:18 | Karma: 15,08 | Přečteno: 778x | Společnost

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Přetížení“ od Arthura Haileyho

Napínavý román „Přetížení“ z pera Arthura Haileyho dává nahlédnout do zákulisí plynárenských a elektrárenských společností. Řeší otázku globálního oteplování, nedostatku vody, letních veder, čím dál větší spotřeby plynu a energie.

9.4.2024 v 19:06 | Karma: 11,37 | Přečteno: 519x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma: 19,12 | Přečteno: 958x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Prezident Pavel se zranil na motorce. Skončil na pozorování v nemocnici

23. května 2024  20:03,  aktualizováno  20:33

Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si krátké...

Auta kradená v Česku končí na Ukrajině. V poslední době odhalení přibývá

23. května 2024

Premium Na konci března ukrajinští pohraničníci na přechodu Tisa mezi Maďarskem a Ukrajinou narazili na...

OSN schválila den památky obětí genocidy v Srebrenici. Srbové protestovali

23. května 2024  17:58,  aktualizováno  19:37

Valné shromáždění OSN schválilo návrh, aby si svět každý rok připomínal genocidu v bosenské...

Na grilovačku Spolu v Brně dohlíželo víc ochránců. Pak se spěchalo na hokej

23. května 2024  19:36

Nejspíš poprvé napřímo mezi lidmi po atentátu na Slovensku se objevil premiér a ministři. Ve...

  • Počet článků 624
  • Celková karma 21,92
  • Průměrná čtenost 3813x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->