„Emigranty z roku 1968 bych zavřel za velezradu!“ řekl mi soused.

Tak toto je věta, kterou mi řekl můj soused během našeho rozhovoru… Od té doby mi ta věta zní stále v uších. Vždycky jsem si vážila lidí, kteří odešli z rodné země kvůli svobodě a začali od začátku jinde. To chtělo totiž hodně odvahy! A co bych udělala já? Pokud by v naší zemi vyhráli nebo se k moci násilně dostali znovu komunisté, odešla bych i já. Stejně jako emigranti v roce 1968. A klidně mě můžete odsoudit za velezradu…

Sousedovi v domě, kde bydlím, je 70 let. K našemu tématu jsme se dostali od hodnocení současné politické situace. Soused zastává názor, že jsme se měli za socialismu dobře.

„Co nám chybělo?“ ptal se mě pan soused. „Nebyly takové třídní rozdíly mezi ředitelem podniku a bagristou, všeho bylo dost, měli jsme dost volného času, měli poměrně spravedlivé mzdy a platy za svou práci. No, řekněte, co nám chybělo?“

„A co třeba svoboda slova? Svobodně říct, co si myslím?“ řekla jsem.

„Ale to taky není všechno,“ oponoval mi soused.

„Pro mě je svoboda říct, co si myslím, dost důležitá. Nejsem si jistá, jestli bych mohla žít v zemi, kde by mě někdo cenzuroval a zakazoval mi říkat, co si myslím.“

„A co byste s tím mohla dělat? Každý člověk se přizpůsobí,“ přesvědčoval mě soused.

„Mohla bych se třeba rozhodnout, že budu žít někde jinde. V zemi, kde můžu svobodně projevovat své názory, otevřeně mluvit doma i na veřejnosti, svobodně přemýšlet, kde můžu publikovat, co chci, studovat, co budu chtít…“ vyjmenovávala jsem to první, co mě napadlo.

„Já nepovažuju za žádný hrdinství utýct ze země, kterou obsadili! Emigranty z roku 1968, který opustili zemi v nejtěžších časech, bych zavřel za velezradu!“ řekl soused rozhodně.

Byla jsem tak šokovaná, že jsem se nevzmohla ani na slovo. Vybavil se mi však jeden dávný rozhovor s maminkou. Tehdy jsem se jí ptala, proč v roce 1968 neemigrovala. Moje maminka měla několik snů, které se ale nikdy nesplnily. Tenkrát mi řekla, že by nikdy neodjela a nenechala by zde rodiče…

Pokud by ale nastala situace, kdyby v naší zemi opravdu vyhráli, nebo se nějakým způsobem násilně k moci dostali znovu komunisté, odešla bych i já z naší země, stejně jako mnozí emigranti v roce 1968. Svoboda je pro mě cenná natolik, že bych klidně začala od nuly znovu v cizí zemi.

A skoro se mi chce říct: „A klidně mě v mé nepřítomnosti odsuďte za velezradu!“

Velmi trefně mé pocity vystihuje jedna reklamní znělka, kde herec Jan Tříska říká:

„Zůstat v zemi, kdy tyran nutí svůj lid hrát frašku,

radši se zřeknu střechy nad hlavou a budu čelit nevraživým živlům.

Říkám ne, říkám sbohem.

Ať ďas vezme tyrana, co mu sloužím!

Jemu už polena nosit nebudu!“

Přeji příjemný večer a svobodu v našich životech, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a linky:

www.flikr.com

www.google.cz - obrázky

http://www.youtube.com/watch?v=a6D9Nz5U4rA