Richard Sequens
Fotoblog: Thank you, America!
Fotky z hlavní vzpomínkové akce v rámci oslav 63. výročí osvobození města Plzně americkou armádou aneb jak říci veteránům: "děkujeme"!
Richard Sequens
Fotoblog: Slavnosti svobody v Plzni 2008 podruhé
Děkujeme.. Fotky z dalších dnů oslav 63. výročí osvobození města Plzně americkou armádou.
Richard Sequens
Fotoblog: Slavnosti svobody v Plzni 2008
Děkujeme.. Fotky z oslav 63. výročí osvobození města Plzně americkou armádou.
Richard Sequens
„Grínpísáci“ na stromech. Máme lézt za nimi?
Tak nám přestali grínpísáci obcházet parlament. Temelín je teď nezajímá. Nemají, co na práci, došli jim i lišky, tak teď lezou po stromech. Co si budeme namlouvat, nikdo z nás netuší, z čeho všichni aktivisté žijí, zřejmě nepracují, tedy pokud za práci nepovažujeme jejich permanentní protestování proti čemukoliv, protože jinak by se nemohli nechat pověsit na pár týdnů na stromy. Ale budiž. Je to jejich právo, ve fungující občanské společnosti jsou občanské iniciativy jen vítány. Snad jen kdyby v tom nebylo tolik dogmatismu a fanatismu..
Richard Sequens
Už jich moc není, o to víc si jich važme!
O kom mluvím? O veteránech z druhé světové války. Během víkendu jsem měl tu čest potkat několik z nich, kteří přijeli do plzeňského regionu oslavit s námi Slavnosti svobody. Je to smutné, ale lidská paměť je neuvěřitelně krátká. Příležitostí potkat přímé účastníky osvobození našeho území ubývá, o to víc bychom měli jejich příběhům naslouchat. Staré známé rčení, že „historie se opakuje“, netřeba připomínat. Ale jejich hrdinství a odvaha nám může dodat optimismu a síly i v mnohem méně bouřlivé době..
Richard Sequens
„Kdo nic nedělá, nic nezkazí..
..a kdo nic nezkazí, ten je pochválen. Kdo je pochválen, bývá povýšen. Kdo je povýšen, ten nic nedělá. Kdo nic nedělá.. ten je oblíben.“ Jak vidno, popularita roste s tím, jak moc je člověk nenápadný. Škoda. Práce politiků by měla být vidět. Politik musí přijímat rozhodnutí, dělat kompromisy a musí za ně nést i svůj díl odpovědnosti. Demokracie je totiž o diskuzi a odpovědnosti. Snažím se odvádět práci, která se ode mě očekává a za svá rozhodnutí nesu samozřejmě i odpovědnost. Odpovědnost vůči svým voličům. Kritiku za svou práci přijímám, když je relevantní. Kritika sama o sobě totiž nemá význam, když nenabízí řešení. Nestačí tedy říct: „Lisabonskou smlouvu ne, vystupme z EU!“ Totéž platí v souvislosti s prioritami českého předsednictví. Bavme se racionálně, bez emocí a hlavně na základě fakt. Jinak jenom kalíme vodu.
Richard Sequens
Lisabonská smlouva, priority českého předsednictví a další zklamání
Zatímco Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy (usnesení zde), v okamžiku jejího projednávání na plénu, začaly se dít věci. Občanští demokraté silou svých většinových hlasů prosadili svou a smlouvu bude nejprve prověřovat Ústavní soud. Mrzí mě to nejen kvůli tomu, že jsem byl určený jako zpravodaj, ale hlavně proto, že to byla vláda ODS, která smlouvu dojednala, je to vládní návrh a tatáž vládní strana ji poslala na „přezkoumání“ do Brna. Je to o to vtipnější, že Ústavní soud smlouvu projedná zřejmě až v létě, na podzim nebude na smlouvu čas, bude vrcholit volební kampaň a navíc se třetina Senátu bude obměňovat. Na přípravu, např. i českého předsednictví, které by se již mělo Lisabonskou smlouvou řídit zbude jeden měsíc. Ještě že nás pan premiér na sjezdu KDU-ČSL nedávno přesvědčoval o jistých prioritách své vlády. Smlouva je prioritou pro vládu Mirka Topolánka a proto ji podepsal, ale není však prioritou pro ODS, nejsilnější vládní stranu, kde je pan premiér předsedou. Situace jak stvořená pro Dr. Jekylla a pana Hydea.
Richard Sequens
Rusko útočí. A koho vlastně zajímá osud Gruzie?
O tom, že Rusové jsou mírumilovní, bez velmocenských ambic, jak se cítí být ohrožováni Amerikou, ze strany NATO a možná i Českou republikou, slýchám v souvislosti s radarem dnes a denně. Nyní se o jejich bezmezné lásce a touze po míru přesvědčují Gruzínci. „Nyní“ ale není to správné slovo. Patřilo by tam, a určitě by bylo mnohem výstižnější slovo POŘÁD nebo TRVALE. „Nyní“ Rusové jen přitvrzují. Nesouhlasím s komentáři amerických diplomatů, že jde „jen“ o politické uličnictví.. Z mého pohledu se jedná o jasné porušení mezinárodního práva a suverenity Gruzie. U nás se kolem toho moc nemluví, stejně jako o Kosovu. Možná je to záměr, jeho smysl mi však uniká. Evropská unie a mezinárodní společenství, by měly jasně a hodně nahlas začít křičet, dát Moskvě jasně najevo, že tudy cesta nevede, že Putinem avizované bližší semknutí Ruska s Abcházií a Jižní Osetií, znamená další nebezpečný precedens a velmi pravděpodobnou možnost ozbrojených konfliktů v Zakavkazsku.
Richard Sequens
Nejsou to Vary ani Cannes, ale..
Ode dneška je Plzeň něco jako Cannes. Nevěříte? Lidi se tady perou o lístky, narvaná kina, lidi ani nechodí spát, jen chodí do kina, na projekce, na koncerty, na besedy, pak na večírky.. 24 hodin zábavy v pivní metropoli. Kdo je jen trochu slavný, tak nemůže chybět.
Richard Sequens
Zloději kovů - kazisvěti a vandalové.. co s nimi?
„Zloděj ukradl 327 bronzových desek z Národního hřbitova v Terezíně. Tyhle desky se našly. Ale ztratily se stovky jiných.“ Nechápu. Opravdu nikomu nebude zvláštní, když přinese do sběrny tolik bronzových desek se jmény zemřelých? Někdo přinese dekl od kanálu s nápisem Plzeň nebo Jilemnice, to také není nikomu divné? Když někdo třikrát týdně přinese do sběrny nový měděný okap, víko od kanálu a pár bronzových destiček z hrobů, na to nikdo nemusí být lumen, aby pochopil, že to dotyčný ukradl. Neustále se mluví o úpravě legislativy. Nejsem proti. Ale zákonů máme již nyní dost, aby se dala situace řešit nebo aby se minimálně sběračům zkomplikoval život.
Richard Sequens
Co takhle nějakou dobrou zprávu, přátelé?
Před víkendem jsem potkal mého kamaráda Richarda. Chvíli jsme řešili, co je nového, takové ty novinky „kdo, co, kdy, kde, jak“, určitě to znáte. A najednou mi povídá: „Richarde, víš, proč jsem šťastnej?“ „Tedy nevím.“ „Rozhodl jsem se nedívat se na zprávy a nečíst noviny. Místo toho štípu dříví. To nezbytně nutné, abych nevypadal tak úplně blbě se dozvím v autě z rádia a můžu ti říct, od té doby na mě neleží tíha světa a večer usínám docela v pohodě.“ No jo. Je to tak. Najít v novinách nebo ve zprávách (natož v životě?) optimistickou zprávu, to se hned tak nepoštěstí. Vůbec psát o dobrých skutcích, dobře odvedené práci, dobrých lidech netáhne. Pozornost přitáhne smrt, nehody, tragédie, neštěstí, sex ... ještě drby, hvězdy, Paroubek, Topolánek.. a ještě někde dál zvířátka a snad ještě vaření. Poslední zmiňované ale s nějakým pohnutým osudem jako je ten Sněhové vločky nebo u vaření alespoň zdůraznit, jak moc je to nezdravé, aby neměl divák náhodou pocit, že se může těšit na pořádný gáblík. Fakt s podivem, že nejsme všichni na psychiatrii. Blbá nálada skrz naskrz v celé společnosti.
Richard Sequens
Důchod, důchodci, důchodky, důchoďák..
V sobotních novinách se objevily komentáře v souvislosti s rezidencí jednoho expolitika na Floridě, oblíbené to destinaci amerických penzistů a seniorů. Okomentováno to bylo dosti pejorativně, což mi připomnělo, že v Česku je zažité říkat seniorům důchodci. Už to zní jako by byli nějak postižení. "Důchodci jdou v důchodkách pro důchod z domova důchodců." Zní to šíleně, pěkně děkuji, nechci. Člověk se jen tím, že překročí určitý věk, nestane okamžitě jiným, méněcenným a nemocným tvorem s pohrdavým označením „ důchodce“! Vídám kolem sebe pravý opak, aktivní lidi v určitém věku, kteří nám mohou předat své zkušenosti. Není sebemenšího důvodu, proč bychom je měli odkopnout a odklidit někam na okraj společnosti. Víme, že populace v Česku stárne. A tihle „důchodci“ budou za pár let nejvýznamnější složkou české společnosti.
Richard Sequens
Disharmonická „Cesta harmonie“ a česká (ne)rozhodnost
Londýn. Paříž. San Francisco. Od roku 1936 před každou olympiádou putovala olympijská pochodeň po celém světě než dorazila do místa konání her. Té letošní pochodni očividně zvoní hrana. Letos to nebyl asi nejlepší nápad. Pochodeň provokuje víc než je nutné, MOV přibývají vrásky a rozmýšlí se jak tento zvyk kulantně zrušit. Avizovaná harmonie se tak nějak vytrácí. S vlnou nepokojů kolem pochodně přibývá i těch, co vyzývají politiky k bojkotu zahajovacího ceremoniálu. V Čechách na to moc politiků zatím neslyší, bohužel.. Příjemnou výjimkou je ministr Karel Schwarzenberg.
Richard Sequens
O té mladé demokracii
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl dříve a vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví.“ Myslíte, že komentuji společenskou situaci nebo politiku po roce 1989, v roce 2006 nebo 2008? Zkuste hádat..
Richard Sequens
Jak jsem se potkal s čínskou velvyslankyní
Paní Huo Yuzhen je milá a šarmantní dáma a je také „mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní Čínské lidové republiky v ČR.“ Umí excelentně česky. Klobouk dolů. Mluví plynně. A za tu propagandistickou smršť, kterou předvedla v pondělí, by se nemusel stydět sám Goebbels. Nemá to lehké, zřejmě ty nesmysly říkat musí.
Richard Sequens
Když operuji a proč operuji..
Lidé se mě často ptají, jaké je to někoho operovat. Jestli je to po letech rutina, jakou nejdelší operaci jsem dělal, jak a co vypadá na operačním sále, jak vypadá nádor, kolik lidí jsem odoperoval, proč vlastně operuji, když mohu být jen senátor. Zkusím tedy odpovědět na podobné otázky a zabývat se v tomto blogu jedním tlustým střevem, které se mi dostalo na operační stůl.
Richard Sequens
Jste.. (doplňte cokoli). Vezete se jen na vlně kolem olympiády..
Asi tak nějak vypadají diskuze pod mými články. Nadávky, podivné připomínky, neuvěřitelné zkomoleniny nadávek a různých sprostých slov. Samozřejmě je to stejné jako u jiných bloggerů. Jako by lidé nepochopili, že blog píšu, protože mě to baví, protože se chci podělit s ostatními o své názory a protože jsem osoba veřejně činná, chci být i osoba veřejně čitelná. Politik by se měl vyjadřovat (a také měl umět vyjadřovat) k aktuálním tématům třeba už jen proto, že to zajímá jeho voliče. Ukazuje tím i svůj charakter a poodhaluje, co se mu, lidově řečeno, honí v hlavě. Nejčastěji mi nyní lidé píší, že se zabývám olympiádou, její kritikou, protože je to populární téma. Nic proti. Jen bych připomenul, že debatu ohledně olympiády jsem na blogu začal mnohem dříve, mezi prvními, a dokonce dva měsíce před událostmi v Tibetu. O lidských právech, agresivitě, násilí, rasismu, xenofobii, píši dokonce neustále, od té doby, co jsem se rozhodl nastavit svou kůži blogovému trhu.
Richard Sequens
Hrdina-nehrdina a zklamání z Českého olympijského výboru
Můj postoj vůči ideologiím typu komunismus a nacismus je známý. Doufám, že nejen z blogu. Aktivně se snažím vystupovat vůči jakýmkoli projevům extremismu, rasismu, xenofobii, násilí. Momentálně je v zájmu pozornosti debata okolo olympiády, například i ve spojení s událostmi v Tibetu. Svůj názor a postoj jsem vyjádřil v článku „Do Pekingu nejedu!“, kde jsem psal o Davidu Křížkovi. Dodatečně se zjistilo, že v rozhovoru řekl vlastně něco jiného. Získal si mé uznání za způsob, jakým svůj postoj vysvětlil. Neuzurpovat si slávu jiných a přiznat, že něco není tak, jak bylo napsáno. David Křížek do blogu napsal, že „politika patří politikům a sport sportovcům.“ S tím nelze než souhlasit. Jenže, Peking je přeci jen v něčem odlišný.
Richard Sequens
Jako pozorovatel prezidentských voleb na Tchaj-wanu
Letošní Velikonoce pro mě byly opravdu neobvyklé. Nevyrazil jsem koledovat, ani jsem se nepřejedl vajíček natvrdo. Zúčastnil jsem se pozorovatelské mise prezidentských voleb na Tchaj-wanu, který se snaží od svého vzniku o jediné – ubránit svou nezávislost a nebýt součástí komunistické Číny. Právě tyto volby měly rozhodnout, kam se bude země ubírat dál. Jejich součástí bylo i referendum o případném vstupu Tchaj-wanu do OSN. Čína nevyloučila ani případný vojenský zákrok v případě, že v referendu Tchajwanci vyjádří svou podporu členství v OSN. Po událostech v Tibetu a v souvislosti s pořádáním olympijských her v Pekingu jsem roli pozorovatele přijal s vědomím, že já sám mohu tímto konkrétním způsobem pomoci demokratizačním procesům na Tchaj-wanu. Jsem toho názoru, že je nutné postavit se Číně všemi možnými způsoby a v této souvislosti jsem přivítal i vyjádření prezidenta Václava Havla v pondělních Otázkách Václava Moravce. Tchajwanci ale rozhodli jinak – chtějí se s Čínou naopak více sblížit.
Richard Sequens
Alibismus politiků a olympijských bossů
Rozhodnutí MOV přidělit pořádání olympijských her Číně mě už tenkrát zvedlo ze židle. To, co se v těchto dnech děje v Tibetu mi dává za pravdu. Nemám z toho pražádnou radost, ani já, ani všichni ti, kteří ctí demokracii a lidská práva. S lítostí musím konstatovat, že stejný pocit nemají a zřejmě nikdy neměli bossové olympijského sportu ani někteří představitelé Evropské unie. Bojkot her prý není na pořadu dne, hry jsou přece nepolitickou záležitostí. Skvělý alibismus. Chartu lidských práv i s olympijskými pravidly hodíme do koše a hurá do Pekingu!
Richard Sequens
Reforma policie na spadnutí? Tak jen aby nespadla..
Minulý týden jsem byl spolupořadatelem konference o reformě české policie a zástupci ministerstva vnitra přišli ukázat, jak by měla v blízké budoucnosti česká policie vypadat. Zajímavé to bylo. To určitě ano. Inspirující, často velmi odvážné nápady z ministra Ivana Langra i z policejního prezidenta Oldřicha Martinů jen sršely. Zástupci měst a obcí poslouchali pečlivě, leč s trochou nedůvěry, která je dle mého soudu rozhodně na místě. Je to totiž vůbec realizovatelné nebo je to jen reklama na imaginární policii? A kolik to opravdu bude stát a jsou na to peníze?
Richard Sequens
Zbytečný olej do ohně deformy zdravotnictví
„Psát soukromou adresu na recepty? Zatrhněte to přece, jste senátor a taky doktor!“ Povinnost psát soukromou adresu na recepty zavádí vyhláška Ministerstva zdravotnictví od konce února. Vůbec nechápu proč. Je to další nesystémový krok v rámci této deformy zdravotnictví a mohu-li všem kolegům-lékařům něco slíbit, činím tak právě teď. Pokusím se všemi silami tomuto nápadu zamezit, jelikož nevidím jediný rozumný důvod pro to, aby na lékařském receptu byla kromě adresy zdravotnického zařízení i domácí adresa lékaře. Tento krok je jen dalším z řady, které nedávají smysl, přináší lékaři potíže a neprospěje nikomu. Možná přinese jen trochu závisti a vzteku navíc, až si budou chodit stěžovat pacienti lékařům přímo domů..
Richard Sequens
Zaplatí úředníci škodu za pochybení?
Účet je vystaven, policii to stálo první březnovou sobotu 10 milionů korun. O něco méně než lednová promenáda neonacistů a holých lebek v Plzni. Listopadový účet za Prahu je zřejmě ještě o pár milionů vyšší. Suma sumárum jen tři akce extremistů spolkly kolem 30 milionů korun, které policie vydala za naši bezpečnost. Když už nic jiného, příště by si měli úředníci rozmyslet, co a komu povolují, nebo bych byl pro návrh, aby si to příště zaplatili ze svého. Za blbost se totiž platí..
Richard Sequens
Evropské město kultury bez kultury
Když pivařům řeknu, že se Plzeň od zítřka zřekne vaření piva, řeknete si, že jsem se dočista zbláznil. Když hudebním fajnšmekrům řeknu, že brzy zanikne Plzeňská filharmonie, řeknou si o mně to samé. Pivo, stejně jako Plzeňská filharmonie patří neoddělitelně k městu. Obojí spojuje tradice a úspěch. To, co je odlišuje, jsou peníze. Ti jedni jich mají dostatek a expandují. Ti druzí se budou muset podvolit těm, co rozhodují o dotacích. A ti řekli, jeden orchestr v Plzni je, takže „poslední potlesk a jděte!“
Richard Sequens
Když je prezident premiérem aneb Putin a medvídek
V Rusku proběhly volby. Jasný vítěz? Putin. Jo, a Dmitrij Medveděv. Ten první se stane premiérem, ten druhý prezidentem, pro ty, kteří to náhodou nevědí. Volby měly sice pár vad na kráse, ale to se přece v Rusku stává – někde nesedí volební účast, někde lístky.. V Čečensku v prosinci získala strana Jednotné Rusko 99 procent hlasů, tentokrát Medveděvovi prý Čečenci odevzdali přes 88 procent hlasů. Zkrátka, někde se to s tím falšováním asi kapánek přehnalo. Buď jak buď, Putin má svého prezidenta. Je jeden z mála, který může říct je to „můj“ prezident a přesto si nepověsí ve své pracovně Medveděvův portrét. Pročpak ?
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
