Můj postoj vůči ideologiím typu komunismus a nacismus je známý. Doufám, že nejen z blogu. Aktivně se snažím vystupovat vůči jakýmkoli projevům extremismu, rasismu, xenofobii, násilí. Momentálně je v zájmu pozornosti debata okolo olympiády, například i ve spojení s událostmi v Tibetu. Svůj názor a postoj jsem vyjádřil v článku „Do Pekingu nejedu!“, kde jsem psal o Davidu Křížkovi. Dodatečně se zjistilo, že v rozhovoru řekl vlastně něco jiného. Získal si mé uznání za způsob, jakým svůj postoj vysvětlil. Neuzurpovat si slávu jiných a přiznat, že něco není tak, jak bylo napsáno. David Křížek do blogu napsal, že „politika patří politikům a sport sportovcům.“ S tím nelze než souhlasit. Jenže, Peking je přeci jen v něčem odlišný.
David Křížek je větší bourák než jsem si myslel. Nezastává sice podobný názor na pořádání olympiády v Číně jako já, ale je to férový chlap. V jeho článku mě zaujala pasáž, kde říká: „Sportovci si Čínu nevybrali. Dělají sport jako svoji práci. Přináší nám radost a lidské vzory. Nechme je tedy dělat, to co umějí a politiku nechme politikům.“ (David Křížek, Jak jsem se stal nechtěně hrdinou)
Osobně se domnívám, že Peking tuto myšlenku popřel již dopředu tím, jakým způsobem se odehrávají události v Číně v tuto dobu. Dělnické odbory či výbory nebo jak si komunističtí funkcionáři nechávají říkat, učí Číňany tleskat, skandovat, řádně a slušně fandit. Až potud je to v pořádku. Co bychom za to dali my, kdyby se slušně chovali například fandové některých fotbalových klubů. Jenže tady je ten kámen úrazu, je to všechno na povel, na rozkaz vedoucí síly – komunistické strany, která určuje co je dobré a co už ne. Za neuposlechnutí následují represe, potrestání a víme, že si Čína v těchto případech nebere servítky a pranic nedá na protesty, které přicházejí ze všech koutů demokratického světa.
Olympijské hry byly, jsou a budou vždy přehlídkou – a to nejen sportovní, postačí připomenout Berlín, Mnichov, Moskva, Los Angeles.. Že jde i o politiku, nám názorně předvedl i Milan Jirásek, předseda Českého olympijského výboru, který několikrát za sebou potvrdil, že bude dávat sportovcům do ruky tu část charty, která zakazuje politickou propagandu na sportovištích a dokonce se neví, zda by to nemělo být i součástí jakési smlouvy o reprezentaci. Jen na okraj, mimo sportoviště je propaganda povolená?
Normálně bych řekl, že tomuhle se říká vydírání. Ať se každý rozhodne sám za sebe. Nesouhlasím s tím, aby sportovci porušovali Olympijskou chartu, ale nesouhlasím ani s tím, aby jejich účast byla podmíněna tím, že se zaváží k něčemu víc než k těm nejlepším sportovním výkonům v duchu fair play, na které bude radost pohledět.
Právě Mezinárodní a národní olympijské výbory, které daly Pekingu šanci k uspořádání her, se pustily do vysoké politické hry a musí za to nést následky. Nesouhlasím s Davidem Křížkem, že to nebyli sportovci, kteří Peking vybrali. Valná část funkcionářů národních olympijských výborů vyšla právě ze sportovního prostředí.
Samotné zapálení olympijské pochodně provázely problémy a s blížícím se začátkem sportovních Vánoc bude takových událostí jen a jen přibývat. Jistě, i v samotné Číně, poznají obyčejní lidé díky olympiádě i část jiného světa, světa, který jim vlivem komunistických praktik zůstává odepřen. Zbývá však jedno ale. Stojí sportovní akce za tolik hrůzných činů, násilí, za tolik obětí? Tohle už bohužel politika je. A týká se nás všech. Nebral bych tedy sportovcům jejich událost, ale dal bych každému možnost vybrat si, jak se prezentovat a za čím si stát. Postoj Českého olympijského výboru je pro mě jen a jen zklamáním a ukazuje na to, že za olympiádou se kromě skvělých sportovních výkonů skrývá i neuvěřitelný business, o který nikdo nechce přijít.
